Přehled o dění v morašickém klubu

Sérii tří domácích zápasů v jednom týdnu jsme zakončili duelem s bojovným soupeřem z Opatova, proti kterému jsme chtěli potvrdit své dosavadní umístění v čele tabulky a navázat na předchozí výsledky z domácích utkání. Naše hra se ovšem potýkala s nižším nasazením a nabídkou, než by bylo takového zápasu hodno. Úplně stačilo, že nám soupeř nenechával příliš prostoru a my si s tím nebyli schopni poradit. Hosté hrozili především dlouhými auty u našeho vápna, které se nám ale, někdy s obtížemi, dařilo odvracet. Gólu se opatovští paradoxně dočkali po našem autu, když se Válek s Lněničkou nedomluvili, pro koho je vhazovaný míč určený a následnou protiakci zakončil střelou na zadní tyč Kalánek. Hned vzápětí mohlo být srovnáno. Válek křižným pasem za obranu našel Ondráčka, který ale neposlal přesnou přihrávku Štěpánovi číhajícímu před odkrytou bránou. Vzápětí přišel trest v podobě druhého hostujíc…

Ve sváteční odpoledne jsme přivítali v dohrávce 6. kola Horní Újezd. S ním jsme naposledy mistrovské utkání prohráli před 3 a půl lety, od té doby jsme s nimi stihli sehrát už devět zápasů a hýčkali si sérii 5 mistrovských výher v řadě. Je dobře, že nejsme tým, kterému by nervozita z možného posunu na první místo svazovala nohy, ale není dobře, že jsme tým, kterému víkendová vysoká výhra sváže hlavy. Jestli se nám nechtělo nebo jsme mysleli, že to půjde samo, je celkem jedno, protože oči z toho bolely i přes objektiv fotoaparátu tak jako tak. Hosté se už v 7. minutě ujali vedení, když se naše obrana nepoučila z první nepřesné hlavičky Fógla a ten už napodruhé zvládl centr z přímého kopu uklidit přesně. Naši na dlouho jedinou střelu na bránu si připsal Tměj, který se na levé straně vyháčkoval do palebné pozice a Havlík v hostující bráně musel vytáhnout těžký zákrok. Několik nadějných pozic…

Do nedělního zápasu jsme vstoupili takřka v plné sestavě. Přálo nám počasí a vyšel nám i začátek zápasu, ve kterém jsme si šance nejen vytvářeli, ale ve dvou případech Ondrou Žďárou i proměnili. Za stavu 2:0 jsme přenechali iniciativu soupeři, kterému se podařilo do poločasu srovnat. Ve vstupu do druhého poločasu jsme inkasovali branku, na kterou už jsem nedokázali odpovědět. Soupeř nám potom přidal další čtyři góly a bylo rozhodnuto. Tak doufáme, že naše první vítězství přijde příští víkend, aby to kluky trochu namotivovalo do dalších zápasů. Miloš Kopecký …

Na zápas starých gard si manažeři Petr Kuta s Martinem Ropkem nachystali sestavu prošpikovanou nejen sourozeneckými a příbuzenskými dvojicemi až trojicemi, ale také místně příslušnými dolnoúježďáky. Po úvodní minutě ticha za Honzu Klofandu a otevíracích šancích otevřel skóre Josef Kopecký. Tomu se sice nepodařilo prosadit během 5 minut mistrovského zápasu, ve kterém si připal jubilejní 60. start proti Dolnímu Újezdu, ale v tom 61. pohodlně uklidil do sítě rohový kop, který k němu propadl po souboji gólmana s Buriánem. Zatímco střelu hostujícího Čejky nečekaně mrštným skokem zneškodnil Andrle v naší bráně, pokus našeho Beneše zpoza vápna zapadl přesně za zadní tyč a poslal náš tým do dvoubrankového vedení. Z velké šance ho pak nenavýšil Famfulík, který napálil tyč, na druhé straně naopak snížil povedenou střelou Petr Kopecký. Po dvou nevyužitých šancích L. Vosmeka pak přišel před plánovaný…

Ať už to bylo áčko, béčko, nebo stará garda, s nějakým mužským výběrem Dolního Újezdu sehrály naše mužské výběry už 104 utkání. A v sobotu jsme se rozhodli tento počet navýšit hned o dva zápasy. Ten první byl mistrovský a naše áčko v něm hostilo nepříjemné překvapení letošního ročníku okresního přeboru - výsledkově utrápeného loňského vicemistra čili dolnoújezdské béčko. Trochu neočekávaně jsme od začátku byli pohyblivější a míče žádostivější než soupeř a naše úvodní převaha vyústila v páté minutě po Novákově práci v první roh zápasu. Štěpán si ho nakrátko narazil s Nádvorníkem a poslal centr na přední tyč, kde se nepředpokládal výskyt hostující věže Vomáčky. Naštěstí tam hosté nepředpokládali ani náběh D. Štancla, který míč ve skluzu líznul mimo dosah brankáře Janeckého. Jednak tak zkrátil interval mezi svými góly z 36 na 25 měsíců a jednak nám zajistil podobně brzké vedení jako v posled…

V pondělí 12.9.nás navždy opustil Honza Klofanda. Jako hráč působil v našem Sokolu od jeho založení, za muže odehrál 5. nejvyšší počet zápasů, 539, ve kterých vstřelil 16 gólů. Byl to obětavý člověk a kamarád, který dlouhá léta souběžně s hraním za áčko trénoval v žácích generaci "husákových dětí", která pro morašický fotbal později vykopala I.A třídu. Když skončil s hraním, stal se až do posledních chvil pravidelným divákem domácích zápasů. "Naše generace mu neřekla jinak než "táta" a on to opravdu táta byl, ten fotbalový. Naučil nás, a myslím, že velmi dobře, nejen fotbalovému řemeslu, ale především lásce k fotbalu. Za všechno co jsi nás naučil, i za spoustu vzpomínek, nejen na jízdy na zápasy tvým plným Moskvičem, ti "Táto" děkujeme." Petr Kuta …

Poprvé v této sezóně nás poslalo rozlosování zápasů před, snad díky počasí, nepříliš početné domácí publikum na Horním Újezdě. Pohled nad naše hlavy nevěštil nic dobrého. Černé mraky plné vody naznačovaly, že se každou chvílí musí spustit déšť. Jen co naši borci vyběhli na hrací plochu, tak také začalo. Na tribuně schovaní rodičové, ohřívající si ruce o své teplé čaje a grogy, nevěřícně mohli sledovat počínání svých ratolestí. Veselé rozcvičování a pobíhání při báčku plné různých vtípků, jako by se nepršelo, naznačuje sílu této party. Třeba v této sezóně nejlepší nebudeme, ale věřím tomu, že s úsměvem z každého zápasu, ať se zadaří nebo ne, odejdeme. S příchodem rozhodčího nám déšť ještě zesílil. Ani zhoršující se počasí nám nesmylo z tváří dobrou náladu. V tomto bezstarostném duchu jsme vlétli na soupeře. Krásné akce a herní nadvláda nám jako vždy kazila špatná koncovka. Naši hračičkové…

Na sobotní utkání do Janova jsme odjeli v deseti a bylo to znát. Soupeř nás od začátku zatlačit a vytvářel si šance. První akce se nám sice podařilo ustát, ale když jsme po dvaceti minutách inkasovali dvě branky, začali někteří hráči působit odevzdaně. Janov nás přehrával i v druhém poločase, což vyústilo v další dvě branky. Teprve poté jsme se trochu herně zmátořili, vytvořili si nějaké šance a zkusili pár střel z dálky, ale nic nám tam nespadlo. Ke konci zápasu se soupeř vrátil k herní dominanci a dalšími třemi zásahy stanovil výsledek. Tímto děkuji všem zúčastněným za jejich snahu a doufám, že příště nás bude více. Miloš Kopecký …

I když by někteří rádi strávili nedělní deštivé odpoledne v teple domova nebo přímo v posteli, vydali jsme se bojovat o první místo do Bystrého. Díru v bráně nám pomohl zalepit Burián. Byť je zvyklý spíš góly dávat, než jim zabraňovat, ani jeho brankářské statistiky nejsou k zahození - 6 zápasů, 4 obdržené góly, 4 čistá konta. Úvod zápasu velké množství šancí nepřinesl, domácí nákopy za naši obranu se dařilo odvracet, některé z našich pohledných kombinací zhatily finální nahrávky, které na mokrém terénu nenacházely správné adresáty, a tak se většinu času hrálo mezi vápny. První vážnější šanci pro domácí jsme vytvořili sami nepřesnou rozehrávkou ze zadních řad, soupeř z ní naštěstí vytěžil jen roh s nepřesnou hlavičkou. Nervy nám trochu pocuchal i zastoupivší Burián, jenž místo lapení míče do ruky ze síly zvyku zvolil hru nohou, po níž se mu míč sklouznul a při hašení situace ho vysvobodil…

V nedělním utkání jsme na Horním Újezdě hostili klub z Borové. Do branky se místo zraněné Marti Famfulíkové postavil Vojta Štěpán. Zápas jsme nerozehráli špatně, soupeře jsme k ničemu vážnějšímu nepustili a v osmé minutě jsme vstřelili naší první branku sezóny, když Ondra Žďára prostřelil brankáře z velké vzdálenosti. Další naše šance v prvním poločase jsme bohužel nevyužili a v tom druhém už převzal iniciativu soupeř, který brzy otočil skóre dvěma brankami. A protože byla Borová nadále bojovnější, už se nám nepodařilo s výsledkem něco udělat. Snad příště. …