Acko Ocima Trenera

U mě po podzimu převládá spokojenost. Spokojený jsem s 15 body, beru je s pokorou, protože nám velmi jednoduše mohla některá z pěti výher utéct - Svratouch vychytal Luba, Býšť jsme otočili v posledních 10 minutách, Sezemice nám pomohly červenou kartou. A zároveň vidíme, že v těch bodech máme základ, který nám dává do jara dobrou pozici do bojů o udržení. Těší mě, že jsme se ve většině zápasů drželi hry, která nás baví - i když jsme často naráželi na kvalitativní limity, hrát půl roku jenom nakopávané balóny by nás prostě nebavilo. Radost mám i z celoroční slušné tréninkové účasti, ochotného zapojování dorostenců do těchto tréninků i dobré nálady v kabině, na které nic nezměnil ani neúspěšný začátek a snad ani ještě horší konec soutěže. Právě poslední dva zápasy, nejvíce kazí dojem z podzimní části. Přestože jsme podle losu tušili, že druhá půlka bude mnohem náročnější, tak výkony v těchto zápasech postrádaly u mnoha hráčů to nejzákladnější, když fotbalově nestačíme - bojovnost. Herně mě mrzí, že jsme si více nepomohli útočnými standartkami a že jsme naopak překvapivé množství gólů darovali soupeřům chybami či laxností při bránění. Vnímám pocity, že se z některých venkovních zápasů dalo vytěžit víc, ale absencí a špatných individuálních výkonů v těchto zápasech bylo moc, což podle mě trochu souvisí i s něčím jako psychickou odolností hráčů. Máme totiž v týmu až moc hráčů, kteří se vezou s "momentem" zápasu, což je hezké ve chvíli, kdy je tým na vlně a kdy je z každého sebevědomý hráč, ale někdo tým na tu vlnu musí vlastní iniciativou, odvahou a výkonem dostat. A zvláště ve venkovních zápasech jakoby obavy z oslabené sestavy udělaly ze spousty hráčů pouhé stíny hluboko pod svým potenciálem, protože například přístup k zápasům s Janovem nebo ve Svratouchu byl úplně jiný. Samozřejmě to před konkrétním zápasem štve, že si nemůžeme vyzkoušet, jak bychom se se soupeřem poměřili v plné sestavě, ale to je prostě realita našeho kádru, se kterou jsme do vyšší soutěže já i hráči šli, a se kterou jsem byl celkem smířený. U některých hráčů se s absencemi počítalo, u jiných byla jejich míra nepříjemným překvapením, asi nejen pro mě. Ale právě početní stav kádru mi dělá největší starosti, protože i když se tři čtvrtiny hráčů s účastí mohli přetrhnout, základna je bohužel úzká. Navíc to vypadá, že jsme ze zdravotních důvodů nadobro přišli o Nádvorníka a s obavami čekám i na zprávy o kolenu Michala Sokola.

Toho bych hodnotil jako nejpříjemnější individuální překvapení podzimu, protože se po loňském návratu zapojil s úplně jinou kvalitou a nasazením. Když tím přejdu k individuálnímu hodnocení, tak jako nejužitečnějšího hráče podzimu jednoznačně hodnotím Lubu Rusnáka, který nám některé body doslova vychytal, o jiné nám dal šanci zabojovat, v jiných případech držel důstojný výsledek a speciálně kvůli němu mě mrzí, jak si musel vyžrat naše poslední dvě prohry. Na druhé místo u sebe stavím Vendu Nováka. Ten mě sice vydírá tím, že na jiných postech v sestavě nepředvádí zdaleka takové výkony jako v útoku, kde máme jinak personální přetlak, ale je pravdou, že jeho schopnosti vepředu potřebujeme. Jednak proto, aby soupeř cítil z naší strany permanentní nebezpečí, jednak proto, že i tým věří, že Venda je schopný se vepředu prosadit sám i v zápasech, kdy se nám dopředu moc nedaří. Jsem moc rád, že se mu to na podzim dařilo i číselně a doufám, že v naplňování svého nadokresního potenciálu bude na jaře pokračovat. Na třetím místě pak vidím bratra Domina a Bojdu Válka. Vůbec si nedovedu představit, o kolik zákroků víc by Luba musel předvést bez Dominovy sítě na štítu zálohy, a když říkám, že nedovedu, tak to myslím doslovně, protože nechyběl na podzim ani minutu. K tomu nám vystřelil důležité vítězství ve Svratouchu, i když byl ve vyšší soutěži znát jeho menší podíl na ofenzivní fázi. Proto alibisticky rovnocenně s ním volím i navrátilce Bojdu, který s ním ve středu odehrál většinu sezóny a jehož přesah do ofenzivy byl v našem podzimním rozpoložení klíčový. Jeho bilance je "jen" 4+1, ale myslím, že má snad tři další břevna a spoluhráčům připravil minimálně dalších pět gólových šancí. Věřím, že by mohl být ještě platnější na křídle než uprostřed, ale bohužel na to většinou nejsou lidi.

Přes zmíněné výtky hráčům děkuju za solidní podzim v nové náročnější soutěži. Doufám, že tréninková morálka vydrží i přes nepopulární zimu, že utužíme partu na soustředění (snad i s někým novým), a že se na jaře porveme o dobrý fotbalový pocit ze sebe samých a ruku v ruce s tím i o udržení (což bude vyžadovat pokoření našich předchůdců/nás ze sezóny 2014/2015 - 12bodů po podzimu, 23 na konci).