Luba Rusnák
Po výhře ve Svratouchu se mediální pozornost upřela k našemu dvougólovému kapitánovi a druhý hrdina tohoto zápasu zůstal na ocet. V hlasování o nejoblíbenějšího gólmana Svitavska vyhrál právo rozhovoru s Deníkem gólman Moravské Třebové a druhý v pořadí zůstal na ocet. Na ukončení sezóny měl spřízněný redaktor Českého rozhlasu Martin Matějka udělat interview s nejužitečnějším hráčem podle našeho hlasování, ale vítěz kvůli redaktorovým náhlým zdravotním obtížím zůstal na ocet. Aby tedy bylo mediální spravedlnosti učiněno zadost, ocitl se u našeho virtuálního mikrofonu nejužitečnější hráč podzimní části, náš gólman Luboš Rusnák. (Pozn. red: Pro větší komfort čtenářů jsme si dovolili rozhovor rovnou přeložit do českého jazyka, až na pár slovenských perliček)
Lubo, podzimní část sezóny v nejnižší krajské soutěži je za námi. Jaký je to podle tebe rozdíl proti okresu?
Je to obrovský skok na vyšší úroveň fotbalu. To však není nic, co bychom nevěděli před začátkem sezóny a co by nám bránilo společným rozhodnutím tuto soutěž přijmout, z čehož mám osobně radost, protože mám rád větší výzvy. Jako brankář jsem se ocitl v úplně jiné pozici než v okresní soutěži, protože jsem, alespoň ve většině zápasů, byl ve střehu a permanenci celý zápas. Zatímco v okresní soutěži byla většina zápasů takových, že jsem musel zneškodnit pouze 1-2 střely. A v několika případech se mi ani to nepodařilo.
Jak tento půlrok hodnotíš z týmového hlediska?
Začnu pozitivy, a to tím, že jsem byl potěšen zlepšeným přístupem některých hráčů k zápasům, jejich větším nadšením pro hru a větší touhou, což bylo na hřišti okamžitě patrné. V zápasech, které jsme vyhráli, nás ovládal neuvěřitelný, někdy až enormní bojový duch a nasazení, za což jsem klukům velmi vděčný. Jen houšť.
Jsem rád, že jsme doma získali 12 bodů, když jsme podle mého názoru vyhráli všechny zápasy, ve kterých jsme „měli nárok“ vyhrát, nebo dokonce i ty, ve kterých jsme si výhru úplně nezasloužili. Tím narážím na Býšť, ale i takový je fotbal. Tři porážky doma byly proti silnějším soupeřům, což je třeba uznat. Tyto domácí výhry považuji za důležité aj z hlediska důvěry, kterou v nás mají lidé z Morašic, mnozí z nich byli skeptičtí k našemu působení v této soutěži, a tím příjemnější bylo slyšet, jak s blížícím se koncem podzimu přiznávali, že se v dobrém slova smyslu mýlili, zatím, a že jsou také spokojeni s naším bodovým ziskemkali.
Naopak je trochu škoda, že jsme nepřivezli ještě nějaký ten bodík aj z venku, hlavně ze zápasů, kde jsme na to měli. Pevně věřím, že v jarní části budeme venku úspěšnější. A nejvíc nespokojený jsem s počtem inkasovaných gólů. 31 gólů z 15 zápasů je při našem způsob hry moc, na tom musíe zaprac.
Ty pozitivní věci jednoznačně převažují, je důležité přes zimu neusnout na vavřínech, zamakat i na těch negativních věcech, a tuhle soutěž pro Morašice udržet, protože si minimálně tohle zaslouží.
A jak ji hodnotíš z hlediska individuálního ?
Osobně jsem při přehrávání zápasů v hlavě našel 3-4 góly, kterým se dalo zabránit a u kterých jsem mohl něco udělat lépe, vždy si takové góly analyzuji a snažím se poučit ze svých chyb. Ale celkové hodnocení svých výkonů nechám na vás ostatních.
Náš tým ti dopřál na podzim nemalé množství zásahů. Byl bys schopný vybrat své TOP3 zákroky podzimu, které se ti povedly, které tě potěšily?
Potěšil mě zákrok na konci zápasu proti Janovu. On to teda nebyl ani zákrok, to tě prostě trefí na čáře, když se snažíš roztáhnout v té své pozici, ale bylo to super, že se díky tomu a díky velmi bojovnému výkonu celého týmu ustálo důležité derby. A druhý takový zápas, spojený i s mými zákroky, byl hned potom ve Svratouchu, kde jsme jim vypálili rybník, který na hřišti doslova byl. Tam nám vyšlo snad všechno, od Dominových dvu pohotových gólů až po ubránění těsného výsledku, při kterém zároveň všichni nechali na hřišti 110%. Bylo super vidět odhodlání urobit sklz do mláky plnej vody, ochotu jít do každé hlavičky, chtíč vyhrát každý souboj. To vše podporované skvělým fanklubem, který vytvořil kulisu, kterou jsme jinde na podzim nezažili. Když pak fanklub skandoval: „Luba není člověk, Luba je bůh!“, to byl možná nejkrásnější moment mojí bídné kariéry. Tento zápas byl pro mě takový highlight v Morašicích. To se přiznám, že po tom zápase jsem se totálně ožral..
Kdyby sis mohl vybrat nějaký dárek do jara, byly by to nový rukavice, obránci na dálkové ovládání, nebo něco úplně jiného?
Vybral bych si obranu, která by hrála 13 kol v rovnakém složení. To by bylo moje přání.
Trenér by ti určitě rád vyhověl, ale že nějaký obránce nebude, to kolikrát den před zápasem neví ani trenér, ani obránce. Máš nějaký zvyk, třeba i slovenský, který ti pomáhá k tomu, abys byl v bráně úspěšnější? A jaký je tvůj názor ohledně věnování se polštářovým tancům před zápasem či po zápase?
Jsem rád za tyto otázky. Já to shrnu do jedné odpovědi. Ideální je dát si s manželkou den před zápasem jednu borovičku, zatancovat si a pak jsi úplně nesmrtelný. To je můj recept. Protože po zápase jsem většinou nasratý.
A pak bude člověk chytat jako ty?
Jakoby áno. (úsměv)
Co ti dosavadní působení v Morašicích přineslo za pozitiva?
Možná většina z vás ví, že dříve jsem fotbal řešil nějakým způsobem přes peníze a podobně. Tady mi to přineslo hlavně kamarádství, partu, Drakovi (Dan Ondráček – pozn. red.) navzdory. Je to tady prostě o něčem jiném ten fotbal. Je to o té partě a ta, když se na to na tom hřišti vykašle, tak je to cítit.
Takže to tady není o penězích? Nedostáváš tady peníze?
Tak já ty peníze mám. A tady místo dostávání peněz mě to stojí ročně ten členský příspěvek. Já jsem vlastně ještě nikdy nikomu neplatil za to, abych mohl hrát fotbal. (úsměv)
Co pro tebe znamená být nejužitečnějším hráčem týmu?
Já nejsem nejužitečnějším hráčem proto, že by Mates (Martin Černohorský – pozn. red.) nedělal kiksy. (úsměv). On je dělá a stále. Tímto děkuji Martinovi za malou domů v posledním zápase z poloviny hřiště. Zároveň musím říct, že Morašice ti dají takovou tu úplnou studnu poznání fotbalu. Ale já jsem za to strašně rád. Jsem rád za Matese, jsem rád, když se Bobeš (Josef Kopecký - pozn. red.) postaví na stopera a za celou naši obranu, která se z 13 zápasů 9x měnila.
Jsi nejužitečnějším hráčem, je vidět, že mančaft za tebou fakt jde, nebo běží, protože občas mu nic jiného nezbývá, když jde soupeř sám na bránu…
…to bych si přál, aby běžel…
..jak by ses stavěl k možnosti posunout se v našich strukturách výš? Na jaře se bude volit nový výkonný výbor..
Já jsem tuto možnost už dostal… A odmítnul jsem, protože se na to ještě necítím. Nemám pocit, že bych tu byl tak dlouho, abych vám nějak radil. To je můj osobní názor, stále si myslím, že tu jsem velmi krátce.
A jak se teď stavíš k tomu, kdybys dostal příležitost jít výš ve strukturách fotbalových soutěží? Pomineme-li "Slováky“, tak ze Suché Lhoty to k nám máš momentálně nejblíž, přes 4 pole, jeden a půl lesa a za chvíli i přes tři větrníky. Ale často jezdíš na tréninky přímo ze Slovenska a po této cestě máš blíž mnohem více klubů. Nehrozí, že bys na jaře změnil trasu? Jinými slovy, že bys hrál jinde?
Na jaře budu hrát za Morašice.
