Bystré vs Morašice

Když jsme před dvěma lety přijeli do Bystrého, abychom po klasickém týdnu trénování sehráli pralesní zápas, museli se dva lidi obětovat a zůstat v civilu, protože jsme měli k dispozici méně střídání než náhradníků. Teď jsme za sebou měli tři zápasy v jednom týdnu, sešlo se nás obligátních třináct a tak trenér začal kouzlit se sestavou na čtvrtý zápas, aby pošetřil lidi na ten pátý, nejdůležitější. Úplně promyšlené to nebylo, protože zatímco jeden si jde dozadu odpočinout, druhý vzadu střídá, protože je starší a přitom ten nejstarší dostal za úkol vydržet celý zápas. Ale ne každý je jako jaroměřický Švec, aby udělal z hovna čokoládu. Začátek byl stejný jako celý týden, dostali jsme gól hned v první desetiminutovce, přesněji řečeno už ve druhé minutě. To jsme odvrátili centr pouze před vápno, kde si ho prsama přiťukl domácí kapitán a krásně ho napálil na bližší tyč. Mohlo by se napsat, že dalším výrazným momentem bylo naše osmělení a Zerzánova křížná střela těsně vedle, ale to se jářku událo až za dalších dvacet minut. Předcházelo tomu tolik smrdutých situací před naší brankou, že to prostě splývá. Ve zkratce se jednalo o nakopnuté balóny na naši pravou stranu, kde udělali průvan sprintersky disponovaní domácí jedinci, ale něco zakončili vedle, něco zakřižovali stopeři, jednou zvonila tyč po nějaké tečované střele, další teč do protipohybu Špinara skončila v boční síti, s rohy jsme si víceméně poradili. Nohy nás neposlouchaly, kazili jsme jednoduché nahrávky, a tak byl pro domácí docela šok, když se z pravé strany před vápno rozběhl Novák, v poslední chvíli před zadrbáním akce předal míč Kopeckému a z úcty k veteránům řekněme, že geniálně přeloboval Dittricha v domácí bráně, který si stačil na míč pouze sáhnout. Zerzán brzy po vyrovnání ještě zkusil využít momentu opaření, ale Kopeckého centr hlavičkoval mimo, a tak jsme se o výsledek až do poločasu zase báli my. Domácí se dostali i k přímým kopům zpoza vápna, ale bránu, a konkrétně přímo Špinarův prostor, trefil jen jeden z nich.

Už proti Svitavům jsme se přesvědčili, že odkládat poločasové střídání na první přerušení v druhém poločase může znamenat pořádnou porci minut navíc. Když takové přerušení po nějakých čtyřech minutách nastalo, Ropkovi bylo líto odejít na odpočinek při naší standartce, a tak záhy po její neúspěšné exekuci marně stíhal domácího útočníka, který si dlouhý nákop s klidem přebral až na naší penaltě a zblízka překonal na čáře vyčkávajícího Špinara. Přehnaný budíček to v našich řadách nezpůsobilo, jednak jsme si na prohrávání zvykli, jednak jsme proti běhavým domácím prostě neměli síly. Z prakticky trvalého tlaku, nepřesných střel a šancí stojí za zmínku zajímavá aktivita Štanclových. Martin vyslal do neúspěšného nájezdu domácího útočníka, Dominik dorážel do našeho břevna Špinarem výborně vyraženou hlavičku z rohového kopu a Václav se čtvrt hodiny před koncem na bránění úplně vykašlal a šel si na hrot. Neefektivní tlak často postupně vyšumí a bývá po zásluze potrestán, sami bychom mohli vyprávět. A tak jsme se pár krátkými pobyty vepředu osmělili, až vyplaval ve vápně Skalův centr mezi Sokolem a Dittrichem. Mezi gólmanovu pěst a útočníkovu nebojácnou hlavu se naštěstí vklínil balón a takto vzniklý rohový kop samozřejmě zvýšil naši šanci na vyrovnání. Nevyšlo to. Ani napodruhé. Ale třetí navazující roh už špatně hlídaný Chmelík usměrnil do sítě a začínalo se znova. V posledních deseti minutách to dvakrát z dálky zkusil Zerzán, zatímco domácí už se do vyložených šancí nedostali ani s pomocí rapidně přibývajících standartek, a tak nakonec mohli odejít, nebo spíš zůstat, s prázdnýma rukama. Zerzán totiž v nastavení ustál souboj na lajně, potáhl k míč vápnu a předložil ho do ohně. Tam Klement nestihl míč přehodit přes pod nohy mu padnoucího gólmana a vzápětí zastal jeho práci, když téměř na čáře schytal Sokolovu dorážku. Přitlačující rozhodčí pak v dlouhém nastavení ještě přihrál domácím jeden vymyšlený roh, ale ani bouřící publikum nedokázalo zlomit ofenzivní prokletí, které nám při zápasech v Bystrém zajišťuje pravidelný příjem bodů, tragické hře navzdory. Nebýt spálené šance v závěru, snad bychom si na tu vydřenou a ubráněnou remízu i zakřičeli.