Archiv článků

Starší přípravka

21.4.2024 Čistá

Úvodní jarní turnaj starší přípravky v okleštěné sestavě přinesl 3 prohry, z toho dvě těsné. Všichni hráči předvedli bojovný výkon. Navzdory výsledkům převládají z turnaje dobré pocity a těšíme se na to, až budeme v plné síle. A soupeři by se měli těšit také.

Sestava: Dan Ivanov, Ivo Langr, Jan Langr, Lukáš Poslušný, David Soukup, Šimon Vrbica, Matěj Vrbica, Patrik Vukmirovič, Damián Záleský

Čistá - Morašice 4:3 (4:0)

Branky: 3- Šimon Vrbica

Němčice - Morašice 8:3 (3:0)

Branky: 2 - Šimon Vrbica, 1 - Patrik Vukmirovič

Horní Újezd - Morašice 4:3 (1:1)

Branky: 2 - Šimon Vrbica, 1 - Patrik Vukmirovič

Mladší přípravka

21.4.2024 Bystré - zrušeno

Jaro měla zahájit rovněž mladší z našich přípravek, ale z důvodu nepříznivého počasí byl turnaj v Bystrém zrušen.

Další utkání jsme sehráli doma proti sousedovi z Horního Újezda. Po skvělém výkonu a obratu z minulého týdne v Opatově a po zjištění sobotních výsledků, na nás vyhlíželo bodové dotažení prvního Třebařova, se kterým odehrajeme další zápas. Těžko říct, jestli nám takové myšlenky stouply do hlavy, ale jak už se to u nás, až s nepěknou pravidelností stává, proti tabulkově slabšímu soupeři jsme tvrdě narazili. Po většinu zápasu nám „Horňák“ dopřával dostatek prostoru na středu hřiště, ale bohužel jsme si nebyli schopni vytvořit pořádnou šanci. Mohla za to špatná nabídka, málo hladu podstupovat souboje a rvát se do zakončení. Jako například M. Kopecký, který se v nadějné pozici bál vystřelit slabší levou, až byl nakonec zablokovaný. Velmi lacině jsme inkasovali ze standardní situace, kterou jsme vytvořili hašením hostujícího odkopu. Zmíněný nedůraz ve vápně vedl k prvnímu zakončení, které Rusnák dokázal vyrazit, ale proti samotně dorážejícímu Hanákovi byl už krátký. Na druhé straně si výborně podržel na zádech obránce Halsbach, ten se bez nabídky spoluhráčů rozhodl vzít zodpovědnost na sebe, ale jeho střela z otočka mířila nad bránu. Když už se nám podařila kombinace po kraji, zrazovali nás centry, které ve většině případů trefovali obránce na přední tyči, ale stejně tak je nutné říci, že možných adresátů bylo ve vápně poskrovnu. Další direkt přišel v podobě proměněného brejku, když jsme před hostujícím vápnem po špatné přihrávce ztratili míč, po průniku do našeho vápna přišla zpětná nahrávka na Havrana, který dostal spoustu prostoru a času i díky našemu návratu v podobě vycházkového tempa, aby stihl zaseknout před Černohorským a křižnou střelou zvýšit na 0:2. Špatné bránění našeho stopera se podepsalo pod již třetím gólem hostů, když nechal podél brankové čáry obtočit kapitána Kusého, který prostřelil Rusnáka a trefil zadní tyč, ale od ní se míč odrazil přesně na nohu Opletala, který už měl poměrně snadnou úlohu. A nemuselo skončit jen u toho, když hosté po standardní situaci nastřelili tyč. Poločasový hvizd tak byl pro nás vysvobozením.

Do druhého poločasu jsme nastoupili pro změnu s Rusnákem v poli, jehož místo v bráně zaujal Špinar. Mírné zlepšení aktivity na začátku druhého poločasu vyústilo v uvolnění Pirkla, ale jeho střela zpoza vápna se mezi tři tyče nevešla. Po faulu na aktivního Rusnáka jsme dostali možnost volného přímého kopu, který zeď zblokovala na roh. Právě z toho rohu poslal Vít centr na zadní, kde nejvýše vyskočil Novák a hlavou v nás vykřesal naději na možné odvrácení blamáže. Ve velké šanci se objevil Rusnák, kterého průnikovkou vyslal do úniku Vít, ale bohužel netrefil bránu. Závar před bránou vyvolal přímý kop v podání M. Kopeckého, ale dotlačit míč se nám nepodařilo. Byť jsme si rohů nevytvořili málo a z jednoho se nám dokonce podařilo skórovat, další měli k úspěchu daleko. Po brejkových situacích ještě dvakrát zahrozil Havran, ale po jeho zakončeních mohl zůstat Špinar v klidu. To hostujícího útočníka však mrzet nemuselo, když mu Špinar za chvíli nabídl šanci nepřesnou nahrávkou a Havran prázdnou bránou nepohrdl. To byl definitivní hřebíček do naší rakve, závěr zápasu už byla z naší strany křeč a přes pevně postavený blok „Horňáku“ jsme si pořádnou šanci nedokázali vytvořit. Je mrzuté, jaké šance si necháváme proklouznout mezi prsty, je trestuhodné, že se to děje proti týmům ze spodu tabulky a ještě na domácím hřišti. Třebařov na svém facebooku napsal, že příští sobotu je čeká zkouška ohněm. Ten nám dnes chyběl, ale snad nikdo z nás nechce soupeře o tuto zkoušku připravit!

V neděli jsme odehráli důležité utkání proti týmu z Němčic a Janova, kterému jsme chtěli odskočit v tabulce a zároveň oplatit podzimní porážku. Zápas se hrál na Horním Újezdě před skvělou domácí kulisou. Zápas jsme rozehráli dobře a hned od začátku si vytvářeli gólové šance. První jsme proměnili v 10. minutě střelou Filipa Flídra. Potom se šance přelévaly z jedné strany na druhou. Naštěstí pro nás soupeř zahodil mnoho gólovek. Když už jsme si pomalu mysleli, že půjdeme do kabiny s jednogólovým náskokem, soupeř udeřil a ve 29. minutě vyrovnal.

Druhý poločas jsme rozehráli stejně dobře jako první. Hned ve 36. minutě využil krásný pas Štěpán Němec a vrátil nám vedení. Potom se poločas odehrával ve stejném duchu jako ten první. Až se nám podařilo v 67. minutě vstřelit uklidňující třetí branku. Závěr jsme si již pohlídali a zápas jsme dovedli do vítězného konce, čímž jsme si upevnili první místo v tabulce.

Až ve čtvrtém jarním zápase nás čekal výjezd, a to do nepříjemného Opatova, který už léta v okrese nešetří ani góly v soupeřových sítích ani agresivitou. Čím k našemu překvapení od začátku šetřil, byla fotbalovost, spolehl se čistě na dlouhé nákopy a dlouhé auty, které se na tamějším úzkém hřišti mění ve velkou zbraň. Ne, že bychom to nevěděli, ale jako varování nezabralo ani předzápasové tématko, ani první nepřesná hlavička domácího Petruně po rohu. "Až" v 8. minutě jsme se přes náš dobrý herní obraz přesvědčili, že opatovská taktika má své opodstatnění, protože stačil další aut, který prošel po zemi přes několik nedůrazných nohou až ho na zadní tyči uklidil do prázdné ostrostřelec Kalánek. Naši odpověď na laciný gól zkusil obstarat Halsbach se Skalou, když prvně jmenovaný podržel a předal míč před vápnem, druhý se do něj balonem na noze vběhl, ale jeho zakončení z penalty bylo zblokované v samém zárodku. O chvíli později střílel zpoza vápna D. Štancl, jeho sraženému pokusu ale chyběly dva metry, stejně jako dobíhajícímu Halsbachovi. Následný roh domácí odhlavičkovali pouze k Pirklovi, ale jeho utěšený projektil z 20 metrů bohužel mířil přímo na gólmana. Ve 25. minutě se nám podařilo nasměřovat přímák do vápna na hlavu Franka na zadní tyči, ale jeho zakončení Šenkýře v opatovské brance příliš nezaměstnalo. Plné nohy práce měla chvíli na to naše pravá strana, ale po přízemním centru opisujícím malé vápno to jenom zahučelo. O chvíli později, ale přišla naše nepřesná rozehra do útoku, nezachycená průnikovka a Novákův pozdní skluz ve vápně. Jen pravidlo o dvojitém trestu ho uchránilo červené karty, ale Špinar nedokázal vymazat ani ten první trest, domácí Bartoš ho z penalty poslal na druhou stranu a po půl hodině otevřel Csaplárově pasti dveře dokořán. Naši největší dosavadní šanci připravil o chvíli později hříšník Novák pro Víta, když mu 50 metrovém sólu po levé straně a středem nachystal výsostnou pozici tváří v tvář gólmanovi, který ale proti zakončení našeho křídelníka na přední tyč předvedl výborný zákrok. Těsně před poločasem domácí vypustili i své krakeny, když si u středového kruhu neodpustili zbytečný a tvrdý faul na Franka dávno po odehrání míče. Nepřesný centr do vápna soupeř odvrátil zpět na nějakých 25 metrů od brány, kde se do něj z plného běhu vložil Ondráček a do vinglu a do šatny otevřel náš gólový účet v tomto zápase a svůj v této sezóně. Vysvětlení sudího, proč v souladu s nastaveným karetním metrem neudělil za předcházející faul žlutou kartou, bylo prosté: "Vždyť jste dali gól, ne?"

Dali no, samozřejmě nám to do druhého poločasu vlilo krev do žil, ale za prvních 20 minut jsme z naší převahy vytěžili pouze krásně vykombinované nadějné a nedotažené pozice Víta, a střelu Pirkla zevnitř vápna, kterou opět skvěle vytáhl domácí gólman. Ale domácí pro změnu karetní benevolence povzbudila v páchání beztrestných faulů, jako když se Petruň po rohu mimo souboj ohnal po našem kapitánovi. Domácím se jejich zákroky ve "spolupráci" s pár výroky sudího (v prvním poločase výborného) podařilo naši převahu mezi 60. a 70. minutou rozmělnit, a nebudeme ze sebe dělat Mirky Dušíny, taky si od nás vyslechli i horší nadávky než Dlouhé Bidlo nebo Štěrbináč. Opatov byl nadále vepředu bezzubý, zato my jsme se čtvrt hodiny před koncem konečně a zaslouženě zakousli, když Kopecký po odvráceném centru přiťukl ve vápně Pirklovi, který svůj pokus levačkou umístil přesně do šibenice. Nucené vysunutí Nováka do zálohy po vystřídání Víta mělo být tím, co nám pomůže využít momentum na naší straně, to ale soupeř po pěti minutách zchladil, když se Kalánek po chybě do té doby nepřekonatelného Černohorského dostal sám před Špinara a přesným zakončením obnovil v domácích víru ve fotbalového Boha, kterého jsme měli v předešlých pasážích naší nedušínovskou nespokojeností s jejich hrou urazit. Ať si každý věří v co chce, podle nás to v 82. minutě nebyl Bůh, ale naše chyba a soupeřova efektivita, která otočila kormidlo zápasu fotbalově nespravedlivývm směrem. A zcela prokazatelně to byl o dvě minuty později Ondráček, kdo si seběhl k odhlavičkovanému autu za vápnem, aby podruhé v zápase zaúřadoval krásným volejem, tentokrát přízemním, přesně k tyči. A byl to On, Dráček, kdo tím zaokrouhlil své áčkové góly na 10. Ale aby bylo spravedlnosti a emoční horské dráze opravdu učiněno zadost, přišla za další dvě minuty akce Nováka s Pirklem po pravé straně. Prvně jmenovaný posunul míč k penaltě, odkud ho do stejného místa jako Ondráček uklidil skluzující J. Štancl. Kdyby se rozhodl za měsíc slavit příchod potomka s takovými emocemi jako vítězný, a jinak svůj celkově 30. morašický gól, patrně by se ve špitále spustil alarm, takhle maximálně přijde na pár dní o hlasivky. Domácí jsme v závěrečné pětiminutovce pustili pouze k nepřesné střele zpoza vápna, naopak v druhé a poslední nastavené minutě se vydal Novák vstříc srovnání svého penaltového miniúčtu v zápase. Asistence do statistik, jejichž průběžný celoroční stav najdete mezi fotkami, se mu sice nezapočítá, ale penaltu si průnikem po brankové čáře vykoledoval. Při krátké poradě Kopecký odmítl navýšit věk nejstaršího morašického střelce, Ondráček odmítl hattrick, a tak se pojistky ujal Pirkl. Po jeho úspěšné exekuci už se ani nerozehrávalo a jeden z našich nejlepších výkonů i i fotbalových zážitků za poslední dobu tak dostal tříbodové razítko. S takovým se i na špunty na kolenu snáze zapomíná.

Druhý týden po sobě u nás byl v minutě výkopu zápasu přítomen pouze hlavní rozhodčí, narozdíl od minulé neděle to tentokrát ovšem nebylo v plánu, a tak se začátek očekávaného derby s Cerekvicí o 20 minut posunul. Což vzhledem k srpnovému počasí trápilo maximálně hráčen, diváci jako by s tím počítali, protože během akademického čekání se naše hlediště znatelně doplnilo. A lidé lačnící fotbalových zážitků klidně mohli přijít až o půl páté, protože tou dobou bylo z taktické šachové hry ukrojeno 10 minut, když se sražený roh dostal na vápno k Pirklovi, který míč napálil mírně nad. Pravda je, že byl v mezičase žlutě ukrojen také Klát Kopeckým, ale to s fotbalovým zážitkem moc společného nemělo. Hostující "Haraslín" se nám mohl pomstít ve 14. minutě, kdy dostal trochu prostoru ne levé straně vápna, ale jeho křížná střela ke zděšení všech morašických, kromě Fučíka, orazítkovala tyč. Navíc s takovým odrazem, že Rusnáka nedělilo moc od nešťastné teče do vlastní brány. Kromě středopolské naháněné a kočkované cerekvického Lorence a našeho Ondráčka hra pokračovala bez šancí až do 25. minuty, kdy Halsbach udržel balón a vyslal do nájezdu Víta. Ten se bohužel prvním dotykem vyhnal mimo ideální pozici, přesto jeho křížné přízemní zakončení působilo jako nejnadějnější letošní řešení samostatného úniku. Obraz hry nezměnila ani občerstvovací pauza a tak když to nešlo ze hry, pomohli jsme si standartkou. Několika auty jsme se postupně dopracovali k rohu, Vítův centr D. Štancl omylem propustil za sebe k penaltě, kde naštěstí číhal na volej připravený Novák, který po zemi propálil houštinu těl před sebou a v 38 min. nás poslal do vedení. Chvíli na to Rusnák vyslal výkopem přes celé hřiště do úniku opět Víta, který doslovně poslechl trenérův příkaz, bohužel, a nepřesně vystřelil, i když situace možná zrovna volala po konzervativnějším řešení. Vzápětí, tj. 2 minuty před pauzou přišel trest, když Novák nejprve dobrým obranným zákrokem překazil v našem vápně Klátovi zakončení, ale vzápětí byl o míč obrán, hosté poslali do našeho malého vápna přízemní centr, který nerušeně došel až na zadní tyč, kde měl jednoduchou pozici Klesal, narozdíl od J. Štancla nepočítající s odpískáním předchozího souboje. Do kabin se šlo tedy smírně.

A z kabin už se šlo bez M. Kopeckého a Bureše, které vyřadily zdravotní problémy. Nový muž Lněnička (míněn náš Patrik, který je pouze vzdáleně příbuzný pouze s jedním ze tří cerekvických Lněničků) se uvedl bodlem z vápna, které ovšem poslalo míč nad bránu, vykoledovanou žlutou kartou pro chybně vybíhajícího Vostrčila i policejním zásahem proti Lorencovi, který v přerušené hře takticky odmítl odevzdat Novákovi balón, aby ho vzápětí netakticky kopl přes prsty. Preciado za menší přestupek letěl, tady to sudí vyřešil šalamounsky (vzhledem k prokázaným "koulím" v minulých zápasech až alibisticky) žlutou na obě strany. V mezičase se nám i bez holé, místy až magnetické hlavy Ropka podařilo ubránit cerekvické rohy, ale bohužel i nevyužít Lněničkovy dlouhé auty. Po prostřídání hostující strany a našem vysunutí Pirkla do zálohy to vypadalo, že budeme mít navrch, ale nucené stažení vyčerpaného Víta i řada nepřesností ve finální fázi nás do vyložené šance nepustili. Po uplynutí 75 minut v rychlém sledu dvakrát zakončoval J. Štancl, zejména jeho druhá střela zevnitř vápna, která skončila po bloku na boční síti přední tyče, dohnala ochozy k typickému "oooou". Na druhé straně hasil jeden brejk po Vostrčilově výkopu žlutě Černohorský a další dva výběhem mimo vápno Rusnák. Ten první z nich vypadal úplně na levačku, Klátův lob naštěstí skončil rovněž jen na boční síti, a zpětně se dá říct, že náš gólman svému krajanovi na 25 metrech krásně zmenšil střelecký úhel. Ten druhý výběh byl milimetrově přesný a také emočně nabitý, neboť na hřišti se již tou dobou drahněkrát varován beztrestně verbálně projevoval hostující Řehák a něco mu na tom zákroku nehrálo. Nám zase něco nehrálo na Novákově "faulu", který si na nějakých dvaceti metrech vymodlil právě Řehák, ale Válek poslechl hlas srdce a poslal míč do rodného Újezdce. Vzdor naskočivším hlavičkářům J. Kopeckému, Frankovi a V. Štanclovi se neujaly ani naše rohy, a tak nakonec vcelku poklidné derby skončilo zaslouženou remízou, ze které jsou ale pochopitelně nadšenější hosté.

V sobotu jsme v Opatovci, kde hraje své zápasy Koclířov, rozehráli jarní část sezóny. Navzdory špatnému terénu se nám herně zápas podařil, vytvořili jsme si mnoho gólových šanci a soupeře k ničemu vážnějšímu nepustili. Horší už to bylo se zakončením. V prvním poločase jsme dali pouze jednou branku, ve druhém jsme byli malinko efektivnější, i když nám musel pomoct i soupeř, a nakonec jsme vyhráli 4:0.

Bylo to až nečekané martýrium, domluvit a nechat si schválit náhradní místo utkání se soupeřem z Vendolí, ale nakonec se rozhodlo, že budeme hosty na našem vlastním hřišti. Narůstající absenci, především v zadních řadách, vyřešilo nasazení Pirkla na pozici stopera. Stejně jako minulý týden to byl boj s větrem a naší chladnou, nebo spíše horkou hlavou, nevyvarovali jsme se totiž zbrklých a nevynucených ztrát, ale i díky slabému napadání „domácích“ jsme měli více ze hry my. Hned zkraje utkání se po Vítově přízemním centru na přední ocitl v šanci D. Štancl, který z těžkého úhlu sice překonal brankáře, ale netrefil bránu. Vít měl záhy největší šanci zápasu (včetně následujících akcí vedoucích ke gólu), když se po Nádvorníkově průnikovce řítil úplně, ale úplně sám na gólmana, jenže místo střely zvolil velmi nepřesnou a velmi alibistickou přihrávku na vedle něj / za ním dobíhajícího Lněničku. Vendolí prověřilo naši obranu dvakrát v rychlém sledu až po čtvrthodině hry, ale po sérii nedorazů uhasil situaci zdánlivého nájezdu rychle se zjevivší Novák a poté Špinar včasným výběhem na roh vápna přibrzdil postup soupeře, aby si následně ještě pro odražený míč doběhl k rohovému praporku a tam zkušeně vytloukl na protihráči aut. Na druhé straně si mohl Vít zopakovat téměř totožný samostatný nájezd, tentokrát po Skalově pasu, ale výsledek dopadl úměrně jeho náskoku na soupeře. Ten byl menší než prve, a proto tentokrát skončil jeho liknavý postup už před vápnem. Gólu jsme se nakonec dočkali z původně ne až tak nebezpečné situace, když Černohorský našel na 20 metrech volného Nádvorníka, jehož relativně slabou střelu tečoval obránce mimo dosah gólmana. Blízko k zapsání asistence byl i náš brankář Špinar, který odkopem vyslal do nájezdu Bureše, ale ten při sprintu z vlastní poloviny dostihl balón až v těsné blízkosti „domácího“ gólmana, který mu včas zmenšil střelecký úhel. Rovněž druhý gól nebyl z kategorie nejnebezpečnějších, když po rozehrání autu střílel Nádvorník na dlouhou nohu zpoza vápna a ke správnému umístění střely mu opět pomohla teč obránce. O autové vhazování se postaral Skala, který se tak přehoupl přes 50 asistencí v morašickém dresu. Do konce poločasu mohl soupeř snížit ztrátu po standardní situaci, když na zadní tyči zůstal nehlídaný hráč, ale ten byl nejspíš sám natolik překvapen, že vůbec netrefil míč ideálně, a tak jsme šli do kabin s dvoubrankovým vedením.

Budeme-li brát v úvahu nástup do druhého poločasu bezprostředně po zahájení, ten nám vyšel náramně, když kombinaci čítající asi 20 přihrávek zakončil dnes střelecky aktivní Nádvorník, ale jeho střela byla na dokonání hattricku až příliš krásná, jen olízla tyč u pravé šibenice. Tolik k náramnému nástupu. Vendolí na nás oproti prvnímu poločasu vyvíjelo větší tlak a dostávalo se do brejkových situací. Po jedné, možná přísně, zastavené akci dostal soupeř možnost standardní situace, odražený míč se dostal na vápno k „domácímu“ kapitánovi, který propálil vše, co mu stálo v cestě a částečně tak odčinil své smolné teče v prvním poločase. Netrvalo ani tři minuty, kdy hráč Vendolí po autovém vhazování dostal příliš času na centr, kterým našel na zadní tyči úplně volného spoluhráče a ten se zblízka nemýlil. A rázem bylo srovnáno. Ihned po rozehrání jsme se mohli vrátit do vedení, když Nádvorník heroicky pláchl po pravé straně a centrem hledal Bureše, který však zakončoval levou a dlouhou nohou těsně vedle zcela odkryté brány. Chvíli na to Nádvorník dostal druhou šanci na zkompletování hattricku, ale jeho dobře mířený volný přímý kop dokázal nečekaně pružný gólman vyrazit. V další velké šanci se ocitl Bureš po centru Franka, ale proti jeho hlavičce se opět vytáhl brankář soupeře. Tento zákrok nám však zajistil dvojici rohových kopů, přičemž u druhého J. Štancl natolik otravoval „domácího“ kapitána v závaru před brankou, až se od něj míč odrazil a pomalu dokutálel do sítě. Navýšit vedení mohl po dalším rohu zrovna naskočivší Ondráček, ale jeho hlava směřovala přímo do náručí brankáře. Slabší chvilku si u vlastního vápna vybral D. Štancl nepřesnou přihrávkou, ale podržel ho Špinar, když se vytáhl proti střele z hranice vápna. A protože na konci zápasu z dobré pozice J. Štancl přestřelil bránu, skončilo utkání naší těsnou výhrou 3:2. Nač si to uhrát jednoduše, když to jde složitě. Příští neděli nás od 16:00 čeká sousedské derby s Cerekvicí, které máme z podzimu co vracet, tak nás přijďte podpořit.

Hned v prvním jarním zápase nás čekal přímý souboj o druhé místo s Dlouhou Loučkou. Naše obranné řady vyztužil po téměř dvou letech v mistrovském zápase Chmelík, doufejme že ne naposledy, a na poslední chvíli ze sestavy vypadl Halsbach, kterého vyřadil zraněný kotník. První poločas jsme čelili i silnému protivětru, ale jak se později ukázalo, ten byl nakonec s námi. Více na míči byli hosté, kteří však většinu akcí řešili dlouhými míči za obranu, ty však ve většině případů posbíral včasným výběhem Rusnák. V úvodu zápasu jsme museli přečkat i pár nepříjemných rohových kopů, ale k přímému ohrožení branky to nevedlo. S neúspěchem se potkali také volné přímé kopy rozehrané okolo našeho vápna. Rovněž gólman hostů mohl být celkem v klidu, protože kromě slabé hlavy D. Štancla po standardní situaci a pomalé Vítovy finální přihrávky na hranici vápna jsme nebyli pro soupeře nebezpeční. Jako kdyby nám chybělo sebevědomí a klid na kopačkách a zbrklé ztráty nám ubíraly sil. Přesto ale přišel pro hosty poměrně tvrdý direkt, když před odchodem do kabin po jedné z mála pěkných kombinací sklepl M. Kopecký Vítovi, který svým typickým pasem za obranu hledal Nováka. Za normálních podmínek by hostující gólman byl nejspíše u míče dřív, ale ten se ve vzduchu zastavil příhodně pro Nováka, který následně vyběhnutého brankáře přehodil a zajistil nám trochu nečekané vedení.

Ve druhém poločase se karta obrátila, ne však, že by to vedlo k velkému nárůstu šancí. Byli jsme to ale tentokrát my, kdo diktoval tempo hry a soupeře jsme vůbec nepustili na dostřel Rusnákovy brány, který kromě jednoho včasného výběhu byl prakticky bez práce. Blízko gólu byl Nádvorník, ale jeho střela z volného přímého kopu šla těsně vedle brány. Určitý klid nám přinesl druhý gól. Nejprve J. Štancl podržel dlouhý balón v hostujícím vápně, pomohl si se Skalou, který přihrávkou podél vápna našel nabíhajícího D. Štancla a ten střelou z první uklidil míč přímo do šibenice. Klidný v tomto zápase ale nebyl Černohorský, který později příliš váhal s přihrávkou dopředu, až zvolil pomalou přihrávku dozadu, kterou zachytil napadající útočník. Hosté se řítili ve dvou téměř sami na Rusnáka, první útočník hledal v příhodnější pozici volného Neumanna, ale toho zradil terén a místo snížení poslal lehce nadskočený míč pouze do břevna plně odkryté brány. Třeba uznat, že kromě této tutovky a možnosti snížení skóre, mohla přijít další komplikace, když rozhodčí odpustil Nádvorníkovu druhou žlutou kartu za stažení protihráče u autové čáry. O druhou žlutou si koledoval rovněž Špinar, který nejprve místo přihrávky na volného Franka nebo Víta volil kličku do dvou hráčů a při následném pokusu o střelu sestřelil včas předskakujícího obránce. Poslední slovo si mohl vzít dnešní trenér J. Kopecký, který se objevil úplně sám před gólmanem po Černohorského nákopu z půlky hřiště, ale jen o krok nedosáhl na míč. Byl to spíše boj než fotbal, ale i takové zápasy jsou. Hlavní je, že se nám do tabulky přičítají důležité tři body a my se tak posunuli na druhé místo. Příští týden nás čeká Vendolí. To nás z důvodu rekonstrukce zázemí požádalo o pořadatelku, kterou nám následně STK OFS Svitavy zamítlo, a tak termín a místo konání utkání je zatím ve hvězdách.

Ani v zimě nelenili naši trenéři ani sportovci. Pondělky patřily v naší tělocvičně školičce pod vedením Jirky Famfulíka, který tu měl každý týden kolem 10 dětí mezi 4. a 5 . rokem. Mladší přípravka trénovala v úterý v počtu 8-12 dětí, před Vánoci absolvovala dva turnaje, jeden v Poličce a druhý v Proseči. V únoru měla také jeden vzorový trénink s trenérem GTM OFS p. Mokrejšem. Starší přípravka trénovala středy v ještě větším počtu (cca. 10-15 dětí), v lednu a únoru odehrála dva přípravné zápasy s Litomyšlí, oba se podařilo vyhrát, když jsme zaskočili soupeře bojovným výkonem. Ze skalpu Litomyšle byli kluci nadšeni a dodalo jim to motivaci do jarní přípravy. V obou kategoriích je netrpělivě vyhlíženo příznivé počasí pro trénink na hřišti, protože při větším počtu je tělocvična přece jenom malá.

Mladší žáci trénovali pravidelně v dolnoújezdské hale spolu s Horním Újezdem a pravidelně obráželi halové turnaje. 13.1. na turnaji ve Svratce prohráli v semifinále na penalty s pozdějším vítězem, ale stejným způsobem si nakonec vybojovali "bednu" v zápase o 3. místo. 28.1. si v Poličce připsali 3 výhry z 5 zápasů, 17.2. v Bystřici na Pernštejnem skončili 5. ze 7 účastníků. 24.2. jim příznivé počasí umožnilo turnaj na UMT v Dolním Újezdě, kde zaostali pouze za domácím družstvem. 2.3. obsadili 3. místo v Městečku Trnávce, 16.3. skončili 4. na šestičlenném turnaji v Litomyšli.

Starší žáci trénovali v hale v Poličce se svými sebranickými vrstevníky. Zúčastnili se i několika turnajů, se kterými po herní stránce panovala až překvapivá spokojenost, i když se výsledky ne vždy dostavily. V mixovaném týmu s několika dorostenci odehráli i zajímavé venkovní utkání s mladším dorostem z Jehnědí, kterému podlehli 3:5, v odvetě ho pak porazili 5:2. Přípravu momentálně zakončují s mladšími žáky na společném soustředění v Dolní Čermné.

Do kategorie starších žáků spadá i Marťa Famfulíková, která podzim strávila ve Vysokém Mýtě. Její působení zde, i na krajských výběrech, nezůstalo bez povšimnutí, a tak začátkem března přestoupila do FK Pardubice, se kterými bude objíždět republiku v rámci 1.ligy starších žákyň (hned první zápas ji čekal až v Plzni). Nezbývá než poděkovat za krásnou stopu našeho oddílu v těchto fotbalových patrech a popřát jí i jejímu týmu hodně štěstí.

Muži se od začátku přípravy potýkali s nečekanými početními problémy, slabá docházka na tréninky v morašické tělocvičně vrcholila v přípravných zápasech na UMT v Litomyšli, kde základní jedenáctka vždy krystalizovala teprve pár hodin před zápasem, a to ještě za pomoci dorostenců nebo ochotných "přátel na telefonu". Těžko tak z výsledků něco vyvozovat, byly to prohry 2:3 s Cerekvicí a 1:2 s Libchavami a výhry 3:2 s Pomezím a 5:0 se Sebranicemi. V zápase s Libchavami nám mimochodem přišel pomoct doplnit počty Martin Ropek ml., a ani kronikář oddílu pan Nepraš si nepamatuje, že by v morašickém dresu někdy nastoupili otec a syn společně. V neděli 24.3. přivítají přímého konkurenta v boji o přední příčky z Dlouhé Loučky. A díky rekonstrukci zázemí ve Vendolí si naši fanoušci budou moci dlouhou pauzu zkraje jara vynahradit, protože týden po Dlouhé Loučce k nám na velikonoční sobotu v 15:30 zavítá právě celek z Vendolí a o další týden později, v neděli 7.4. startuje v 16:00 sousedské derby s Cerekvicí. Nejpozitivnějším momentem přípravy bylo určitě početné soustředění v Daňkovicích, kterého se zúčastnilo 27 bývalých i současných hráčů. Týden po něm jsme s nejistotou vyhlíželi obnovený obecní ples s naším spolupořadatelstvím, ale akce dopadla nad naše očekávání a těšíme se na další. Stejně jako se těšíme na pravidelné setkávání během jara na čerstvě dopískovaném fotbalovém hřišti s novým občerstvením.

V posledním přípravném utkání před začátkem jarní části okresního přeboru jsme poměřili síly s mužstvem ze Sebranic. První poločas naznačil, že to nebude jednoduchý zápas, neboť naší nedůsledností a místy laxním obsazováním jsme soupeři dovolili více šancí, než bylo zdrávo. Naštěstí napříč celým poločasem žádnou nevyužil, ale jedna střela do tyče, druhá těsně vedle a samostatný nájezd lapený Rusnákem byly jistým vykřičníkem. V tomto směru jsme byli úspěšnější. Když se nepodařilo využít žádný z dobře kopnutých Vítových rohů, proměnil svůj nájezd Nádvorník, který si na půlce obhodil posledního hráče a po obstřelení gólmana nám zajistil vedení. Vedení navýšil M. Kopecký, který zužitkoval přihrávku pod sebe od Nováka po kombinaci na pravé straně. Na míči jsme sice byli lepší, ale některá zbrklá rozhodnutí nám zkazila vytvoření si více šancí, a tak se již nic nezměnilo.

Jaký to paradox, že jsme soupeři nechávali více prostoru a umožnili mu více kombinovat, ale Špinar, který se postavil do brány na druhý poločas, nemusel vytáhnout jediný zákrok. Naše útočné snahy byly velmi podobné těm v prvním poločase, kdy občas stačilo zachovat chladnou hlavu, ale nějakou tu fotbalovost jsme také ukázali. A k tomu přidali ještě tři góly. Nejprve se po dobře sehraném autovém vhazování protlačil do vápna Novák a zakončil přesně na zadní tyč. Poté vyslal Nádvorník mezi obránci do samostatného úniku M. Kopeckého a ten se nemýlil. A náš třetí nájezd v zápase proměnil J. Štancl po přihrávce od D. Štancla. Zimní přípravu jsme tak zakončili vysokou výhrou. Příští týden přivítáme na domácím hřišti od 15:00 Dlouhou Loučku, na kterou ztrácíme dva body a je jasné, že nás nečeká nic lehkého.

Do třetice na umělce, tentokrát s Pomezím. Naši úzkou sestavu (doufejme, že dočasně) jsme pro změnu doplnili hráči, řadící se již do kategorie staré gardy, Chmelíkem a Klementem. Nutno ale říci, že i bez nich bychom na tom nebyli hůře než soupeř, který neměl jediný kus na střídání. První poločas patřil nám, Špinar v bráně byl prakticky bez práce. Jediným vykřičníkem byli dva nebo tři rohy, kdy soupeř téměř nikým neobsazen hlavičkoval, ale naštěstí pro nás nemířil vůbec přesně. Do vedení jsme se dostali poměrně brzo, když obránci pod nohou prošla přihrávka ze středu hřiště a Bureš samostatný nájezd proměnil. Dva góly během chvíle obstarali nejprve Frank, který si po Rusnákově přízemním centru narazil s gólmanem, aby měl přeci jen větší jistotu, že na jeho dorážku už nedosáhne, a Lněnička, který svojí slabší pravačkou umístil vyraženou střelu D. Štancla pod břevno. První poločas byl ukončen předčasně, neboť pana rozhodčího volala příroda, ale o tento čas jsme ochuzeni nebyli.

Rotace v sestavě a pozicích měla zásadní vliv na naší nabídce, obsazování hráčů a klidu na míči. Tím jsme dali „bétřídnímu“ soupeři dostatek prostoru na klidnější kombinaci na středu hřiště a rozdávání míče na svá rychlá křídla. Kontaktní gól přišel po chybě D. Štancla, který u lajny neodkopl ani neudržel balón a útočníci akci dva na nikoho bezpečně proměnili. Pomezí snížilo na rozdíl jediného gólu, když Špinar neudržel centr z přímého kopu v náruči a nikdo z našich hráčů nedobíhal dorážejícího útočníka. Mezitím nás však Špinar podržel jedním vychytaným samostatným nájezdem. Šance ale byly i na druhé straně, ale Lněnička nejprve střílel do tyče, podruhé při rodícím se úniku byl včas zakřižován, Bureš při závaru ve vápně střílel z polootočky těsně vedle, stejně tak Nádvorník z hranice vápna. Další kanadské body v zápase si připsali Rusnák s D. Štanclem, když prvně jmenovanému se „nepovedl“ centr, ale přihrávkou po zemi našel mezi obránci svého spoluhráče, který zakončil mimo dosah gólmana. Konečně výhra, konečně povedený výkon, škoda výpadku. Jen ještě ta docházka.

Druhé zimní přátelské utkání na UMT v Litomyšli jsme sehráli s prvním týmem sousední okresní soutěže Libchavami. Naše sestava se během 24 hodin před výkopem opět povážlivě ztenčila, tak jsme opět sáhli do rodinných zdrojů, tentokrát nás doplnil Martin Ropek mladší. A jakkoli máme naše půlstoleté dějiny podrobně zmapované, společný start otce se synem v nich dosud chyběl. Početně jsme bohužel po kotníkové eskapádě M. Kopeckého byli zase brzo na původním stavu. Po většinu zápasu měl více ze hry pohyblivější soupeř, hlavně díky středním záložníkům. Naši ojedinělou, a tudíž největší šanci prvního poločasu zaznamenal Ropek starší, ale odražený míč po vlastní hlavičce napálili pouze do břevna. Na konci první půle jsme prohrávali 1:0, když útočník prostřelil po úniku ze strany Rusnáka.

Hned zkraje druhé půle jsme mohli nabrat vyšší ztrátu, ale buď nás zachránilo břevno nebo Špinar. Libchavy se nakonec druhého gólu dočkaly, když jsme při autovém vhazování na půlce špatně rozebrali protihráče a následnou akci nedokázali zastavit. Výsledek korigoval Novák, který při presování zachytil špatnou rozehru brankáře a zakončil do odkryté brány. Na skóre se už nic nezměnilo, neboť D. Štancl po rohu hlavou netrefil šibenici, Rusnák přehodil vše, co mu stálo v cestě, a ani soupeř žádnou ze svých útočných akcí nedotáhl do zdárného konce. Ze zimní přípravy tak máme stále pomyslných nula bodů a stále je co zlepšovat, nejprve ze všeho docházku.

Na první přátelské utkání zimní přípravy na UMT v Litomyšli se nám vlivem nemocí ze soustředění a plesu tak rozpadla sestava, že jsme sháněli hráče téměř od Šumavy k Tatrám. Naše slepená jedenáctka brzo nabrala dvougólové manko, které se kolem přestávky podařilo umazat. Nejdřív navázal Halsbach na své podzimní střelecké manévry, když zblízka dokončil práci slovenského hosta Petera "Pelého" Zaujece, aby po přestávce novic v našem dresu krásnou ranou zpoza vápna srovnal. Jen houšť takových bratranců. V poslední čtvrthodině nás pak viditelně sehranější i nesmyslně nervóznější soupeř připravil nejprve o Rusnáka, snad pouze dočasně, a poté i o "bod", když využil jednu ze svých šancí. Tak trochu přátelák za trest, který ukázal především to, že je na čem pracovat.

Plán zimní přípravy

ÚT 16.1. 18:00 - první trénink v tělocvičně, poté každé úterý a čtvrtek

PÁ 16.2. - NE 18.2. - soustředění v Daňkovicích

ČT 22.2. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

PÁ 23.2. 19:00 – Obecní ples v Morašicích na rychtě

NE 25.2. 14:00 - přátelák s Cerekvicí na UMT v Litomyšli

ČT 29.2. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

NE 3.3. 11:00 - přátelák s Libchavami na UMT v Litomyšli

ČT 7.3. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

SO 9.3. 15:00 - přátelák s Pomezím na UMT v Litomyšli

ČT 14.3. 17:30 – trénink na UMT v Litomyšli

SO 16.3. 13:00 - přátelák se Sebranicemi na UMT v Litomyšli

NE 24.3. 15:00 – první jarní mistrák s Dlouhou Loučkou v Morašicích

Starší žáci 

Starší žáci začali sezónu nově v souklubí tří vesnic: Morašice, Horní Újezd a přidaly se Sebranice. Kádr se tím rozšířil natolik, že by se dal hrát i klasický fotbal v jedenácti, ale protože se na okrese nenašlo dost takto početných týmů, zůstali jsme v přeboru 8+1. Na začátku nikdo nevěděl, jak to bude fungovat, ale všechno dobře dopadlo, trénovali jsme jednou týdně společně, jednou zvlášť a zápasy se nám dařily -  sedm vítězství, jedna remíza a jedna prohra nás zatím řadí na první v tabulce. Nejlepším střelcem byl s 8 góly sebranický Štěpán Němec. Do jarní části máme určitě co zlepšovat, ale zdá se, že hráči si udělali dobrou partu, kterou na jaře přenesou na hřiště. 

Miloš Kopecký

Mladší žáci

Do podzimní části soutěže jsme nastupovali s rozpaky a lehkou nejistotou. Přeci jen vítězství v minulém ročníku bylo příjemné, ale i zavazující. Tahouni týmu z minulé sezóny nám odešli o kategorii výš a dvě velké opory této věkové kategorie nám odešli do SK Vysoké Mýto. Všem těmto hráčům jsme velice vděčni za to, co jsme se mohli od nich naučit. První zápasy nás velice příjemně překvapily. Soupeře jsme herně i výkonově přehrávali. Čtyři duely, čtyři vítězství a skóre 25:6. Až poté jsme ztratili první body s favoritem soutěže z Bystrého díky remíze. Ještě slabší moment jsme si vybrali v následujícím kole na domácím hřišti, hlavně díky marodce klíčových hráčů, a to prohrou se Sebranicemi. Následující dvě kola jsme už bravurně zvládli, a proto přezimujeme na druhém místě tabulky. Náš nejlepší střelec, Šimon Flídr, je pak s 12 góly průběžně třetí v naší soutěži. A co do nového roku? Zlepšit technické dovednosti, orientace a pohyb po hřišti a zapracovat na fyzičce. Ale prdla...Aby to ty naše kluky a holky stále\ bavilo, byli sami se sebou spokojení a veselí, rádi se za námi vraceli, a hlavně ať se nám i Vám vyhýbají zranění a jsme zdraví.

Martin Kovář

Mladší přípravka

Pro sezónu 2023/2024 nám odešla téměř polovina stabilního kádru z minulého ročníku do starší přípravky a já zde nebudu tajit naše předsezónní obavy, jak s poměrně úzkým a nezkušeným týmem zvládneme podzimní část. Rovnou vám řeknu, že obavy nebyly na místě. Podařilo se nám velmi dobře zapojit děti z fotbalové školičky, které doplnily hráče se zkušeností z minulého ročníku. Na nich bylo znát, že už si pár zápasů odkopali a jsou zase o rok starší, dynamičtější a fotbalovější. Nakonec byl podzim mnohem úspěšnější, než rok přechozí. Ostatním jsme byli vyrovnaným soupeřem, podařilo se nám několik zápasů vyhrát a na turnajích obsazovat třetí či dokonce druhá místa. Co nás ale těší nejvíce, že fotbal kluky baví, mají chuť se dále rozvíjet a tvoří dobrou partu, což dokresluje vznik oslavného pokřiku po vyhraném zápase, který si děti samy vymyslely a po večerech nastudovaly.

Milan Chmelík

Starší přípravka

Oproti sezónám minulým, kdy jsme měli starší přípravku spojenou s Horním Újezdem, jsme vzhledem k počtu dětí v obou klubech vstoupili do podzimu samostatně pod hlavičkou Sokola Morašice. 14 dětí na soupisce slibovalo bezproblémové obsazení víkendových turnajů (hraje se 5+1) a opravdu tomu tak bylo, minimálně v první polovině, kdy nás nelimitovaly chřipkové epidemie. Dařilo se, vyhraných zápasů určitě nebylo málo. Nejdůležitější ale je, že kluci chtějí hrát, dávat góly a trávit na hřišti co nejvíce času. Hlavním úkolem nás trenérů tedy bylo spravedlivě střídat. Do budoucna chceme dále rozvíjet herní taktiku, připravovat hráče na jednotlivé posty a podporovat týmovou hru. A samozřejmě věříme, že se budeme moci opřít o výborné výkony gólmana, stejně jako celý podzim.

Milan Chmelík

Velmi slušně si vedli naši mladí mimo naše týmy. V dorostu v Horním Újezdu máme Tomáše Hurytu, Vaška Jirečka a Lukáše Němce. Tomáš stihl před přestupem dvěma góly pomoct mužům k úvodní výhře v okresním přeboru, v krajské soutěži dorostenců byl pak s 6 góly nejlepším střelcem týmu, který je po podzimu na solidním pátém místě. Lukáš celý podzim odchytal a dočkal se během něho i premiérových startů za horňácké áčko, paradoxně v přípravě i proti áčku našemu. Ve Vysokém Mýtě nás stále reprezentuje Dan Válek, který přerostl svoji kategorii U13 a v divizi C žáků U14 si připsal 5 gólů za 14 zápasů. Do této kategorie nakoukli i naši nováčci v dresu Vysokého Mýta, a to Marťa Famfulíková a Vojta Huryta, kteří ale většinu času odehráli v kategorii U13. Vojta je dokonce s 26 góly za 12 zápasů nejlepším střelcem svého týmu. Všichni tři se pak dočkali i nominace do krajských výběrů.

A výborně funguje i stále plnější fotbalová školička pro nejmenší pod vedením Jirky Famfulíka, která jela od prázdnin až do Mikuláše každý týden.