Hlinsko B vs Morašice

K poslednímu utkání podzimu jsme zavítali do Hlinska, coby historicky třetí morašická delegace. V říjnu 2002 zde átřídní souboj skončil výhrou 2:1 pro domácí áčko, když se za nás prosadil Josef Kopecký. Na jaře 2014 jsme v téže soutěži, ale s tamějším "béčkem", odehráli mizernou partii předznamenávající náš pád o soutěž níž (doporučujeme přečíst zde). Jaká škoda, že nyní, při dalším střetnutí, jsme se museli proti tabulkovému sousedovi z několika různých důvodů obejít bez 4-5 hráčů jinak hrajících v základní sestavě. Nakonec ještě můžeme být rádi, že jsme neodjeli ve 12-ti lidech, jako tomu bylo ještě den před zápasem, protože už v polovině poločasu musel nuceně dolů Huryta. Domácí na nás nepůsobili dojmem, že se jedná o tým, který by měl co pohledávat ve spodních patrech tabulky naší soutěže, byl daleko více na balónu a po většinu času nás zamykal u našeho vápna. Nutno ovšem říct, že jsme tuto situaci soupeři notně ulehčovali, pro začátek tím, že jsme trefili až asi třetí nahrávku v utkání, pak také naším velmi pozdním dostupováním a necháváním spousty prostoru na už tak velikém hřišti, a řekněme i připosraností při hře s míčem, který jsme často pod tlakem vyhazovali k domácím stoperům. Kombinace zkušeného středu a mladých rychlých krajů větrala naši obranu, ale vždy nás podržel Němec, nebo nepřesné zakončení domácích. Naše špatné přebírání hráčů bylo velmi zřetelné i při rozích rozehrávaných na krátko několikrát po sobě, naštěstí jsme i tyto situace s odřenýma ušima přežili. Z naší ofenzivní činnosti vyčnívali pouze dvě akce, při té první dal Huryta příliš dlouhý centr na nabíhajícího volného Sokola před bránu, při druhé Frank na přední tyči vůbec netrefil míč patičkou, aby vytvořil ještě více vzruchu. Domácí stále úřadovali v naší hořící obraně a bohužel se prosadili z té možná nejmenší možné šance, když po levé straně pronikl dovnitř vápna Bulena, a ať už to dotyčný chtěl nebo ne, místo ostrého centru před bránu z toho nakonec byla rána, která prošla Němcovi u přední tyče a zastavila se přesně v síti u té zadní. To ještě více podrylo naše sebevědomí, pokud do té doby nějaké bylo. Němec se musel zaskvět při střele z hranice vápna, jednou na brankové čáře lapil hlavičku domácích. Zákrok si připsal i Válek, který při volném přímém kopu z hranice vápna zacouval do brány a odvrátil tento střelecký pokus. Bohužel se nachomýtl u druhého gólu do šatny, když se snažil uvnitř vápna předskočit útočníka, ale přitom svého soka povalil a rozhodčí ukázal na penaltový puntík, odkud Dostál s přehledem proměnil.

To, co nám chybělo v poločase prvním, tj. komunikace, včasné přebírání a odvaha, s tím jsme chtěli nastoupit do poločasu druhého. A ono se ukázalo, že to jde. Ruku na srdce, se šancemi jsme na tom byli pořád na štíru, ale až na naše rychlostní indispozice se dala se soupeřem hrát poměrně vyrovnaná impotentní partie. Hodnota xG tedy rostla především u naší brány, ale opakovaly se scénáře z prvního poločasu – nepřesná zakončení, výborný Němec, bloky našich hráčů. Z výčtu zákroků našeho brankáře jmenujme jednou včasný výběh pod nohy unikajícího útočníka, jednou vychytaný nájezd, vyražená tečovaná střela zpoza vápna a podruhé zalepený míč na brankové čáře po zakončení zblízka. Když už nezasahoval Němec, zastoupil ho jednou Černohorský, když našemu brankáři míč vyklouzl z rukavic, zákrok po přímém kopu totožný s tím z prvního poločasu si zopakoval i Válek. Bez úspěchu skončila i série rohů domácích i několik dalších v dalším průběhu utkání. V brance neskončila ani střela z malého vápna po závaru před naší bránou. Nechybělo moc a cca 15 minut před koncem jsme mohli zdramatizovat vývoj utkání. Samostatný únik Válka byl zastaven již v zárodku v podobě zdviženého praporku, to jeho centr z přímého kopu a Sokolova teč kousek od levé tyče už domácí vylekal víc. Ještě blíže byli po centru z levé strany Frank s Válkem, ale prvně jmenovaný hlavičkoval pouze do tyče a druhému se míč odrazil někam na úroveň stehna či kolena, pročež nebyl schopen dostat míč na místo určení. S přibývajícím časem nám už ale nezbývaly síly k většímu odporu, a tak jsme se po promrhaných prvních 45-ti minutách rozloučili s podzimem porážkou 0:2. Odpočinek přichází nejspíš ve správný čas, nabrat fyzické i psychické síly, doléčit bolístky a získat sebevědomí, protože nejen dneska, ale napříč podzimem bylo vidět, že nestačí začít hrát až od druhého poločasu.

Závěrem: Dojem nesympatický, pozitiva těžkonajitelná, výsledek milosrdný