Archiv článků

O Velikonoční neděli jsme se vypravili k utkání do Horního Jelení, kde nás čekal tabulkový soused. To by před nás samo o sobě kladlo povinnost bodovat, nota bene při pohledu na naše i okolní výsledky, a možná to některým hráčům trochu svázalo myšlení při rozcvičce i v úvodu zápasu, který byl pro Černohorského jeho 150. v mužské kariéře. Herně vyrovnaný první poločas přinesl oběma týmům vyložené šance, přičemž my jsme díky nepřesnostem opět potřebovali značné množství nadějných pozic, abychom je přetavili v reálné ohrožení brány. První zahrozili domácí, když po přímém kopu hlavičkoval z penalty neobsazený útočník nad bránu. Vyšší hodnotu xG by od nás snesl až náběh Víta po pravé straně a jeho zpětná přihrávka na vysunutého Ondráčka, kdyby náš obránce nezakončil úplně jalově. Kolem půlky "půlky" musel po centru na naši zadní tyč výborný zákrok předvést Rusnák, kterého nakonec pojistil i zdvihnutý praporek pomezního, a v největší šanci po dalším centru vráceném do ohně se domácí z bezprostřední blízkosti tak lekli roztahujícího se Rusnáka, že míč napálili někam k jelenům. Po půl hodině jsme šance začali počítat my, bohužel se nám pravidelně nedařilo zavírat nestřeženou zadní tyč, ať při rozích nebo při Lněničkově autu, který proskákal doslova až před zadní tyč, kde ho Huryta o fous nestihl doklepnout do prázdné brány. Ještě blíže ke vstřelení gólu jsme byli, když D. Štancl prověřil gólmana zpoza vápna, vyražený míč se dostal Vítovi, ale ten z těžké pozice hlavou pouze orazítkoval břevno. Náš desetiminutový tlak vyústil v gól pár minut před odchodem do kabin, když se po Lněničkově centru dostal k odraženému míči na malém vápně nejrychleji D. Štancl, přiťuknul pod sebe na volného Válka a ten míč uklidil k tyči.

Jestliže úvod zápasu působil nervózně, začátek druhého poločasu byl místy až zbabělý, byť soupeř zaujal při naší rozehře nejvyšší možné postavení. Takže místo rozehry přišel Rusnákův odkop od brány, naše nepodržení míče nahoře, dvě tři domácí přihrávky a nákop za naši obranu. K soupeřově bráně jsme se dostali všehovšudy třikrát, ale v prvním případě byla Novákova finálka na Válka o trochu delší, než by bylo potřeba, ve zbylých dvou případech oba jmenovaní nehledali pomoc u volnějších spoluhráčů, ale rozhodli se vzít břímě uvnitř vápna neúspěšně na sebe. Hrálo se sice především na naší polovině, ale do vážnější šance jsme domácí nepustili. To se bohužel nedá říci o rozhodcovském triumvirátu, byť vedení utkání na tak horké půdě rozhodně není záviděníhodné. Domácí držel ve hře a v tlaku např. otočením nepřesné přihrávky ze 30-ti metrů na roh nebo karetními odpustky domácímu kapitánovi, který zvládl krvavý loket na Ondráčkově hlavě, hodně tmavě žlutý skluz na stojnou nohu našeho kapitána i kopnutí do ležícího Rusnáka s pouhou žlutou. Bylo toho víc, ale takhle křiklavé tendenční momenty jsme nezažili ani v okrese. Stejně jako na nás v okrese po zápase nikdy nevlétnul pořadatel (s prázdnými kelímky v ruce, jiskrou v oku a ohněm v dechu) s tím, že naši vystřídaní hráči v civilu nemají na hrací ploše při oslavách týmu co dělat. I když jsme se tedy druhým poločasem i pozápasovým děním především probránili, radost z vítězství se vždy násobí smutkem (nebo spíše vztekem) poraženého. A protože jsme si v domácím vzteku vyslechli leccos, např. o našem vzhledu s obvázanou ránou na hlavě nebo o našem původu, neexistovala letos sladší koleda než vyflákat a předskočit v tabulce velkoměsto Horní Jelení. Svůj šlechtický původ a vybrané mravy už nám dokazovat nemusí, snad nám na konci soutěže potvrdí, že se zde rodí i proroci, jako jejich kapitán, který pravil: „Raději bych spadnul, než byl zkur*veným jezeďákem!“.

O víkendu 26.-29.3. se konalo soustředění našich žáků spojených s Horním Újezdem v Dolní Čermné. Tento rok jsme si pro děti nachystali několik překvapení.

Ve čtvrtek po ubytování a večeři jsme děti seznámili s programem a pravidly. V pátek ráno začal první trénink. Nebylo to úplně jednoduché, protože skoro čtyřicet dětí se na umělku prostě nevešlo. Odpoledne nás navštívil Dominik Zdržálek. Pro rychlé představení je to mistr České a Slovenské republiky ve hře 1 na 1, mistr republiky ve fotbale v kategorii dorostu a mistr republiky ve futsalu v kategorii dorostu i dospělých. Vinou zranění ale musel ukončit kariéru a nyní se věnuje trikům s míčem a trénování dětí. Po jeho vystoupení s míčem byli děti rozděleni do čtyř skupin, které s ním postupně absolvovali trénink s míčem.

V sobotu jsme sehráli celkem 4 přátelská utkání. Dopoledne se hráli mladší (výhra 3:1) i starší žáci (prohra 1:5) proti Dolnímu Třešňovci. Odpoledne se představila i starší přípravka na hřišti v Rudolticích, kde vyhrála 12:2. Do Rudoltic jsme vzali i mladší žáky a ti své utkání zvítězili v poměru 7:2. Večer se hrály hry, holky si pro trenéry připravily stezku odvahy a my jsme ještě narychlo vymysleli půlnoční šipkovanou.

V neděli k nám zavítal Ondřej Piškula, který trénoval děti v akademiích AC Milán a FC Barcelona. Po jeho představení se děti přesunuly na umělku, kde proběhl společný trénink mladších a starších žáků. Na samotný závěr si ještě starší přípravka střihla rychlý zápas s Dolní Čermnou a vyhrála 6:1.

Myslíme si, že se soustředění moc povedlo. Oba trenéři byli úžasní, ale také jim se líbilo, co děti umí. S Dominikem se určitě uvidíme i u nás na tréninku a třeba i Ondra si mezi lítáním na nás udělá někdy čas.

V prvním jarním zápase jsme přivítali rezervu Pardubiček, kterým jsme v podzimním klání umetli cestu k vítězství jedním úplným a jedním tříčtvrtečním vlastňákem. Nyní, ve vlezlém počasí a na těžkém terénu, který ještě nevstřebal vše z předsezónního pískování, jsme vyhlíželi soupeře, proti kterému je zapotřebí bodovat. A kterému je slušné se aspoň touto formou za renonc s trávníkem omluvit. Do brány se nám vrátil uzdravený Rusnák, čímž se minimálně o půl roku odložila Němcova domácí mistrovská "áčková" premiéra, a do základu se naposledy (taktéž minimálně na půlroku) dostal náš druhý dorostenec Mach. Úvodní minuty patřily hostům, kteří díky rychlonohým útočníkům proháněli naše obránce, což rezultovalo v několik nepříjemných rohových kopů, které jsme ale i přes drobné závary dokázali ubránit. Cca po deseti minutách už už hosté slavili gól, když po průniku z pravé strany a přihrávce pod sebe střílel z prostoru penalty osamocený útočník, ale Rusnák rychlým přesunem a rozštěpem zalepil míč na brankové čáře. Tento okamžik by se dal považovat za odrazový můstek naší zvýšené aktivity a zlepšeného výkonu. Po zbytek poločasu jsme i v protivětru byli herně naprosto vyrovnaným soupeřem, který se snadno dostával kombinačně do závěrečné třetiny hřiště, kde nám ovšem chyběla kvalita, jako při slabé střele D. Štancla, nebo při finálních přihrávkách z křídel v podání Ondráčka, Víta či Nováka. Nejslibněji vypadal rodící se samostatný únik Nováka, kterého sevřela do kleští dvojice obránců. Že to bylo jen za žlutou vydýchávali hůř naši fanoušci než my, následný Nádvorníkův volný přímý kop do zdi asi mrzel všechny stejně. Bohužel se s těžkými kopačkami nedařilo ani umisťovat rohové kopy, které končily povětšinou na rukavicích vysokého hostujícího gólmana. Krátce před odchodem do kabin pak stanul na hranici malého vápna zády k bráně Válek, ale příliš dlouho mu trvalo zkrocení míče, takže nedokázal ani přiťuknout na některého ze spoluhráčů pod sebe.

Kromě větru v zádech jsme do druhé půle nastoupili i s nevídaným drajvem, a hosty patnáct minut nejen prakticky k ničemu nepustili, ale sami jsme mohli víckrát skórovat. Zejména z pravé strany jsme se dostali snad každou druhou minutu do vápna, ale přesnou zpětnou přihrávkou skončil asi až pátý z nich, to Novák našel ve vyložené pozici vysunutého V. Štancla, který z pár metrů trefil pouze prostor gólmana. Nový předseda zakončoval i o chvíli později levačkou po skrumáži ve vápně, tentokrát mimo dosah gólmana, ale těsně nad. Po rychlém přechodu do útoku po ose Nádvorník-Vít-Bureš šel poslední jmenovaný z úhlu do samostatného úniku, ale jeho střela silnější pravou nohou mířila přímo doprostřed a liknavá dorážka slabší levou nohou mimo bránu. Po sérii nevyužitých šancí polevila naše pozornost v zadních řadách, hostům pomohl přesun vysokého kapitána z kraje na střed pole, odkud svými vítěznými hlavičkovými souboji vysílal do útočných výpadů rychlou a pro nás nebezpečnou „pětku“. Najednou a nejednou tak hosté začali chodit jeden na jednoho, dostávali se k odraženým míčům v našem vápně a zkrátka to začínalo smrdět v naší defenzivě. Jednou nám hosté ukázali, kterak z křídla nahrát před bránu a proměnit, ale radost jim zkazil ofsajd, jaký asi svět neviděl. Z letargie, nejen defenzivní, neboť jsme ztratili i schopnost udržet balón, nás nevytrhla ani přežitá lapálie, ani střídající Huryta, který se po průnikovce Ondráčka a přiťuknutí od D. Štancla zamotal na penaltě do kliček místo zakončení. A tak přišel trest, když jsme na půlce znovu lehce ztratili míč a z akce jako přes kopírák při neuznaném gólu prostřelil hostující útočník nejen Rusnáka, ale jako bonus i jeslemi vracejícího se V. Štancla a zajistil svému týmu vedení. Za pár minut mohlo být ještě hůř, když Černohorský ve vápně vypíchl čistě míč před zakončujícím útočníkem, ale tentokrát přestupek, jaký svět neviděl, dostihl nás, neboť rozhodčí přes naše prosby a názor pomezního přisoudil hostům penaltu. Tu však Rusnák podruhé v řadě zneškodnil a dal nám do posledních minut naději ještě zabojovat o výsledek. To bychom ale museli se závěrečnými centry a rohy naložit lépe. Ze všech bodových ztrát v této sezóně je tahle asi nejbolestivější, ale bez vstřeleného gólu se body dělají těžko. Teď přichází série zápasů, ze kterých jsme na podzim body vyválčili a jejich přísun je nutné zopakovat, je-li nám kraj milý. A že je.

V pátek 27.3. se v Občerstvení Na Hřišti konala volební Valná hromada TJ Sokol Morašice. Přítomní členové a náš jediný host, paní starostka Pavlína Jarešová, si poslechli nejdříve hodnocení fotbalového roku 2025, který byl po všech stránkách úspěšný. Jak výsledky a postup mužů do krajské soutěže, tak úspěšné jarní výsledky mládeže i podzimní zapracovávání rostoucího počtu dětí, tak zorganizované turnaje, po kterých jsme přijímali na naše hřiště i zázemí nadšené zpětné vazby (finálový turnaj starších přípravek i školní turnaj "Pohár malých mistrů"). Hodnocení stolního tenisu v podání Milana Říhy už tak úspěšné nebylo, ale i na hubená léta se evidentně dá dívat s nadhledem. Po souhrnu investic, které VV uskutečnil za uplynulé volební období, přednesl Martin Ropek zprávu o hospodaření, ze které vyplynulo že se nám i přes pravidelné velké investice do trávníku, daří držet vyrovnaný rozpočet, na čemž mají podíl jak dotace od státu a pardubického kraje, tak štědrý příspěvek od obce Morašice i čím dál lepší výběr příspěvků od samotných členů i okolních obcí. Co by za to stát dal. Vystoupení paní starostky i ředitele ZŠ Miloše Krejčího potvrdilo spokojenost se vzájemnou spoluprací. Pak byl zvolen nový výkonný výbor, nově pouze 7-členný. Jeho jediným novým členem se stal Michal Frank, předsednické žezlo převzal Václav Štancl od Dany Krejsové. Ta byla pak jednou ze dvou obdarovaných osob, když jí bylo slovně i materiálně poděkováno za dvě funkční období. S prázdnou ze schůze neodešel ani pan Hendrych, který nedávno oslavil 80.narozeniny. V závěrečné diskusi jsme se nejvíce věnovali neutěšenému stavu laviček i prostranství za nimi - projekt na jejich opravu máme, stejně jako hrubý cenový odhad, který u tak "banální" věci nemile překvapí, žádost o dotaci je podaná a nezbývá než počkat - až se z toho čekání začalo osazenstvo naklánět k variantě tribuny Petra Kuty. Děkujeme všem členům za účast, všem trenérům za jejich práci, Verče a Martinovi za občerstvení a přejeme "novému" výboru hodně sil, úspěchů i pozitivní zpětné vazby.

K prvnímu jarnímu utkání jsme vyrazili do dalekého Heřmanova Městce. K tomuto výjezdu se připojili i dorostenečtí Lukášové Němec a Mach, kteří s námi odmakali většinu zimní přípravy, a dnes si i připsali první ostrý start v našem „áčku“. Rozcvička ukázala, že kromě soupeře to bude boj i s terénem, nad kterým si v průběhu utkání posteskli i někteří domácí aktéři - našli se v jejich týmu i tací, kteří na otázku, co na terén říká áčko z páté ligy, suše odpověděli: "No hrajeme na tom no." Vzpomínky na podzimní vyškolení od tohoto soupeře jsme měli v živé paměti, buď se ale něco zapomnělo nebo se domácí přizpůsobili terénu, protože jejich taktika přesných dlouhých míčů za obranu a prakticky vynechání středu hřiště, byla pro nás jistým překvapením. Ne že by to měnilo něco na tom, že domácí byli lepším týmem, s výrazně větším držení míče a s větším množstvím technicky zdatnějších hráčů, my jsme čekali v hlubokém bloku, a při jakékoliv kombinaci se potýkali s nedostatkem odvahy nebo kvality. Protože na domácí signál z prvního rohového kopu jsme si vzpomněli zavčasu, největším nebezpečím zaváněly centry ze stran. Po několika nepřesných zakončeních se domácí dostali do vedení relativně snadno ve 14. minutě, když byl u míče za obranu nejrychleji Salfický, který stihl přehodit vybíhajícího Němce a míč směřující mimo bránu dopravil hlavou do sítě dobíhající Ilko. Na naší straně leda dvakrát vystrčil ofenzivní růžky Vít, když ho Válek vyslal obloučkem za obranu, ale z obou těžkých pozic netrefil bránu, výjimečné přímáky nebo Lněničkovy auty nepadly na úrodnou půdu. Důležitý trojzákrok během deseti vteřin si proti zakončení zblízka připsal Němec, a tak jsme až do závěru poločasu mohli doufat v nejtěsnější poločasovou ztrátu, než si Černohorský srazil přízemní centr do vlastní sítě. V samotném závěru si ještě zabrnkali na nervy Vít s domácím kapitánem, a tak poločasový odchod do kabin přišel v pravý čas.

Vstup do druhé půle domácím vyšel na výbornou, když dokázali využít závaru v našem vápně. V jeden moment to vypadalo, že k vyraženému míči má nejblíž Černohorský, ale ve finální fázi pohybu ho zradil kopcovitý terén v malém vápně a gravitace, a tak byl u míče jako první Turek, který dokázal míč procedit jak přes našeho stopera, tak mezi Němcovy nohy. Třígólový náskok a četné prostřídání vedlo k jistému polevení v tempu domácích, naše nasazení Ondráčka a vysunutí Nováka na hrot vedlo k trochu odvážnější a kvalitnější hře vepředu. Šanci ke snížení skóre a oslavení 300. zápasu za muže měl D. Štancl, který si naběhl na Lněničkův centr z levé strany, ale jeho slabou střelu na přední tyč gólman chytil. Po průniku Nováka z levé strany ani nemusel zasahovat, neboť náš útočník z ostrého úhlu mířil pouze do boční sítě. Po chybě v rozehře zkoušel Válek z dálky své štěstí do okryté brány, ale bohužel minul. Přesnější už byl po akci z pravé strany, když po práci Víta a Nováka dostal až do vápna tváří v tvář gólmanovi a snížil. Více jsme ale soupeře neohrozili, a to ani po nasazení ruku doléčujícího Rusnáka do útoku, a protože nevyužity zůstaly i četné domácí výpady po křídlech, připsali jsme si v prvním odvetném klání porážku 3:1, nutno říci, že zaslouženou. Možná to k výhře chtělo víc odvahy, určitě to chtělo víc kvality na míči, ale mrzí především góly v naší síti, jejichž vyvolávací fotbalová cena byla i přes jasnou herní převahu domácích extrémně nízká (čti "laciné"). Snad se zadaří příští týden, kdy přivítáme doma Pardubičky „B“, které jsou od nás v vzdálené přesně 7 tabulkových míst a 7 bodů.

Silnice, tělocvična, umělka a únorové soustředění v Daňkovicích – to je tradiční průběh zimní přípravy mužů. Stejně jako to, že účast není nijak valná. Přípravu i další působení na vlastní žádost vzdal Tomáš Pirkl, zranění dovolilo jen minimální účast Hurytovi, Sokolovi a Rusnákovi, kromě nich se v sestavě z jiných důvodů neobjevili ani Nádvorník s Ondráčkem, ale snad se jejich zapojení dočkáme hned zkraje jara. Kromě navrátilce Bureše je jedinou novou tváří Lukáš Holub, který se přistěhoval do Litomyšle, celou zimu s námi absoloval - a mnohem poctivěji než řada áčkařů - i Lukáš Němec, který se tím jednak připravuje na posezónní návrat z hornoújezdského dorostu a jednak nám vytrhl trn z paty při dlouhodobém zraněním Luby Rusnáka, více než obstojné party sehrál v několika přípravných zápasech i další z dorostenců Lukáš Mach. 

Přáteláků jsme za zimu stihli celkem pět.

7.2. Morašice – Dolní Újezd 0:11 (0:4)

První přátelské utkání, poprvé na (umělé) trávě, poprvé s míčem, jen po pár trénincích v tělocvičně v malých počtech. Po celý zápas jsme tahali za kratší konec, což vyústilo k vyrovnání rekordní porážky v naší historii. První zápasy za muže si připsali Lukášové Holub a Němec, jubilejním byl tento zápas pro Josefa Kopeckého (1100. zápas za muže) a Bojdu Válka (450. zápas za muže).

Sestava: L. Němec - V. Štancl, M. Černohorský, J. Kopecký, D. Štancl, B. Válek, Z. Skala, J. Vít, J. Pitra, V. Novák, F. Bureš, M. Frank, L. Mach, L. Holub, Y. Pishta

19.2. Vysoké Mýto (dorost) – Morašice     10:5 (4:0)

Den před odjezdem na soustředění v Daňkovicích jsme si střihli na UMT v Chocni přátelák s vysokomýtským dorostem. Další bídné vystoupení s nefotbalovým výsledkem, ve kterém se navíc zranil Bureš. Co však mohlo aspoň trochu potěšit Skalu, že tímto zápasem se posunul v historických tabulkách na 16. místo v počtu odehraných zápasů.

Sestava: L. Němec - M. Černohorský, V. Štancl, J. Kopecký, L. Holub, D. Štancl, B. Válek, Z. Skala, J. Vít, P. Lněnička, F. Bureš, V. Novák, Y. Pishta

Góly: B. Válek 2 (Z. Skala), F. Bureš 2, Z. Skala (F. Bureš)

1.3. Morašice – Pomezí        8:0 (1:0)

Utkání, které dopadlo v opačném gardu než střetnutí s Dolním Újezdem, nicméně i zde se ukázalo, že je nutné zapracovat nejen na fyzické připravenosti ale i psychické odolnosti. Kromě výsledku, tak z pozitivních věcí je nutné zmínit, že si spolu v zápase poprvé zahráli Bojda Válek se svým synem Danem. Mimo to se oba zapsali do listiny střelců, což z Dana učinilo nejmladšího střelce v historii áčka. Dále stojí za zmínku Pitrův hattrick, Němcova první nula v A-týmu, posunutí Nováka do TOP25 v mužských zápasech i Skalovo upevnění místa v TOP30 mužských střelců.

Sestava: L. Němec - M. Černohorský, J. Kopecký, L. Holub, D. Štancl, B. Válek, D. Válek, J. Pitra, P. Lněnička, M. Frank, V. Novák, Z. Skala, V. Štancl

Góly: J. Pitra 3 (P. Lněnička, V. Novák), vlastní 2 (J. Pitra), B. Válek (J. Pitra), D. Válek (V. Novák), Z. Skala (B. Válek)

7.3. Cerekvice – Morašice   2:1 (2:0)

Týden zpátky sehrál náš soupeř přátelák v 11-ti lidech, tentokrát bylo 11 (téměř) nás. První poločas převaha našeho odvěkého rivala, jen výborně chytající Němec nás stále držel ve hře, když i z penalty inkasoval až po dorážce. Ve druhé půli došlo k mírnému polevení soupeře a vyrovnání hry, díky čemuž jsme dokázali alespoň korigovat výsledek, když svůj 165. gól vstřelil a metu nejstaršího střelce posunul Kopecký.

Sestava: L. Němec – J. Kopecký, M. Černohorský, L. Holub, D. Štancl, V. Štancl, Z. Skala, J. Vít, P. Lněnička, M. Frank, T. Huryta, L. Mach

Góly: J. Kopecký (T. Huryta)

14.3. Morašice – Proseč       2:2 (0:1)

Generálku na mistrovskou část jara jsme sehráli doma proti přednímu účastníkovi 6. ligy Proseči na domácím hřišti. Utkání bylo poznamenáno silným větrem. Asi tři čtvrtiny zápasu jsme byli soupeři, který měl nějaké absence a tým doplnil o pár dorostenců, celkem vyrovnaným protivníkem. Poslední čtvrtina zápasů patřila hostům úplně, ale místo pojistky dvakrát orazítkovali brankovou konstrukci a nám (konkrétně Válkovi) naopak po vlastním zaváhání dovolil srovnat skóre, který tímto gólem posunul v historických tabulkách rodinu Válkových na 4. místo v rodinných statistikách celkových vstřelených gólů. Dobrou zprávou jsou zlepšující se výkony našich dorostenců Němce a Macha, pozvolný návrat Rusnáka mezi tři tyče (také s chycenou penaltou). Původně se do kategorie dobrých zpráv řadil i návrat Sokola, který ale pro další zranění zápas nedohrál.

Sestava: L. Rusnák (L. Němec) - M. Černohorský, V. Štancl, L. Mach, D. Štancl, B. Válek, M. Sokol, J. Pitra, V. Novák, F. Bureš, T. Huryta, J. Kopecký, L. Holub, M. Frank

Góly: T. Huryta (V. Štancl), B. Válek (V. Novák)

Změny v historických tabulkách a pokořené milníky si můžete prohlédnout zde. Jarní části sezóny a hon za záchranou 7. ligy muži zahájí v sobotu 21. března na hřišti Heřmanova Městce.

Máme pro naše čtenáře další rozhovor, tentokrát s panem Janem Hendrychem, který v minulých dnech oslavil 80. narozeniny. Když se Vás zeptám, jak se cítíte jako čerstvý osmdesátník, co Vás napadne jako první? 

Že jsem rád, že už mám oslavy za sebou. Stejně tak rodina a hlavně asi Jana Brychtová, naše kuchařka.

V naší fotbalové komunitě samozřejmě žijeme blížícím se startem jarní části, tak jak se těšíte na jarní odvety mužů?

Samozřejmě se těším a doufám, že jaro bude takové jako podzim, ne-li lepší.

Myslím, že většina lidí okolo našeho oddílu Vás zná hlavně jako pravidelného fanouška a fotografa, ale můžete jim přiblížit i Vaši sportovní minulost? Protože v našich kronikách Vaše jméno nenajdeme.

No k fotbalu jsem se dostal od hokeje. Já s oblibou říkám, že jsem rodák z Pekla. A každého, kdo neví, že je tady nějaká vesnička pekla, tak to zaujme. Tak já jsem v roce 1962 chytal hokej za Tisovou, jediný tehdejší vesnický klub v krajské soutěži východočeského kraje. Byla tam vynikající parta, hned po hokeji se spěchalo do hospody "K Markom", rozebrat to s fanoušky. To mi přijde, že se už dnes bohužel tolik neděje. A v létě mě oslovili, abych jim "hostoval" na fotbale v Cerekvici, proto taky dodnes fandím i jim. Po vojně jsem zůstal v Jeseníkách, protože jsem si tam našel paní, dneska tam mám dva syny, čtyři vnuky a 2 pravnoučata. Takže se mým dalším osudovým klubem stal Dynamo Javorník. V roce 1967 jsem za ně chytal B. třídu, později jsem tam byl i trenér dorostu, který postoupil do kraje, v tom kraji už jsem dělal spíš asistenta Poláškovi, což byl spoluhráč Vildy Schrojfa (gólman vicemistrů světa z roku 1962 - pozn. red). Po rozvodu jsem se fotbalově vrátil do Cerekvice, kde jsem hrál za veterány. A z nefotbalové historie si cením i svoji účast na spartakiádě v roce 1965, to byl krásný zážitek a taky se každému nepovedlo tam dostat.

Když přejdeme k té druhé zálibě, focení, tak ta vznikla kdy a kde?

Já jsem první foťák Pionýr dostal od mámy už v 15-ti letech, za 53 Kčs. První fotky jsem si dělal tzv. do rámečku, ve sklepě s vývojkou a ustavovačem a tak.

Co fotíte nejčastěji nebo nejradši?

To se taky mění. Když jsem jezdil s náklaďákem pro lesáky, rád jsem fotil těžbu dřeva a práce v lese. A později mě z těch přírodních věcí o něco víc než ostatní začaly bavit fotky přírody, která se odráží ve vodě, např. v Loučný. Akorát už těch hezkých fotek mám doma tak moc, že už se mi ani nevejdou na tu moji Zeď nářků, jak já jí říkám. Ona fotka na papír má pro nás starší dost hodnotu, až vám mladým jednou vypnou proud, tak nevím kde budete mít uložený ty fotky.

Vy jste fotil čistě pro svoji radost nebo i s nějakou ambicí?

No dostal jsem kdysi 3 diplomy komunistický. Jeden z nich byl v roce 1974 v kategorii "Reportážní fotografie k 25. výročí kolektivizace zemědělství". Zachytil jsem momentku s fúrou vytěženého dřeva u lesa, k tomu se do toho záběru vešlo snad pět kombajnů na poli a chata pod lesem, ze které se ještě kouřilo. Známý si ze mě tenkrát dělal srandu, jak jsem ten diplom mohl dostat, když druhé místo obsadila fotka sovětských vojáků s dětma. Po revoluci jsem fotil pro JZD Džbánov, to trvalo 14 dní vyvolat fotku, protože musel papír do Hradce Králové, pak do družstevní tiskárny do Třebové a pak se musela dostat do družstva. Přispíval jsem jeden čas i do Deníku, fotil jsem pro obec nejen Vítání občánků, ale dneska už fotím spíš akce pro známé a kamarády, se kterými je dobře na té akce, třeba pro myslivce ve Sloupnici nebo recesní 1.máj v Říkovicích.

Propsalo se někdy Vaše focení do fotbalové činnosti?

Už v tom Javorníku. Tenkrát těch foťáků moc nebylo a já měl fotky hotové už dvě hodiny po zápase. Tak ze mě udělali kromě toho trénování propagačního nebo politického pracovníka, jak se tomu říkalo. A i k Morašicím jsem se dostal přes focení, když mě Zbyňďa Sopoušku poprosil, abych mu vyfotil děcka (r.2001 - družstvo žáků).

Jaké jsou Vaše nejhezčí zážitky z morašického fotbalu?

Postup do A. třídy v roce 2009. 

Nebudeme si nic nalhávat, morašické áčko cítí, že ve Vás má během domácích zápasů silného kritika. Můžeme si zkusit vyjasnit, čím to je? 

No to bude asi pramenit z našeho mládí. Za nás se hrálo 3-2-5, útočili 2 křídla, 2 spojky a jeden útočník, a tak nám prostě přijde, že dneska útočíte hrozně málo. V tom nehledejte nic zlého.

To my bychom taky rádi útočili víc, kvalitativně na to vždycky není a taky vám můžu skoro garantovat, že to některé chlapi nebude bavit, když se bude jenom nakopávat a čekat, kde vypadne balón.

My jsme často měli obránce, kteří uměli jen nakopnout balón dopředu, tak to asi bylo jednodušší rozhodování.

No nechci z nás dělat moderní mužstvo, když máme kádr věkově rozložený do čtyř dekád, ale asi v tom jdeme trochu s dobou. Sledujete profesionální fotbal v televizi? Máte nějaký oblíbený klub?

Na fotbal koukám a byl jsem i několikrát v Hradci na Vojtovi. Jinak jsem takový lokální patriot. V Jeseníkách jsem fandil Baníku Ostrava, teď přeju Pardubicím a Hradci.

Jak jste vůbec spokojeni se současnou sezónou a působením áčka v krajské soutěži?

No báli jsme se, to nebudu lhát. Ale body jsou dobré, tak jenom na jaře vytrvat. A když mluvíš o kritice Vás hráčů, tak ode mě přece dostávají zabrat i rozhodčí. Hlavně ti okresní, v kraji je to o hodně lepší.

To je pravda, to Vám musíme nechat. A když zvládneme zápas, který není podle Vašeho gusta, jaký pocit u Vás převládá?

Když se utkání vydaří, tak si pak dám s chutí i klobásku od pana Kopeckého za rozumnou cenu.

Moc Vám děkuju za čas na tohle povídání i čas strávený nad stovkami, nebo spíše tisícovkami fotek, které jsou pro všechny k dispozici v naší webové galerii.Za všechny kolem našeho fotbalu Vám přeju pevné zdraví a hodně fotbalové radosti. Máte závěrem ještě nějaké přání pro morašický fotbal?

Abyste hráli dobrej a pohlednej fotbal (smích).

Žáci trénovali celou zimu jednou týdně v Dolním Újezdě, kde měli zamluvenou jak halu, tak venkovní umělou trávu. Když se totiž dají do kupy oba žákovské týmy, což jsou mladší a starší od nás a z Horního Újezda, plus starší z Čisté, je to už pořádná tlupa. A jsme rádi, že jich pravidelně velký počet chodil, díky dvěma plochám jsme jim podle počasí mohli dopřát pestrost tréninků v zázemí, které u nás bohužel nemají. Kromě těchto tréninků absolvovali i několik herních prověrek. Hned 10.1. na halovém turnaji mladších žáků ve Svratce šlo hlavně o to, aby se všechny děti po Vánocích pořádně rozhýbaly, bylo z toho 7. místo. Do haly v Proseči 21.2. už jsme poslali výběr těch šikovnějších, čemuž odpovídala i naše hra a konečné 5.místo, starší žáci si o den později připsali pouze jedno vítězství a 7.místo. V Poličce 28.2. jsme pod záštitou OFS Svitavy absolvovali turnaj, na kterém se umístění ani výsledky nepočítaly, stejný turnaj 24.1. absolvovali i starší žáci. Mezitím si na umělé trávě v Litomyšli střihli mladší žáci přátelské utkání proti tamním žákům, kde jsme dle očekávání tahali za kratší konec.

V sobotu 7.3. jsme spolu s Horním Újezdem a Čistou uspořádali žákovské turnaje na umělé trávě v Dolním Újezdě, kde se nakonec vystřídalo bezmála 100 dětí. Dopoledne se představili mladší - spojené družstvo HÚ / MOR, Krouna, Čistá a dva týmy Dolního Újezdu. Po obědě přišla řada na starší, což kromě našeho souklubí HÚ/MOR/Čistá byly ještě týmy z Jehnědí, Opatova a dívčí výběr OFS Chrudim. Turnaj byl pořádán bez vyhlášení výsledků. Velké díky patří všem, co pomohli s organizací, obsazením bufetu i celodenním občerstvováním.

V tělocvičně místní ZŠ se pravidelně střídají děti ze všech kategorií. Vzhledem ke skromným prostorovým dispozicím tělocvičny jsou halové turnaje příjemným zpestřením nejen pro děti, ale i pro trenéry. 

Mladší přípravka

Mladší přípravka i nadále hraje ve spojení s Horním Újezdem a jde především o sbírání herních zkušeností. Nejlepší umístění se nám podařilo získat na turnaji v Proseči 15.2., kde jsme se neztratili mezi kvalitními týmy Sebranic, Janova, Vítanova a Srubů. Nakonec jsme obsadili krásné druhé místo. Ještě kvalitněji byl obsazen turnaj ve Svratce. Tam jsme skončili poslední, ale i takové konfrontace s velmi kvalitními týmy jsou důležité a motivují děti k další práci.

Absolvované turnaje:

24.1.2026 - Svratka - 6. místo (6 týmů)

31.1.2026 - Proseč - 4. místo (5 týmů)

15.2.2026 - Proseč - 2. místo (5 týmů)

28.2.2026 - Proseč - 6. místo (8 týmů)

Starší přípravka

Starší přípravku máme na jaro nahlášenou již samostatně bez Horního Újezda. Podzimní turnaje jsme absolvovali v počtu 12-15 hráčů a tak byl tento krok pro jarní část logickým vyústěním naší snahy o větší herní vytížení všech hráčů. Zároveň se k nám připojilo několik nově příchozích. Na jaro bychom tedy měli mít k dispozici 10 morašických fotbalistů. Počítáme případně i se zapojením starších ročníků z mladší přípravky. Zimní příprava je tak hlavně o tréninku základních herních situací, sehrání se a plném zapojení nováčků. Na obou turnajích v Dolním Újezdě (25.1. a 7.3.), jsme sice skončili poslední, což jde ruku v ruce se zapojením nových členů a pilováním dovedností těch zkušenějších, ale pár pěkných fotbalových momentů k vidění bylo. Přátelské utkání sehrané 18.2. s Dolním Újezdem bylo již celkem vyrovnané, padalo mnoho branek na obou stranách, které jsme ani nedokázali spočítat.

Školička

V tělocvičně trénují i naši nejmenší ze školičky. Ti se 8.3. zúčastnili turnaje v Dolním Újezdě, kde nešlo ani tak o výsledky jako o zábavu ze hry. Přesto se sluší zmínit, že děti 3 z 5 zápasů vyhráli. Důležité hlavně je, že děti si turnaj náramně užili, a i když po ránu někomu ukápla slzička, vše se v dobré obrátilo.

Turnaje se účastnili: Viktorka Famfulíková, Anna Langr, Jakub Voženílek, Jakub Daňhel.

Muže jsme už probrali dostatečně, teď přichází na řadu naše mládež. Naši dorostenci Lukáš Němec, Lukáš Mach a Jan Kopecký jsou spolu s vedoucím Milošem Kopeckým schovaní pod Horním Újezdem v okresním přeboru Chrudimska, v 7-členné (!) tabulce, rozdělené bodově na dvě nevyrovnané části, bojují v té vrchní polovině.

Při hodnocení podzimu v kategorii žáků hraje důležitou roli číslo 7. Starší žáci ve spojení s Horním Újezdem a Čistou vstoupili do sezóny jako obhájci. Po loňském celkovém prvenství si však museli zvyknout na odchod některých opor týmu a to jim po podzimu zajistilo 7 bodů, které jim stačili k 7. místu. Naši mladší žáci v souklubí s Horním Újezdem střídali lepší výkony s horšími, díky čemuž se se 13-ti body umístili na 7. místě. Někteří hráči dokonce pravidelně doplňovali soupisku svých starších soukmenovců. Individuálně, aspoň podle řečí čísel, se nejvíce dařilo ve starších žácích Danielu Křivkovi z Čisté, který vstřelil 7 gólů, u mladších se o nejlepšího střelce dělí Tereza Veselíková z Horního Újezda s Šimonem Vrbicou, kteří zaznamenali také po sedmi gólech.

Zároveň je důležité nezapomínat na to, že v kategorii žáků máme my i Horňák několik dětí ve vyšších soutěžích. Což je pro oddíly dobrá vizitka, ale zároveň by s nimi vypadal náš žákovský fotbal úplně jinak. Třeba by svými dovednostmi udělali z některých svých spoluhráčů lepší hráče, třeba by utvořili jádro týmu, který společně projde až do naší dospělé kategorie. Ale třeba ne, třeba se zlepšují pod profesionálními trenéry a jednou to dotáhnou do vyšších nebo nejvyšších pater. Jako Vojtěch Huryta, který za Pardubice odehrál na pozici stopera drtivou většinu podzimních minut v 1.lize žáků. Jako Martina Famfulíková, které snad bude v zimě a na jaře přát více štěstí, protože na podzim v 1.lize starších žákyň bojovala v dresu Pardubic se zraněním i silnou konkurentkou v bráně. Jako Daniel Válek, který je se 6 góly nejlepším střelcem tabulkově utrápeného týmu Vysokého Mýta ve 2.lize žáků, a který už se gólově stihl prosadit i ve 3. dorostenecké lize.

Starší přípravka se opět vrátila do spojení s Horním Újezdem. Během podzimu děti odehrály celkem 7 turnajů, kde se nikdy neumístily hůře než na druhém místě a celkové vítězství jim v některých případech uteklo o skóre. Velkým pozitivem je vysoká účast dětí, naše řady se dokonce během podzimu rozšířily a přivítali jsme v týmu několik nováčků. To nás velmi těší, na druhou stranu nebylo často jednoduché zajistit všem jednotlivcům spravedlivé herní vytížení. Nejlepším střelcem starší přípravky byl se 14 góly Timotej Vomočil z Horňáku, s 8 góly byl druhý Lukáš Chmelík, který se spolu s Janem Klementem a brankářem Jiřím Famfulíkem pravidelně účastnili výběrových setkání nejlepších dětí na okrese.

Mladší přípravka na turnajích neobsazovala tak dobré pozice jako starší z této kategorie, což může jít na vrub občasným absencím některých zkušenějších hráčů a mnoha nově příchozím ze školičky. Pro ně to byly cenné zkušenosti z prvních „mistrovských“ zápasů. Děti se rozkoukávaly a učily se, že fotbal je kolektivní hra, kde je důležitá spolupráce a taktika celého týmu. Na tom budeme určitě pracovat i v průběhu zimní přestávky, kde jsme přihlášeni na několik halových turnajů. To nám dává příležitost zapojit ještě více dětí ze školičky. I přes vše výše uvedené dodám, že na podzimních turnajích mladší přípravka ani jednou neskončila na posledním místě. Střelecky se prosadili především Jiří Voženílek (18 gólů) s Jakubem Tomášem (15).

Zimní příprava v kombinaci silnice, tělocvičny a umělé trávy je již pro všechny kategorie domluvená, včetně zimních halových turnajů, přátelských utkání a soustředění mužů a žáků.

Děkujeme našim trenérům mládeže – Jiřímu Famfulíkovi, Milanu Chmelíkovi, Milanu Klementovi, Jiřímu Lněničkovi, Martinu Kovářovi a Miloši Kopeckému – i všem jejich kolegům z Horního Újezda. Děkujeme všem rodičům, kteří jsou trenérům k dispozici. Děkujeme i všem, kterým leží na srdci dobro našeho klubu, kteří zajišťují, nebo napomáhají jeho správnému fungování i organizaci zápasů. A v neposlední řadě děkujeme divákům, bez jejichž podpory a emocí by naše výkony jednak byly slabší a jednak postrádaly něco ze svého smyslu. Přejeme všem čtenářům, fanouškům, morašickým i okolním, aby prožili vánoční svátky v klidu a zdraví. Kdo by měl zájem se na konci roku setkat, ať dorazí v 10:00 na tradiční silvestrovský fotbálek. A komu nebudeme moct popřát tam, tomu přejeme hodně zdraví a štěstí v novém roce aspoň takto. Ve zdravém těle se prý skrývá zdravý duch, takže v zájmu všeobecné spokojenosti se budeme těšit v novém roce na viděnou. Chcete-li nám zůstat nakloněni, vědět o všem podstatném, co se v klubu děje, přečíst si obsáhlejší hodnocení sezóny i další plány, sledujte naše webové stránky www.sokolmorasice.cz nebo sociální sítě (Facebook, Instagram).

Po výhře ve Svratouchu se mediální pozornost upřela k našemu dvougólovému kapitánovi a druhý hrdina tohoto zápasu zůstal na ocet. V hlasování o nejoblíbenějšího gólmana Svitavska vyhrál právo rozhovoru s Deníkem gólman Moravské Třebové a druhý v pořadí zůstal na ocet. Na ukončení sezóny měl spřízněný redaktor Českého rozhlasu Martin Matějka udělat interview s nejužitečnějším hráčem podle našeho hlasování, ale vítěz kvůli redaktorovým náhlým zdravotním obtížím zůstal na ocet. Aby tedy bylo mediální spravedlnosti učiněno zadost, ocitl se u našeho virtuálního mikrofonu nejužitečnější hráč podzimní části, náš gólman Luboš Rusnák. (Pozn. red: Pro větší komfort čtenářů jsme si dovolili rozhovor rovnou přeložit do českého jazyka, až na pár slovenských perliček)

Lubo, podzimní část sezóny v nejnižší krajské soutěži je za námi. Jaký je to podle tebe rozdíl proti okresu?

Je to obrovský skok na vyšší úroveň fotbalu. To však není nic, co bychom nevěděli před začátkem sezóny a co by nám bránilo společným rozhodnutím tuto soutěž přijmout, z čehož mám osobně radost, protože mám rád větší výzvy. Jako brankář jsem se ocitl v úplně jiné pozici než v okresní soutěži, protože jsem, alespoň ve většině zápasů, byl ve střehu a permanenci celý zápas. Zatímco v okresní soutěži byla většina zápasů takových, že jsem musel zneškodnit pouze 1-2 střely. A v několika případech se mi ani to nepodařilo.

Jak tento půlrok hodnotíš z týmového hlediska?

Začnu pozitivy, a to tím, že jsem byl potěšen zlepšeným přístupem některých hráčů k zápasům, jejich větším nadšením pro hru a větší touhou, což bylo na hřišti okamžitě patrné. V zápasech, které jsme vyhráli, nás ovládal neuvěřitelný, někdy až enormní bojový duch a nasazení, za což jsem klukům velmi vděčný. Jen houšť.

Jsem rád, že jsme doma získali 12 bodů, když jsme podle mého názoru vyhráli všechny zápasy, ve kterých jsme „měli nárok“ vyhrát, nebo dokonce i ty, ve kterých jsme si výhru úplně nezasloužili. Tím narážím na Býšť, ale i takový je fotbal. Tři porážky doma byly proti silnějším soupeřům, což je třeba uznat. Tyto domácí výhry považuji za důležité aj z hlediska důvěry, kterou v nás mají lidé z Morašic, mnozí z nich byli skeptičtí k našemu působení v této soutěži, a tím příjemnější bylo slyšet, jak s blížícím se koncem podzimu přiznávali, že se v dobrém slova smyslu mýlili, zatím, a že jsou také spokojeni s naším bodovým ziskem.

Naopak je trochu škoda, že jsme nepřivezli ještě nějaký ten bodík aj z venku, hlavně ze zápasů, kde jsme na to měli. Pevně věřím, že v jarní části budeme venku úspěšnější. A nejvíc nespokojený jsem s počtem inkasovaných gólů. 31 gólů z 15 zápasů je při našem způsob hry moc, na tom musíme zapracovat.

Ty pozitivní věci jednoznačně převažují, je důležité přes zimu neusnout na vavřínech, zamakat i na těch negativních věcech, a tuhle soutěž pro Morašice udržet, protože si minimálně tohle zaslouží.

A jak ji hodnotíš z hlediska individuálního ?

Osobně jsem při přehrávání zápasů v hlavě našel 3-4 góly, kterým se dalo zabránit a u kterých jsem mohl něco udělat lépe, vždy si takové góly analyzuji a snažím se poučit ze svých chyb. Ale celkové hodnocení svých výkonů nechám na vás ostatních.

Náš tým ti dopřál na podzim nemalé množství zásahů. Byl bys schopný vybrat své TOP3 zákroky podzimu, které se ti povedly, které tě potěšily?

Potěšil mě zákrok na konci zápasu proti Janovu. On to teda nebyl ani zákrok, to tě prostě trefí na čáře, když se snažíš roztáhnout v té své pozici, ale bylo to super, že se díky tomu a díky velmi bojovnému výkonu celého týmu ustálo důležité derby. A druhý takový zápas, spojený i s mými zákroky, byl hned potom ve Svratouchu, kde jsme jim vypálili rybník, který na hřišti doslova byl. Tam nám vyšlo snad všechno, od Dominových dvou pohotových gólů až po ubránění těsného výsledku, při kterém zároveň všichni nechali na hřišti 110%. Bylo super vidět odhodlání urobit sklz do mláky plnej vody, ochotu jít do každé hlavičky, chtíč vyhrát každý souboj. To vše podporované skvělým fanklubem, který vytvořil kulisu, kterou jsme jinde na podzim nezažili. Když pak fanklub skandoval: „Luba není člověk, Luba je bůh!“, to byl možná nejkrásnější moment mojí bídné kariéry. Tento zápas byl pro mě takový highlight v Morašicích. To se přiznám, že po tom zápase jsem se totálně ožral.

Kdyby sis mohl vybrat nějaký dárek do jara, byly by to nový rukavice, obránci na dálkové ovládání, nebo něco úplně jiného?

Vybral bych si obranu, která by hrála 13 kol v rovnakém složení. To by bylo moje přání.

Trenér by ti určitě rád vyhověl, ale že nějaký obránce nebude, to kolikrát den před zápasem neví ani trenér, ani obránce. Máš nějaký zvyk, třeba i slovenský, který ti pomáhá k tomu, abys byl v bráně úspěšnější? A jaký je tvůj názor ohledně věnování se polštářovým tancům před zápasem či po zápase?

Jsem rád za tyto otázky. Já to shrnu do jedné odpovědi. Ideální je dát si s manželkou den před zápasem jednu borovičku, zatancovat si a pak jsi úplně nesmrtelný. To je můj recept. Protože po zápase jsem většinou nasratý.

A pak bude člověk chytat jako ty?

Jakoby áno. (úsměv)

Co ti dosavadní působení v Morašicích přineslo za pozitiva?

Možná většina z vás ví, že dříve jsem fotbal řešil nějakým způsobem přes peníze a podobně. Tady mi to přineslo hlavně kamarádství, partu, Drakovi (Dan Ondráček – pozn. red.) navzdory. Je to tady prostě o něčem jiném ten fotbal. Je to o té partě a ta, když se na to na tom hřišti vykašle, tak je to cítit.

Takže to tady není o penězích? Nedostáváš tady peníze?

Tak já ty peníze mám. A tady místo dostávání peněz mě to stojí ročně ten členský příspěvek. Já jsem vlastně ještě nikdy nikomu neplatil za to, abych mohl hrát fotbal. (úsměv)

Co pro tebe znamená být nejužitečnějším hráčem týmu?

Já nejsem nejužitečnějším hráčem proto, že by Mates (Martin Černohorský – pozn. red.) nedělal kiksy. (úsměv). On je dělá a stále. Tímto děkuji Martinovi za malou domů v posledním zápase z poloviny hřiště. Zároveň musím říct, že Morašice ti dají takovou tu úplnou studnu poznání fotbalu. Ale já jsem za to strašně rád. Jsem rád za Matese, jsem rád, když se Bobeš (Josef Kopecký - pozn. red.) postaví na stopera a za celou naši obranu, která se z 13 zápasů 9x měnila.

Jsi nejužitečnějším hráčem, je vidět, že mančaft za tebou fakt jde, nebo běží, protože občas mu nic jiného nezbývá, když jde soupeř sám na bránu…

…to bych si přál, aby běžel…

...jak by ses stavěl k možnosti posunout se v našich strukturách výš? Na jaře se bude volit nový výkonný výbor...

Já jsem tuto možnost už dostal… A odmítnul jsem, protože se na to ještě necítím. Nemám pocit, že bych tu byl tak dlouho, abych vám nějak radil. To je můj osobní názor, stále si myslím, že tu jsem velmi krátce.

A jak se teď stavíš k tomu, kdybys dostal příležitost jít výš ve strukturách fotbalových soutěží? Pomineme-li "Slováky“, tak ze Suché Lhoty to k nám máš momentálně nejblíž, přes 4 pole, jeden a půl lesa a za chvíli i přes tři větrníky. Ale často jezdíš na tréninky přímo ze Slovenska a po této cestě máš blíž mnohem více klubů. Nehrozí, že bys na jaře změnil trasu? Jinými slovy, že bys hrál jinde?

Na jaře budu hrát za Morašice.

U mě po podzimu převládá spokojenost. Spokojený jsem s 15 body, beru je s pokorou, protože nám velmi jednoduše mohla některá z pěti výher utéct - Svratouch vychytal Luba, Býšť jsme otočili v posledních 10 minutách, Sezemice nám pomohly červenou kartou. A zároveň vidíme, že v těch bodech máme základ, který nám dává do jara dobrou pozici do bojů o udržení. Těší mě, že jsme se ve většině zápasů drželi hry, která nás baví - i když jsme často naráželi na kvalitativní limity, hrát půl roku jenom nakopávané balóny by nás prostě nebavilo. Radost mám i z celoroční slušné tréninkové účasti, ochotného zapojování dorostenců do těchto tréninků i dobré nálady v kabině, na které nic nezměnil ani neúspěšný začátek a snad ani ještě horší konec soutěže. Právě poslední dva zápasy, nejvíce kazí dojem z podzimní části. Přestože jsme podle losu tušili, že druhá půlka bude mnohem náročnější, tak výkony v těchto zápasech postrádaly u mnoha hráčů to nejzákladnější, když fotbalově nestačíme - bojovnost. Herně mě mrzí, že jsme si více nepomohli útočnými standartkami a že jsme naopak překvapivé množství gólů darovali soupeřům chybami či laxností při bránění. Vnímám pocity, že se z některých venkovních zápasů dalo vytěžit víc, ale absencí a špatných individuálních výkonů v těchto zápasech bylo moc, což podle mě trochu souvisí i s něčím jako psychickou odolností hráčů. Máme totiž v týmu až moc hráčů, kteří se vezou s "momentem" zápasu, což je hezké ve chvíli, kdy je tým na vlně a kdy je z každého sebevědomý hráč, ale někdo tým na tu vlnu musí vlastní iniciativou, odvahou a výkonem dostat. A zvláště ve venkovních zápasech jakoby obavy z oslabené sestavy udělaly ze spousty hráčů pouhé stíny hluboko pod svým potenciálem, protože například přístup k zápasům s Janovem nebo ve Svratouchu byl úplně jiný. Samozřejmě to před konkrétním zápasem štve, že si nemůžeme vyzkoušet, jak bychom se se soupeřem poměřili v plné sestavě, ale to je prostě realita našeho kádru, se kterou jsme do vyšší soutěže já i hráči šli, a se kterou jsem byl celkem smířený. U některých hráčů se s absencemi počítalo, u jiných byla jejich míra nepříjemným překvapením, asi nejen pro mě. Ale právě početní stav kádru mi dělá největší starosti, protože i když se tři čtvrtiny hráčů s účastí mohli přetrhnout, základna je bohužel úzká. Navíc to vypadá, že jsme ze zdravotních důvodů nadobro přišli o Nádvorníka a s obavami čekám i na zprávy o kolenu Michala Sokola.

Toho bych hodnotil jako nejpříjemnější individuální překvapení podzimu, protože se po loňském návratu zapojil s úplně jinou kvalitou a nasazením. Když tím přejdu k individuálnímu hodnocení, tak jako nejužitečnějšího hráče podzimu jednoznačně hodnotím Lubu Rusnáka, který nám některé body doslova vychytal, o jiné nám dal šanci zabojovat, v jiných případech držel důstojný výsledek a speciálně kvůli němu mě mrzí, jak si musel vyžrat naše poslední dvě prohry. Na druhé místo u sebe stavím Vendu Nováka. Ten mě sice vydírá tím, že na jiných postech v sestavě nepředvádí zdaleka takové výkony jako v útoku, kde máme jinak personální přetlak, ale je pravdou, že jeho schopnosti vepředu potřebujeme. Jednak proto, aby soupeř cítil z naší strany permanentní nebezpečí, jednak proto, že i tým věří, že Venda je schopný se vepředu prosadit sám i v zápasech, kdy se nám dopředu moc nedaří. Jsem moc rád, že se mu to na podzim dařilo i číselně a doufám, že v naplňování svého nadokresního potenciálu bude na jaře pokračovat. Na třetím místě pak vidím bratra Domina a Bojdu Válka. Vůbec si nedovedu představit, o kolik zákroků víc by Luba musel předvést bez Dominovy sítě na štítu zálohy, a když říkám, že nedovedu, tak to myslím doslovně, protože nechyběl na podzim ani minutu. K tomu nám vystřelil důležité vítězství ve Svratouchu, i když byl ve vyšší soutěži znát jeho menší podíl na ofenzivní fázi. Proto alibisticky rovnocenně s ním volím i navrátilce Bojdu, který s ním ve středu odehrál většinu sezóny a jehož přesah do ofenzivy byl v našem podzimním rozpoložení klíčový. Jeho bilance je "jen" 4+1, ale myslím, že má snad tři další břevna a spoluhráčům připravil minimálně dalších pět gólových šancí. Věřím, že by mohl být ještě platnější na křídle než uprostřed, ale bohužel na to většinou nejsou lidi.

Přes zmíněné výtky hráčům děkuju za solidní podzim v nové náročnější soutěži. Doufám, že tréninková morálka vydrží i přes nepopulární zimu, že utužíme partu na soustředění (snad i s někým novým), a že se na jaře porveme o dobrý fotbalový pocit ze sebe samých a ruku v ruce s tím i o udržení (což bude vyžadovat pokoření našich předchůdců/nás ze sezóny 2014/2015 - 12bodů po podzimu, 23 na konci).

Jestli jsme v něčem opravdu dobří, tak je to vedení statistik. V textu níže, v obrázcích pod článkem nebo pod záložkou "muži" si tedy fanoušci této naší práce mohou počíst, jak se komu vedlo v prvním půlroce A skupiny 7.ligy.

Muži v podzimní části sehráli 15 zápasů – 1x přátelák, 1x pohár, 13x mistrovské utkání. Z těchto patnácti zápasů odešli 6x jako vítězové a 9x poražení s celkovým skóre 22:36. Podzim zakončili na 12. místě s 15-ti body.

Vyjmeme-li ze všech hráčů s alespoň jednou čárkou v docházce ty, které jsme víckrát neviděli ani na tréninku nebo naše dorostence Lukáše Němce a Macha, kteří se nemohli zapojit do soutěžních zápasů, protože hrají pod hlavičkou Horního Újezda, dostaneme se k tomu, že do podzimních bojů se zapojilo 18 hráčů. Z těchto osmnácti hrdinů pět z nich nastoupilo do všech zápasů a z těchto pěti dva nechyběli ani minutu – kapitán D. Štancl a brankář Rusnák. Třetímu Válkovi k tomuto počinu chybělo 19 minut. Nejvíce tréninků absolvoval Vít (26), hned za ním se umístil dorostenec Lukáš Němec (25!!!) a třetí D. Štancl (24). Co se týče celkové účasti, kde se sčítá docházka ze zápasů a tréninků, tak nejčastěji se na zelené ploše vyskytovali D. Štancl, Vít a Černohorský (39, 38 a 37).

Bohužel není v naší moci sledovat statistiku zákroků, ale strážce naší svatyně Rusnák si musel zvyknout na diametrálně jiné vytížení než v předchozích okresních sezónách. I když jsme našemu brankáři dopřáli pouze dvě čistá konta a průměr obdržených gólů mu posledními dvěma zápasy zkazili na hodnotu 2,4 (36 inkasovaných branek z 15 zápasů), každý návštěvník našich zápasů ví, že ve statistice "gólů chycených nad plán" by měl hodně vysoká čísla.

Podívejme se na druhou stranu, tedy na ty, kdo se nejvíce podíleli na střílení gólů (22). Nejlepším střelcem se stal Novák se 6 góly, ke kterým přidal 3 asistence, čímž opanoval i statistiku kanadského bodování. V obou kategoriích se na druhém místě umístil Válek (4 góly + 1 asistence), třetím nejlepším střelcem byl D. Štancl (3 góly), v kanadském bodování se na bednu dostal Sokol s bilancí 2+2. Králem asistencí se stal již tradičně Vít, který přihrál na 4 góly.

Stejně tak jako u brankářských zákroků, nevedeme ani statistiku, kolik karet bylo uděleno za protesty k rozhodčím, ale V. Štancl (5 žlutých karet) ví, že si k titulu "nejzlejšího muže" určitě nějakými takovými pomohl. Do těchto statistik se zapsal i Černohorský, který v jediném zápase stihl 2 žluté karty a tudíž i červenou, naši jedinou.

Co ze statistik nelze tolik vyčíst, je užitečnost hráče pro tým. V internetovém hlasování více než dvě třetiny našich fanoušků zvolili na první místo Lubu Rusnáka, který se tak stal jednoznačným vítězem. O druhé místo svedli vyrovnanou bitvu Novák s D. Štanclem, přece jenom o něco lépe z ní nakonec vyšel náš nejproduktivnější hráč.

Vážení hráči, mládežníci, fanoušci, rodiče. Prosíme vás o vyplnění dotazníku, který najdete na odkazu níže. Dotazník je rozdělen do 4 oblastí (domácí zápasy, internetové stránky, sociální sítě a část pro rodiče, které mají v naši oddílech děti), pokud je některá z nich mimo váš zájem, můžete ji jednoduše přeskočit odpovědí "ne", aby vás daná oblast nezdržovala. Chceme touto cestou zjistit, s čím je komunita kolem našeho klubu (ne)spokojena, v čem se můžeme zlepšit, kterým činnostem případně věnovat více úsilí a času. Těm, co sledují výkony áčka, umožňujeme touto cestou hlasovat o nejužitečnějším hráči uplynulého půl roku. Délka dotazníku závisí na vašem sepjetí s naším klubem, každá oblast zabere cca 5 minut, nezapomeňte prosím po zodpovězení všech otázek kliknout na "odeslat". Předem děkujeme za jakoukoliv zpětnou vazbu a doufáme, že na eventuální připomínky budeme schopní zareagovat. Pokud byste měli problém s elektronickou verzí, obraťte se prosím na tel. 737 563 051.

Dotazník zde.

K poslednímu podzimnímu utkání jsme v hubeném počtu 12-ti lidí vyrazili k zápasu do Miřetic. Pochmurné počasí doprovázené lehkým ale trvalým deštěm vedlo k tomu, že už během rozcvičky bylo jasné, že se hřiště velmi brzy promění v bahenní lázeň. S touto situací si daleko lépe dokázali poradit aktivnější domácí, jejichž náběhy a rychlé kombinace jsme měli problém zachytit, bez ohledu na těžkopádný odpich vlastních nohou od těžkého terénu. Akce ale naštěstí končili zakončením mimo naši bránu nebo zákrokem našeho gólmana. Občasná okénka v obraně se ale vyskytovala i na druhé straně např. když D. Štancl vysunul Pitru, ten svou střelu zpoza vápna ale nedokázal zakroutit na zadní tyč. Více nebezpečně vypadal Novákův centr z pravé strany, který se snášel na zadní tyč. I přes těžký terén jsme se nechtěli bezhlavě zbavovat míče a kombinovat, v některých případech až příliš riskantně. Jednou taková myšlenka nevyšla Válkovi, kterému na půlce nevyšla patička a rychlý brejk domácí dotáhli už do úspěšného konce, když se střela z úhlu odrazila od Černohorského přímo na nohu Berana, který už měl poměrně jednoduchou úlohu. Vít mohl svoji chybu odčinit, když se objevil v šanci po pěkné kombinaci a přihrávce na střed, kde se dokázal zbavit svého obránce, avšak následně poslal brankáři malou domů. Chvíli na to odmítl zvýšení skóre Rusnák, který vychytal samostatný samostatný nájezd Modráčka. Neujali se ani rohové kopy na jedné či druhé straně a když už to vypadalo, že do kabin půjdeme s minimálním mankem, přišla další ztráta na středu hřiště, tentokrát vysunutému Kopeckému utekl míč od nohy a další brejk zakončil Najman, který si ve vápně položil jak Rusnáka, tak skluzujícího V. Štancla.

Nechvalně navázat na naše předchozí podzimní zápasy, tedy brzké inkasování po příchodu z kabin, jsme mohli po centru z volného přímého kopu, kdy úplně sám hlavičkoval hráč domácích, ale ve vyložené pozici mířil těsně vedle tyče. Domácí však neustávali v tlaku a další zákrok v dalším souboji 1v1 si musel připsat náš gólman. I tak jsme se byli schopni v některých situacích dostat na dostřel soupeřovy brány, ale ve většině případů to skončilo špatným či nekvalitním řešení. Fatální důsledky to mělo třeba v případu D. Štancla, který místo střely zpoza vápna neúspěšně hledal skulinku mezi obránci pro Franka, zachycený míč domácí rychle rozehráli dopředu a samostatný nájezd tentokrát Modráček zakončil přesnou střelou k tyči. Po tomto inkasovaném gólu, podobně jako minulý týden, jen o 20 minut později, nám padly hlavy dolů a bylo jen málo světlých momentů na naší hře. Na 4:0 zvyšoval druhým gólem v zápase Beran, který se po rohovém kopu nejrychleji zorientoval v chumlu hráčů a na několikrát odražený míč uklidil do sítě. Jedna z mála pěkných kombinací a nepřesný centr Víta na volné spoluhráče před bránu byla jen další ukázkou naší ofenzivní nemohoucnosti. Tu alespoň čestným střeleckým zápisem protrhl V. Štancl, ke kterému se po rohovém kopu odrazil míč od dvou bránících protihráčů a uklidil ho nechytatelně pod břevno. Tato drobná radost nám ale nevydržela dlouho, když po dalším velmi nepřesném centru, tentokrát od Pitry, šli domácí do dalšího protiútoku, který úspěšně zakončili po průniku do vápna a přihrávkou pod sebe na volného Polívku, jenž stanovil konečné skóre 5:1. A abychom si kalich hořkosti vypili do dna, kvůli vadnému bojleru nás nezahřála ani teplá voda ve sprše. Škoda terénu, mohl to být krásný fotbal, i když asi stále pod taktovkou domácích. Škoda posledních dvou velmi nepovedených zápasů, kde jsme sice narazili na kvalitní soupeře, ale je to jenom o našem přístupu, abychom jim to neudělali příliš jednoduché. Důležité je se z toho nepos*at, patřičně si odpočinout a na jaře bodovat tam, kde je to potřeba.