Přehled o dění v morašickém klubu

Po více než půl roce se kvůli fotbalovému utkání mužů zaplnily ochozy našeho areálu, což bylo moc dobře, protože náš týden starý debakl v Pomezí měl dnes dohru. Měsíc před svými padesátinami odehrál svůj 1000.zápas za naše muže Josef Kopecký a jeho první trenér Jan Klofanda mu před zápasem předal dar k připomenutí tohoto stěží představitelnému milníku. Pro ilustraci - v době jeho debutu v áčku v roce 1987 byli na světě pouze 2 hráči naší dnešní sestavy. To samozřejmě není narážka na věk, ale obdiv k fotbalové dlouhověkosti. Pravda, zrovna soupeře z Bystrého je těžké ohromit pouhým zařazením veterána pod 60let do sestavy, ale náš matador si naštěstí schoval i nějaké trumfy, Ale popořadě. V prvním poločase jsme měli silný vítr v zádech, ale prvních deset minut jsme spíš nechali hosty otestovat bořící schopnosti naší defenzivy. Z ničeho jsme ale mohli udeřit my, když Válkův centr z přímáku …

K dalšímu přátelskému utkání jsme se vydali do Pomezí. Ať už byly důvody jakékoliv, na zápas jsme vyrazili v jedenácti lidech, a to jsme ještě úvodních deset minut hráli v deseti, protože se Skala zapomněl na rodinném výletě. Že budeme ztrácet fyzicky i herně, s tím jsme počítali. Ale že obdržíme gól hned v první minutě z penalty, když Kopeckého pomalou přihrávku ihned po rozehrání zachytil domácí útočník, který byl při pokusu o kličku faulován Špinarem, tak s tím jsme opravdu nepočítali. O chvíli později už to bylo 2:0 pro domácí, když Kopecký dlouho váhal s rozehrávkou a domácí hráč samostatný únik bezpečně proměnil. Kdo v pátek sledoval přátelské utkání české reprezentace proti Itálii, mohlo se mu zdát, že podobný zápas už viděl. Domácí nám dělali problém především po stranách, kde naše obrana měla velký problém zachytávat jejich rychlá křídla. Když už jsme získali balón, moc dlouho js…

Po měsíci fotbálkování jsme si v Cerekvici chtěli otestovat, jak nám chutná velký fotbal. A nutno říct, že to byla užitečná lekce. Třeba v tom, že i když na sebe působíme početným dojmem, k zápasu se scházíme mnohem hůř. Hlavně ale bylo vidět, že má soupeř naběháno i nahráno víc. Náš tentokrát nehrající trenér tak musel sledovat převahu domácích, kteří byli pohyblivější a tím pádem snáze kombinovali i získávali míč z našich statických rozehrávek. A šli i brzy do vedení, když přetažený roh na zadní tyč, který by jinak zaručeně odvrátil Ropek, vrátili domácí do ohně a M. Lněnička se zblízka hlavou nemýlil. Naši první střelu na bránu obstaral z přímáku Válek, do vinglu se trefil naprosto přesně, ale pomalu, takže V. Vostrčil stihl zasáhnout. Dvakrát měl na hrotu více prostoru Skala, ale jednou mířil nepřesně, a podruhé nezamířil vůbec. Vzhledem k tomu, že to mnohem víc smrdělo před naší brán…

Protože už k nám dorazila realita fotbalových zápasů, a také proto, že srážka s realitou byla krutá, projdeme si zbytek fiktivního přeboru letem světem, abychom si každý týden zbytečně nehonili triko. O naší domácí výhře nad Dlouhou Loučkou ve 20.kole měl rozhodnout stárnoucí, ale věčně zelený matador Josef Kopecký. Ve 21. kole jsme zavítali do Mladějova a měl to být tuhý boj jako minule. Sice o tom v článku není zmínka, ale většina z nás si pamatuje, že Vít naskočivší do druhé půle předvedl, jak se bojuje o základ a vydatnou měrou a asistencí přispěl k obratu, který v poslední minutě dokonal Nádvorník. Ve 22.kole jsme měli hostit Boršov. Ten u nás nehrál přes dvacet let a na tehdejší dva góly Kopeckého měli o generaci později navázat proti slabšímu soupeři svými premiérovými góly Tobiášek a Vejrych. Ve 23.kole měl zase v Radiměři dostat šanci Hubáček a připomenout nám, že dokáže zastat b…

Výčet pozitiv ze zápasů v Janově skončí u krátké cesty a většinou získaného bodu. Tamní styl a prostředí voní málokomu, ale naštěstí máme i v našem kádru typy, co si rádi kopnou, šťouchnou, ceknou a tak podobně. A nervy těchto hráčů nečekaly v blocích na startovní výstřel dlouhou dobu. To když Boháček brzy rozvlnil síť umným přímákem přes zeď. Proti tomu by se nedalo moc namítat, spíš závidět. Ale přímáku zákonitě předchází faul a ten se dá ve fotbale vždy posoudit dvojím způsobem a většinou se najdou tací, co jsou přesvědčeni o špatné volbě pana rozhodčího. Válek s Vítem na něj začali sprostě pokřikovat a nafasovali žlutou. Chmelík to zkoušel sice vysvětlit diplomaticky, ale nepřestal dokud si sudí nezapsal i jeho. Samozřejmě, že jsme se mohli hecnout a začít hrát naši hru, soupeře mačkat jako citrón a čekat, až se ujme nějaká šance. Ale to my ne, ono má to hádání a karetní bitva něco do…

Když pomineme rozhodčí, tak nejhorší věcí na okrese je cestování za Hřebeč. A z cestování za Hřebeč je nejhorší cestování ke kvalitním soupeřům na Malou Hanou. A z cestování ke kvalitním soupeřům na Malou Hanou je nejhorší cestování do Jaroměřic. A nejhorší na tom není, že jsme tam nevyhráli na den nepřesně pět let, ale že si člověk s tamními fanoušky ani nemůže rozumně popovídat. Ne jen o Nietschzem, ale fakt o ničem. O to hřejivější pocit je, že náš nebližší konkurent v tabulce k nám musí jezdit podobně nerad, protože poslední výhru jejich áčka u nás pamatujou jen strejci našeho trenéra. Je pravda, že od nás museli občas odjíždět s lepším herním pocitem než my od nich, ale o to naštvanější. Takovou frustraci jsme jim tentokrát nehodlali dopřát a udeřili jsme rychlým gólem, když se po Skalově pasu za tradičně děravou soupeřovou obranou zjevil po statistických jubileích toužící navrátilec…

Když nám FAČR v úterý ukončil soutěže, neprodleně jsme jeho vedení i dvěma kandidátům na předsedu ostrou prosbu o dohrání naší již pokročile rozehrané soutěže výměnou za podporu při červnovém hlasování. Marek Malík nám jménem FAČRu sdělil, že výjimky jsou nepřípustné a vzhledem ke končícímu mandátu mu je prý u Kudele, jestli ho za to budeme hanit. Karel Poborský nám jménem FAČRu napsal, že FAČR chce všem vyjít vstříc, ať soutěž dohrajeme a příští ročník na dohrané pořadí bude brán zřetel. Petr Fousek nám s diplomatickým šarmem sobě vlastním sdělil, že je pro, pokud budou pro všechny zainteresované strany. Vladimíru Šmicerovi jsme psát nemuseli. Ten v pondělí večer potřetí za sebou chyběl v TIKI-TAKA, protože rozesílal hromadný e-mail, ve kterém sděloval, že kdo chce soutěž dohrát, ať neposlouchá ty staré kádry ze Strahova a dohraje ji. Sice to bylo ještě před oficiálním ukončením soutěží,…

Odložené velikonoční kolo STK Svitavy nejprve automaticky přehodila na květnový svátek, ale nakonec ustoupila kritice ze strany fotbalových novinářů svitavského deníku, že psát o dvou kolech za jeden víkend se prostě nedá, takže nás čekal zápas v Borové, počítaný rovněž jako semifinále okresního poháru. Což divákům statisticky s velkou pravděpodobností mohlo naservírovat atraktivní penaltový rozstřel. Domácí se na telecím plácku oprávněně cítili více jako doma, takže z naší sestavy stojí za to zmínit hlavně Špinara s Ropkem. Náš gólman pomohl laxní obraně nejprve včasným výběhem a poté i zákrokem proti hlavičce V. Štancla. Náš stoper byl jediným v naší laxní jedenáctce, který dokázal mít i při roli favorita správně nastavenou hlavu. Tou se mu podařilo jednak odvrátit několik míčů za obranu a ze standartek, ale taky pomocí biliáru s tyčí a soupeřem otevřít skóre na druhé straně. Štastný ok…

Píše nám spousta lidí, že by si rádi zahráli fotbal, tak jsme se jim rozhodli vyhovět. Ze sestavy tak byl zajímavý slepenec, což bylo znát. Do brány se po letech přišel provětrat Vojta Andrle. Sledoval, jak domácí křičí, jak nás platonicky tlačí, ale protože ho pořádně prověřili jen jednou a na náš podceňující přístup se špatně koukalo, rozhodl se v poločasové přestávce oznámit, že tohle mu vlastně nechybělo a že jede domů. A dnešní oslavenec Petr Kuta, těšiv se na půdě posledního na pohodové špílmachrování, odjel zklamán s ním. Kromě změn v poli, které nás měli trochu probudit, jsme tedy poslali do brány i Špinara. A účinek se dostavil. Po pár minutách proměnily sóla další z davu vysloužilých žadatelů Burián a Vopařil a zápas nabral očekávaný směr. Když pak v krátkém sledu Chmelíkovu dalekonosnou střelu na několikrát dorazil Válek, po rohu se prosadil Ropek a odražený míč napálil zpoza …

S naším nejčastějším soupeřem je to jako na houpačce. Historicky máme s Cerekvicí lepší bilanci, ale naše poslední vítězství na jejich hřišti bylo tehdejší skoro senzací. Nejnepříjemnější vzpomínky z posledního klání u Loučné má kromě Válkem uraženého sudího Novák, který dnes začal na lavičce. A z ní sledoval, jak si domácí hrající trenér Vomáčka hlasitým výkřikem vybojoval hned v první minutě přímák, který s bravurou sobě vlastní proměnil Lorenc. Do hry se nás pokusil dostat špatnou rozehrávkou V. Vostrčil, ale Skalovi gól z dálky není přán a již po několikáté v kariéře vrátil soupeřovu gólmanovi míč do břevna. Přestože derby maže spoustu rozdílů, vzhledem k letošnímu rozložení sil jsme si věřili na víc, než první jarní prohru, a k žádoucímu vývoji zápasu nás nasměroval Novák, kterému nuceně přepustil místo na trávníku prozíravě zraněný Vopařil. Ten by se určitě nebál jít do skluzu, ale …