Archiv článků

K poslednímu podzimnímu zápasu jsme odjížděli plným autobusem, kde někteří diváci museli i stát. I hráči jeli v plném počtu, bohužel Fanda Flídr se stále zotavuje po nemoci, Šimon Flídr onemocněl cestou a zápas jenom sledoval z lavičky. Naopak Sára nastoupila hned po nemoci.

V kabině bylo na dětech vidět, jak strašně moc chtějí vyhrát i poslední zápas, jenže poslední krok někdy bývá nejtěžší. Domácí byli kvalitní soupeř, hodně chyběl i Šíma, který umí připravit spoustu příležitostí pro sebe i ostatní a hlavně byla vidět nervozita z úžasné atmosféry na tribuně. Až v poslední minutě prvního poločasu otevřel skóre David Klusoň. Po přestávce ještě přidal druhý gól Dříňa a i díky výborným zákrokům Filipa v bráně děti končí polovinu soutěže bez ztráty bodu. V zápase se ne všem úplně dařilo, ale výborně zahrál Pepa Rosypal i nenápadný, ale platný David Čapek.

Na zpáteční cestě děti ukázaly, jak umí oslavit svůj úspěch. Vysoký jalovec už mají zmáknutý na jedničku. Dospělí zase dětem ukázali, jak jsme jezdili z fotbalu dřív.

Ziskem posledních bodů a atmosférou na hřišti daly děti hezký dárek Ivě k narozeninám.

Pavel Beneš

V úplném závěru podzimu nás čekalo odložené utkání 6. kola na „Horňáku“. Počasí jak malované, daleko lepší než v původním termínu. Jak jsme díky jarní blamáži s tímto soupeřem jsme měli ještě v živé paměti, tabulkové postavení v tomto souboji nehraje žádnou roli, což se potvrdilo i dnes. A na naší roli jasného favorita nic neměnila ani neplánovaná omluvenka Nádvorníka na poslední chvíli, ani plánovaný poločasový odjezd Ondráčka na florbal. Nástup do utkání byl jedním z těch našich světlejších momentů v prvním poločase, aspoň co se týče aktivity. Ale slibně rozjeté akce jsme nedokázali dotáhnout do konce, třeba i proto, že jsme se báli vystřelit z pozic okolo vápna. Rovněž veškeré standardní situace byly odvráceny, ve velké většině případů domácím Šplíchalem. Soupeře jsme ale pouštěli do hry naší velmi špatnou rozehrou, jež pramenila i ze špatné nabídky, ale především naším nezodpovědným bráněním, přebíráním hráčů a slabou komunikací. Hned při první vážnější akci a zakončení ze střední vzdálenosti musel Špinar vytáhnout míč padající pod břevno. Kolem dvacáté minuty se domácí dostali ke dvěma akcím, na kterých bylo až příliš vidět, kolik prostoru protihráčům dáváme k dispozici. První akci jsme ještě přežili bez úhony díky Špinarovu zákroku zblízka, ale při druhé za obranou vyplul domácí útočník, jehož střelu sice dokázal Špinar vyrazit, ale přímo Novákovi na ruku. Gólovou dorážku domácím rozhodčí necitlivě utnul zapískáním, bohužel pro nás si s nařízenou penaltou Kladiva hravě poradil. Nebylo by divu, pokud se v tu chvíli mnohým prohnalo hlavou, že nás čeká po půl roce další ostuda, ale je s podivem a k zamyšlení, že na tuto notu najel náš zbabělý výkon. V naší největší a de facto jediné šanci se objevil V. Štancl po přímém kopu Skaly, když se k němu ve vápně odrazil míč, ale sám před Havlíkem se dle pomezního zjevil díky ofsajdu, a tak byla jeho klička a zakončení k ničemu. My jsme domácím dovolili ještě jedno zakončení zpoza vápna, které dalším dobrým zákrokem vyrazil Špinar. Nic zásadního fotbalového se už v první půli nestalo, vyjma nešťastného pádu a zranění domácího Hanáka, k němuž ale vůbec nemuselo dojít, pokud by rozhodčí písknul akci předcházející faul.

Do druhého poločasu jsme vstoupili ve větším nasazení a s touhou zvrátit utkání v náš prospěch. Zvýšená aktivita rychle přinesla své ovoce, když si Rusnák za vápnem zpracovával míč hrudí, od níž se následně odrazil do ruky a k Hurytovi, který z 25-30 metrů napřáhl ke krásné střele pod břevno, kde ji stihl Havlík v domácí bráně ve spolupráci s břevnem pouze kosmeticky přikrášlit. Přestože bylo těžké s rozhodčím v tomto zápase s čímkoliv souhlasit, zneplatnění tohoto gólu kvůli Rusnákovým brankářským instinktům bychom vůbec nezpochybnili. Ale když rozhodčí řekne: „ruka to byla, ale ne úmyslná.“ , máme se s ním hádat? Zkusil to Kladiva a domácí tak kromě náskoku přišli i o hráče. Početní převahu jsme dokázali velmi rychle využít, když Lněničkův dlouhý aut propadl mezi malé vápno a penaltu, kde stál připravený D. Štancl a zajistil nám vedení. Stylový způsob, jak oslavit 400. zápas v morašickém dresu. Náskok musel záhy po našem nepochopitelném výpadku dvakrát uhájit Špinar skoky ke svým tyčím po střelách zpoza vápna. Ke zvýšení náskoku byl blízko Bureš, který se po závaru v domácím vápně objevil sám před Havlíkem, ani obdržený dlouhý čas na srovnání míče pod nohou mu ale nestačil ke kvalitnějšímu zakončení, Havlík jeho střelu zvládl vykopnout. Další uklidnění mohlo přijít po Lněničkově centru do „šuplíčku“, ale nabíhající Huryta s Burešem na míč nedosáhli a na zadní tyči zavírající Rusnák zakončil vedle. Ve své poslední šanci v sezóně 2024/2025 se pak Bureš neprodral po centru z pravé strany k zakončení, pouze "přinutil" k zakončení nad vlastní branku domácího Šplíchala, srdečně mu vyčinil za nepřiznaný roh a přepustil místo Frankovi. S přibývajícím časem, nastoupením Kusého na hřiště a odchodem klidu z našich kopaček to byl opět „Horňák“ který měl více šancí. Nejvíce to ale smrdělo poté, když po standardní situaci z hloubi pole prodloužil Kusý míč za sebe na nabíhajícího spoluhráče, kterého nikdo nezachytil, ale na poslední chvíli mu do střely skočil Novák. Podařilo se nám přežít závěrečný tlak z rohových a volných přímých kopů (některé z nich spadaly vyloženě do kategorie kompenzačních), a tak mohl v nastavení využít brejk Frank, jenž měl před sebou po Rusnákově pobídce pouze gólmana, a aby se vyhnul přímému potenciálnímu neúspěchu v souboji 1v1, rozhodl se zpoza vápna vyběhnutého Havlíka levačkou úspěšně přelobovat. Jeho neradost z pojistky byla všeříkající, bylo to neskutečně utrápené, dalo by se říci, že i nespravedlivé. Na hřišti nebyl tým, který by se měl ucházet o přední příčky, ani tým, který by měl být poslední a bohužel ani rozhodčí, který by měl pískat okresní přebor (i když víme, že není kde brát). Ale tři body a přezimování na druhém místě tabulky nám už nikdo nevezme.

V posledním utkání podzimu jsme hostili družstvo z Borové. Po dlouhé době se nám sešla skoro kompletní sestava dětí, a tak byl trochu problém dopřát všem dostatečný herní čas a zároveň udržet tempo a úroveň hry po celou dobu. Ve vyrovnaném zápase se soupeř v prvním poločase ujal vedení, ale dvěma rychlými góly po přestávce jsme vývoj otočili. Borové se podařilo vyrovnat pro nás velmi nešťastnou brankou. Přes šance na obou stranách už se vítězného gólu žádný tým nedočkal a remíza působí jako spravedlivý výsledek, který nás po podzimu udrží v lepší polovině soutěže.

Do zápasu jsme vstoupili dobře a už ve třetí minutě jsme vedli zásluhou slabší nohy Honzy. I přes naši územní převahu jsme v prvním poločase další gól nepřidali. Ve druhém poločase jsme přidali dva góly a v pohodě si pohlídali vítězství.

Opět musím pochválit děti za hezký fotbal, který nám předvádí celý podzim. A vyzdvihnout i Filipa, který to jistí v bráně a i když nemá úplně moc práce, dokáže v případě potřeby vytáhnout skvělé zákroky.

K poslednímu podzimnímu zápasu jedou starší v sobotu do Trnávky autobusem, zřejmě i s velkou podporou mladších a rodičů.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

V oficiálně posledním podzimním kole nás po sérii třech domácích zápasů čekal výjezd do Boršova, kam jsme i kvůli dovoleným vyrazili opět v zúžené sestavě. Zatímco domácí sázeli na jednoduchou hru a Raclovy dlouhé nákopy za obranu, naší snahou byla kombinační hra po zemi, kterou nám soupeř i poměrně rovné hřiště umožňovali. Ale bylo to nakonec ze vzduchu, odkud jsme v úvodu utkání udeřili, když Lněničkův dlouhý aut poslal V. Štancl hlavou do sítě (gólem číslo 45 se v historické tabulce odpoutal od F. Bureše a dorovnal R. Bureše). Další ranou pro domácí mohlo být vyloučení Zombera, když příliš dlouho čekal s autovým vhazováním, až rozhodčí aut přiřknul pro nás. Následný Zomberův slovní výlev hlavní ocenil červenou kartou, ale po přímluvě pomezního, že nadávky směřovali k vlastní lavičce, změnil barvu karty na žlutou. Snad jediné vážné ohrožení naší brány jsme dopustili, když jsme nechali propadnout aut až na penaltu, kde byl nikým nehlídaný Zomber. Ten ale ztratil příliš času zpracováním míče a v následném závaru se už dostal do příliš složitého úhlu, odkud Rusnák v klidu vykryl jeho zakončení. Jinak jsme soupeře téměř do ničeho nepustili a hru víceméně kontrolovali. Naše místy pohledné kombinace ale ke kýženému úspěchu nevedli, ani další Lněničkovy auty či Skalovy rohové kopy jsme nedokázali zužitkovat. Nejblíže ke gólu byl dvakrát Novák, ale ani on neuspěl. Nejprve po rozehrání volného přímého kopu gólman jeho střelu dokázal vyrazit nohou a o chvíli později jeho pokus z hranice vápna dokázal zblokovat obránce.

Málokdy se stává, že co se řekne v kabině, se splní a nám se to povedlo navíc docela rychle. V 50. minutě poslal Skala do vápna centr z volného přímého kopu, na který si naběhli úplně osamocení bratři Štanclovi. Mladší Dominik na Skalův centr sice nedoskočil, ale dostatečně tím zmátl gólmana, který na míč nedosáhl a starší Václav už na zadní tyči pouze jistil a k jeho „zklamání“ sledoval, jak se míč neodráží od tyče k němu, ale zapadl přesně za háčky. Tento gól vysunul domácího Racla z obrany do útoku a bylo to znát. Po jedné z našich zbytečných ztrát, provázejících tuto pasáž hry, se domácí dostali do rychlého kontru, centr z naší pravé strany našel na velkém vápně Racla a ten z první poslal umně do břevna. Dorážku mu znemožnil V. Štancl, který narozdíl od minulého týdne dorazil do hlavičkového souboje včas a fňukání domácího útočníka o penaltu nepadlo na úrodnou půdu. K jeho nářkům se přidávalo i nesoudné domácí publikum, o přestávce dobrácky žadonící o „nechání bodu“, po přestávce spílající nám i rozhodčímu úplně za všechno. Nenávistná a vzteklá atmosféra se přelila i na domácí hráče, zejména na Racla, jehož opakované výlevy chladil hlavní rozhodčí pouze slovy „Míšo, klid“, ale protože nepoužil hanlivých výrazů, nezasloužilo si to prý ocenění kartou, což mu dovolilo později trochu nevybíravým způsobem faulovat Ondráčka. Být to o gól, ještě bychom se o výsledek hodně strachovali. A to i proto, že jsme nedokázali proměnit žádnou ze svých dalších šancí. Přihrávka D. Štancla pro Hurytu do úniku byla příliš dlouhá, další střelu Nováka po propadlém rohu na zadní vychytal domácí brankář. Největší příležitost na zvýšení náskoku měl Ondráček, který se po pěkné kombinaci a přízemním centru Skaly objevil sám na penaltě, ale přestřelil. V samotném závěru se objevil znovu po velmi podobné kombinaci ve velmi podobné pozici, ale tentokrát na míč nedosáhl a za ním nabíhající Špinar odkrytou bránu netrefil. Radost z vítězství nám to ale už nevzalo a my si po více jak měsíci mohli opět užít vítězný pokřik a díky ostatním výsledkům se opět přiblížit k vedoucí dvojici v tabulce. Příští týden nás čeká odložené derby s „Horňákem“ a tím i poslední zápas podzimu, tak nás přijďte podpořit.

Poslední z 9 podzimních domácích zápasů jsme díky vstřícnosti soupeře odehráli netradičně v žižkovském čase, tj. 10:15 dopoledne, a to z čistě personálních důvodů. Předpoklad dobré účasti se potvrdil, ale na hřiště se stejně více než 11 hráčů nevejde, takže oproti minulému týdnu pouze Lněničku nahradil Ondráček, kterému po dlouhé době dobře vyšel florbalový los. Změnou oproti minulému týdnu byl i přístup poličského béčka, které nás narozdíl od Hradce nechalo v klidu rozehrávat a vyčkávalo si v bloku. Což jim vzhledem ke katastrofální rozehrávce z našich zadních řad i tradičně slabšímu pohybu stačilo. I proto, že Huryta vyplavavší v prvních deseti minutách za hostující obranou navázal na naše neúspěšná řešení nájezdů z minulého týdne a ztroskotal na gólmanových nohách. A o to víc, když se Černohorskému o chvíli později asi nějak střetly myšlenky, při vyvážení míče nouzově vytloukl bloky Pohla, který zvládl jak obtížné zpracování vytlučené svíce v plném běhu, tak suverénní zakončení proti bezmocnému Rusnákovi. Odpovědět chystal Bureš důsledným napadáním, zavezením a i přenou zpětnou nahrávkou, ale Novák míč prolítnutý celým vápnem napálil z voleje přímo do prostoru gólmana. A ještě ne úplně čistě, dá se s klidným svědomím říct, že k dnešnímu 350. zápasu v mužích by určitě napočítal minimálně 175 lepších. Ve dvacáté minutě skončila série hostujících rohů a autů hlavičkovým soubojem před naší bránou, ve kterém byl V. Štancl později než hostující Hromádka a jejich střet posoudil rozhodčí Frank s ledovým zpožděním jako penaltový. Zahoran se při exekuci nemýlil a naše manko bylo dvougólové. Až po půl hodině hry to začalo vypadat, že jsme našli dostatek chuti nebo schopností k překonávání hostující obrany, ale k ohrožení jejich brány nám musel až těsně před přestávkou pomoci sám gólman, když jeho nepovedený odkop poslal Skala z první do úniku Hurytovi a ten levačkou podél brankáře tentokrát zamířil přesně. Ještě do poločasu jsme se dostali i k rohu, ale ani z něho, ani z následného obehrávání vápna jsme svoje momentum nevyužili.

To se ale podařilo záhy po přestávce, když téměř stojící Ondráček vyslal průnikovkou mezi stojatými soupeřy do vápna Hurytu, jeho zpětná přihrávka se štěstím prošla na Bureše a ten procedil míč do sítě. Podesáté v přeboru, pojedenácté v sezóně, po čtyřiačtyřicáté v mužích (po podzimním předběhnutí Nováka a Skaly tím mimochodem dorovnal v historické tabulce V. Štancla). Obrat jsme pomohli dokonat jednom z několika dobře umístěných rohů Skaly, konkrétně v případě, kdy si na přední tyči naskočil D. Štancl. Bohužel nezamířil přesně, ale míč pouze protečoval, bohužel prázdnou zadní tyč nezavíral Novák. Ještě větší šanci měl na noze Huryta, který vystihl špatnou zpětnou hlavičku soupeře, ale ve svém dalším nájezdu namířil svůj obstřel těsně vedle tyče. Poprvé na podzim pak ze hřiště musel Černohorský (Protože mu co? Protože mu za půl hodiny jel vlak), po prostřídání našeho útoku pak náš tlak na soupeřovu obranu polevil, i když dvakrát jsme ještě byli blízko gólu. Nejprve když rozhodčí sice viděl hostující ruku ve vápně, ale odbyl nás řečmi o přirození a poloze. Nebo možná bylo nějaké to přirození slyšet z ochozů, když se i v lize takové penalty pískají. Na obranu rozhodčího, v tomhle pravidle se nevyznají i větší kapacity než on, na druhou stranu bylo z řízení utkání znát, že jeho kapacita je stejně jako naše fotbalové schopnosti ryze okresní a v klíčových momentech ryze příměstská než vesnická. Jak víme, samotná penalta pro nás ještě nemusí znamenat vstřelený gól, a bohužel po dnešku víme, že to ani míč před prázdnou bránou u penalty. Po pasáži několika zblokovaných střel a nepovedených odkopů se totiž přesně taková šance naskytla Skalovi, ale ten z ložené pozice zbrkle pálil pouze do tyče a odmítl tak načnout druhou stovku kanadských bodů, kterou dokonal asistencí u prvního gólu (zatím tedy 41+59). V naší touze po výhře ale ani hosté nezabalili ofenzivní snažení. První varování vyslali z dálky, když napálili břevno nad Rusnákem, další podobnou, o chlup přesnější střelu náš gólman vytáhl zpod břevna, uspěl i proti dvěma zakončením uvnitř tváří v tvář, po každé z jedné strany naší obrany. Až na ty čtyři padlé góly tak diváci až do konce sledovaly podobnou podívanou jako před týdnem, kdy jsme po mátožném začátku mohli utkání zlomit ve svůj prospěch, stejně jako ho ztratit úplně. Je z toho každopádně čtvrtá nevýhra v řadě a logicky se vzdalující čelo tabulky.

V Březové nás čekal soupeř, který za námi zaostával v tabulce pouze o 3 body a vyrovnanost hry tomu zcela odpovídala. Hrálo se sice za naší územní převahy, ale do velkého množství vyložených šancí nás pozorný domácí blok nepouštěl, naopak jeho brejky do naší otevřené obrany nás musely držet v opatrnosti. Z tohoto obrazu hry vyplynuly dva góly, když domácí dokázali po přestávce odpovědět na gól do šatny v podání Davida Klusoně, který pak v poslední minutě zápasu svou druhou trefou dokázal zlomit výsledek na naši stranu. V posledním zápase sezóny nás v neděli v Morašicích čeká další tabulkový soused z Borové.

Starší přípravka

26.10.2024 Březová nad Svitavou

Odložený a zároveň poslední podzimní turnaj v Březové nad Svitavou se nám nevydařil ani herně, ani výsledkově. Dokonce to i vypadalo, že si neužijeme ani gólové radosti, ale aspoň této malé ceny útěchy jsme se v posledním poločase dočkali.

Sestava: Matěj Vrbica, Daniel Hlušička, Lukáš Poslušný, Lukáš Chmelík, Jan Klement, Jiří Famfulík, Matyáš Tóth, Jiří Kubík, Ivo Langr

Morašice - Hradec nad Svitavou 0:9 (0:3)

Březová nad Svitavou - Morašice 3:0 (2:0)

Morašice - Čistá 2:7 (0:6)

Branky: Ivo Langr, Matěj Vrbica

Tabulka turnaje:

1.Čistá (9 bodů, skóre 17:5)

2.Hradec nad Svitavou (6 bodů, skóre 16:7)

3.Březová nad Svitavou (3 body, skóre 4:8)

4.Morašice (0 bodů, skóre 2:19)

Mladší přípravka

26.10.2024 Němčice

Stejně jako minulý týden jsme předvedli vynikající výkon. Na hřišti všichni makali a výsledek se dostavil. Mám radost jednak z toho, že naše opory si udržují stabilní výkonnost, ale také z toho, že na hřišti jsou stále více vidět jejich mladší kamarádky a kamarádi. Máme za sebou poslední turnaj velice vydařené podzimní části. Pevně doufám, že nás fotbal bude bavit stejně i v začínající halové sezoně.

Sestava: Jiří Famfulík - Vít šimek, Timotej Vomočil, Lukáš Chmelík, Filip Šplíchal, Marie Flídrová, Ondřej Sýkora, Antonín Flach, Nikola Kovářová, Kateřina Kovářová, Jiří Voženílek, Sofie Nováková

Morašice/Horní Újezd - Bystré  8:0 (2:0)

Poctivý výkon na úvod turnaje.

Branky: Lukáš Chmelík 2, Vít Šimek 2, Ondřej Sýkora, Jiří Voženílek, Filip Šplíchal, vlastní

Němčice - Morašice/Horní Újezd 3:6 (3:1)

Po vysoké výhře z prvního zápasu jsme vstoupili do utkání v přílišné pohodě, nadšeně bojující domácí toho využili a dostali se do vedení 3:0, my jsme ale zvedli hlavu a předvedli nevídaný obrat.

Branky: Vít Šimek 4, Lukáš Chmelík 2

Morašice/Horní Újezd - Čistá  2:0 (1:0)

V napínavém zápase o první místo na turnaji jsme měli větší vůli po vítězství.

Branky: Lukáš Chmelík, Vít Šimek

Tabulka turnaje:

1.Horní Újezd/Morašice (9 bodů, skóre 16:3)

2.Čistá (6 bodů, skóre 8:8)

3.Němčice (3 body, skóre 10:13)

4.Bystré (0 bodů, skóre 4:14)

Zdeněk Beneš (Horní Újezd)

Zápas jsme začali naší herní převahou, ale většinou střel jsme trefovali jenom rukavice soupeřova brankáře. Teprve v polovině prvního poločasu jsme se mohli radovat. Do kabin jsme šli s náskokem dvou gólů. V druhém poločase jsme už začali přidávat branky výrazně rychleji. A i přes spoustu zahozených příležitostí jsme vysoko vyhráli. Děti nám zase předvedly hezký fotbal a jako každý týden si užily vítězné oslavy v kabině.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

Na posledního soupeře ze Sebranic jsme byli dobře připraveni a takřka v plné sestavě. Všichni hráči si moc dobře uvědomovali, že hrajeme s týmem, který nás moc dobře zná z minulé sezony, kdy jsme hráli společně. To se potvrzovalo i na hřišti, ale jen počátečních 10 minut. Poté se povedla krásná souhra našich děvčat, kdy Sára krásně vyslala do volného prostoru Báru a ta nedala brankáři žádnou šanci. Následně to odšpuntovali i ostatní kluci a převrátili zápas v jednoznačnou záležitost. Do bezchybného zápasu nám chyběla jen nula vzadu, o kterou jsme přišli v posledních minutách po nedorozumění ve vlastních řadách a zápas skončil naší výhrou 7:1.

Martin Kovář

V dalším rozpisově neplánovaném domácím utkání jsme přivítali Hradec nad Svitavou. Výsledky konkurentů z předchozího dne i pohled na poněkud plnější lavičku představoval ty pozitivnější věci, náš výkon z minulého týdne i pokračující tréninková mizérie byly naopak z těch, kterých se dalo obávat. A jak ukázal první poločas, tak zcela po právu. Naše pozdní rozebírání hráčů při soupeřově rozehrávce nebo sbírání většiny odražených míčů hosty dostávalo našeho soupeře snadno na koně či do nadějných pozic, náš chybějící zápal a pohyb, coby příčina těchto jevů, nám naopak při hře bez míče ubíral další síly. I když se více hrálo na naší polovině a soupeř si vytvářel spoustu slibných šancí, veškeré centry, rohy a přihrávky pod sebe se nám podařilo odvrátit, včetně přímáku hned v první minutě, a s výjimkou dvou hlaviček mimo bránu. Největší nebezpečí představovalo zakončení Janka, který se za vápnem opřel do odraženého míče, ale jeho tvrdou a k tyči dobře mířenou střelu zlikvidoval skvělým zákrokem Rusnák. I když jsme se u hostující brány tak často nevyskytovali, měli jsme výraznější šance, a to dvakrát ze samostatných nájezdů, ale v obou případech se jednalo o skákavý balón a jak Huryta, tak Bureš nedokázali vyběhnutého gólmana přelobovat, první z nich si v další podobné situaci ukopl míč. Povedené Skalovy centry ve většině případů odvrátila ragbyová helma D. Jukla, jen jednou s ním V. Štancl vyhrál ofenzivní vzdušný souboj, ale jeho pobídku na zadní tyč spoluhráči nezachytili včas.

Dost možná to nějakých 15-20 minut trvalo, než jsme si v hlavách uvědomili, že začal druhý poločas, kdy jsme v rozebírání a nabíhání tápali možná ještě více než v tom prvním. Naštěstí soupeř naše zaspání nedokázal potrestat. Jestli to pak bylo naší zvýšenou odvahou, či slabším napadáním hostů, dokázali jsme si klidnou rozehrou od brány a postupnou kombinací postupně vytvářet šance a tlačit soupeře k jeho vápnu, i když spolklo dalších 10 minut než než jsme dokázali dát souvislejší řadu přihrávek. Pozice z kategorie nadějných měl Huryta, který dvakrát centr z pravé strany promáchl ve vápně, pozice vyložené si pro sebe zabral nejlepší střelec Bureš. Nejprve při rohovém kopu doslova ukradl hlavičku lépe postavenému Novákovi a netrefil bránu. Podruhé po Nádvorníkově vysunutí přehlédl při samostatném nájezdu krátké podklouznutí gólmana a místo jednoduchého zakončení navedl míč až do něj, potřetí se po prodloužené hlavičce rozhodl z úhlu pro zakončení do prostoru gólmana místo přihrávky na volného V. Štancla. Po jednom z mnoha Skalových centrů na penaltu se po pár odrazech míč odkutálel těsně vedle levé tyče překonaného gólmana. Možná by k tomu opravdu stačilo více zbývajících sil nebo čerstvé síly z lavičky, ale náš tlak z poslední čtvrthodiny jsme bohužel nedokázali zužitkovat, a tak v samotném závěru ještě zahrozil soupeř z brejku, když pláchl po pravé straně a po centru se na hraně vápna objevil nikým nehlídaný Dvořáček. Ten svým dlouhým zpracováním dal Rusnákovi možnost zúžit mu prostor, a i když našeho gólmana prostřelil, dokázal Rusnák míč zpomalit natolik, aby ho na brankové čáře odvrátil včas za něj zaskočivší Nádvorník. Když se to vezme kolem a kolem, remíza to byla asi zasloužená, na naší mezihře se prostě s přibývajícími zápasy až příliš projevuje fyzické manko, řešení útočných akcí by asi taky prospělo pilovat častěji než půl hodiny týdně. Naše škoda a naše vina, že jsme nedokázali zapnout dřív a lepším výsledkem využít zaváhání našich tabulkových soupeřů. Tak snad příští týden v posledním podzimním domácím zápase proti Poličce „B“, z personálních důvodů v netradičním dopoledním čase 10:15.

Starší přípravka

19.10.2024 Morašice

Na domácím hřišti se jednalo o jeden z nejlepších turnajů, které jsme letos odehráli. Měli jsme pouze jednoho hráče na střídání, což nám paradoxně pomohlo. Kluci byli mnohem více vtaženi do hry, každý si zahrál na více postech a byla na nich vidět radost ze hry. Podařilo se nám několik pohledných kombinací včetně gólového zakončení, pochvalu si zaslouží všichni hráči za bojovnost a fyzickou aktivitu v průběhu všech zápasů.

Sestava: Daniel Hlušička, Matouš Jetmar, Jiří Kubík, Ivo Langr, Matěj Vrbica, Lukáš Chmelík, Jan Klement

Morašice - Sebranice 2:3 (0:1)

První zápas s pozdějším vítězem turnaje jsme prohráli pouze o gól, zápas to byl vyrovnaný a rozhodovaly maličkosti. 

Branky: Lukáš Chmelík, Matěj Vrbica

Morašice – Horní Újezd 1:1 (1:1)

Šance byly na obou stranách, my jsme bohužel neproměnili několik slibných příležitostí v prvním poločase a následně dostali zbytečný gól. V druhém poločase jsme už více bránili a nakonec byli spokojeni s remízou.

Branky: Lukáš Chmelík

Morašice - Němčice 7:2 (3:1)

Závěrečný zápas jsme si už pohlídali, i když tak jednoznačný jako konečný výsledek rozhodně nebyl. 

Branky: Jan Klement 3, Matouš Jetmar 2, Ivo Langr, Matěj Vrbica

Tabulka turnaje:

1.Sebranice (9 bodů, skóre 15:8)

2.Horní Újezd (4 body, skóre 12:6)

3.Morašice (4 body, skóre 10:6)

4.Němčice (0 bodů, skóre 6:23)

Mladší přípravka

19.10.2024 Radiměř

Dnešní turnaj se vydařil jak výsledkově, tak herně. Když pominu nepřesvědčivý první poločas s Bystrým, troufnu si říct, že jsme se přiblížili maximu, co v této sestavě můžeme hrát. Ocenit chci především naše elitní obranné duo Vítek Šimek – Tim Vomočil, které hrálo ve velké intenzitě, kluci stíhali bránit, ale také neúnavně útočit. V bráně se zdárně zabydlel Jířa Famfulík. Pochvalu za úspěšný turnaj ale samozřejmě zaslouží i všichni ostatní.

Sestava: Jiří Famfulík - Vít šimek, Timotej Vomočil, Filip Šplíchal, Marie Flídrová, Jiří Voženílek, Kateřina kovářová, Sofie nováková, Antonín Flach, Filip Hájek, Filip Hájek

Morašice/Horní Újezd - Bystré  8:4 (3:2)

První poločas byl z naší strany ospalý, dvakrát jsme prohrávali, dvakrát jsme dokázali vyrovnat, krátce před pauzou jsme poprvé dostali do vedení, které jsme v druhém dějství postupně navyšovali.

Branky: Vít Šimek 4, Marie Flídrová 2, Timotej Vomočil, Sofie Nováková

Morašíce/Horní Újezd - Radiměř  9:0 (7:0)

Do zápasu jsme vletěli jako vítr, minulý týden jsme s tímto soupeřem bojovali o vítězství až do konce, tentokrát bylo rozhodnuto brzy, těší nula vzadu.

Branky: Vít Šimek 4, Timotej Vomočil 3, Marie Flídrová, Jiří Voženílek

Tabulka turnaje:

1.Morašice/Horní Újezd

2.Bystré

3.Radiměř

Soupeř z Pomezí pro nás byl velkou neznámou. Ve vyrovnaném prvním poločase jsme jako první prohrávali, těsně před poločasem dokonali obrat, ale po chybě v naší obraně jsme dovolili domácím bleskově srovnat. Očekávání vyrovnaného druhého poločasu vzalo po dvou našich dvou rychlých gólech za své, soupeř odpadl a zbytek zápasu se hrál prakticky na jednu bránu, což se projevilo i na konečném skóre.

Jiří Lněnička

V dalším zápase o čelo tabulky jsme byli po většinu zápasu lepším týmem. Soupeře jsme přehrávali naší tradiční hrou po zemi. Kluci z Němčic naopak vepředu byli lepší ve vzduchu. Nakonec jsme slavili poměrně vysoké vítězství a děti si opět v kabině s chutí zazpívaly.

Pavel Beneš (Horní Újezd)

V sérii dalších domácích podzimních utkání nás čekal rozjetý Opatov. Sestava vykrystalizovala z důvodu přetrvávající personální krizi a místy to bylo znát. Los určil, že první poločas se budeme prát nejen s nepříjemným soupeřem, ale i zákeřným větrem. Na nás vystoupený soupeř nám znemožňoval klidnou rozehru odzadu a tak se naše nucené dlouhé nákopy buď zastavily na naší polovině, nebo rovnou vracely. S těmito aspekty si ale dokázal poradit Špinar, který jednou či dvakrát dokázal vytěsnit na roh nepříjemné soupeřovy střely. Dalším aspektem, který nám velmi komplikoval život, byl hostující „dvoumetrový“ Burda, kterého téměř nebylo možné odstavit od míče. V jednom případě, však zůstal nikým neatakovaný na půlce, díky čemuž rozjel hostující útočnou akci, na jejímž konci se po zpětné přihrávce objevil Kalánek sám na malém vápně a pohodlně uklidil míč do sítě. Toto vedení ovšem nevydrželo dlouho, když po několika vzdušných soubojích na středovém kruhu se dostal míč ke Kubešovi, který přihrávkou vyslal do samostatného úniku Hurytu, který s přehledem proměnil. To však bylo poprvé a na dlouhou dobu naposledy, co jsme se dostali blízko k ohrožení soupeřovy brány. Následující pasáž byla víceméně podle šablony. Odkop od brány vrácený větrem, útočná akce odvrácená na roh a opět odkop od brány. To se změnilo ve 38. minutě, kdy míč propadl na přední tyči a pohotový Zeman poslal před Špinarem míč do brány. Naši druhou výraznější šanci jsme měli v samotném závěru poločasu, kdy jsme po ostrém faulu na Hurytu měli možnost standardní situace. Na Skalův centr si naběhl D. Štancl, ale ten hlavou nedokázal umístit míč mezi tři tyče.

Nástup do druhého poločasu nás nezastihl v nejlepším světle, kdy jsme nedostatečným dostupováním hráčů vytvořili soupeři prostor pro jeho útočné akce, ale naštěstí jsme se mohli spolehnout na Špinara v bráně. V krátkém sledu jsme poté mohli zvrátit výsledek na svou stranu. Nejprve to byl D. Štancl, který se dostal k propadlému dlouhému Lněničkovu autu od hostující střídačky, ale nakonec mohl být rád, že jeho nepříliš umístěnou střelu vyrazil gólman ještě o břevno na roh. Právě při tomto rohu se nejvýše do vzduchu dostal Novák, ale jeho hlavičku umístěnou k tyči opět vyrazil výborný gólman hostí. Poté však nastal útlum v našem útočném snažení a další nebezpečnou příležitost jsme nabídli soupeři sami, když po Špinarově přihrávce se Pitra s Lněničkou nedohodli, komu je přihrávka určená a museli zatáhnout za záchranou brzdu. K volnému přímému kopu se postavil Křivka, který i s přispěním větru poslal míč za Špinarova záda. Za pár minut už bylo v podstatě rozhodnuto, když po brejkové situaci zůstal ve vápně nikým nehlídaný Paar, který nedal Špinarovi šanci. Šanci zmírnit brankový rozdíl jsme dostali po nařízení pokutového kopu po faulu na Rusnáka, i když s pozápasových rozhovorů vyplynulo, že to nejspíš byl faul od vlastního spoluhráče. K penaltě se postavil D. Štancl, ten ale potvrdil, že tento zápas mu nesedl a nechal vyniknout hostujícího gólmana. Jistou naději nám však dodal volný přímý kop, když Skala přiťuknul Novákovi, který prudkou ranou propálil vše, co mu stálo v cestě a zaznamenal tak celkově 60. gól v morašickém dresu. Ale bohužel, na více jsme se již nezmohli. Je potřeba uznat, že soupeř byl lepší a více bojovnější. A sice jsme pustili dnešního protivníka před sebe a opustili tak první příčku, ale asi to není to hlavní, co nás na tomto zápase trápí. Příští týden ve stejný čas proti Hradci nad Svitavou máme co napravovat, tak doufejme, že to bude i ve větším počtu!