Jevíčko vs Morašice

Bídné počasí se nevyhnulo ani našemu dlouhému výletu do Jevíčka, a tak jsme na promáčené ploše čekali bojovný, nepříliš technický zápas, který může rozhodnout jediná chyba. Předpoklad minima šancí se ale nenaplnil, viz. následující řádky. První propagační střelu si připsal pod Damoklovým mečem hrající Tměj, který po kombinacích s D. Štanclem dostával na straně nemálo příležitostí k zakončení nebo centrům. Po čtvrt hodině hry se do jednoho z nich na vápně položil M. Štancl a krásnou placírkou poslal míč z první přesně k tyči. Brzy na to se domácí obrana otevřela i před naším předstoperem, ale V. Štancl se v samostatném nájezdu příliš zalekl vyběhnuvšího gólmana a šajtlí zakončil mimo. V týdnu trénované rohy nám hrubě nevycházely, ale během úvodní půlhodiny se ještě dostal do dobré pozice Sokol, který pálil vedle a Klementa střílejícího z druhé vlny po Válkově akci vychytal domácí gólman. Těžko říci, co se pak stalo, ale hosty jsme jaksi přestali obsazovat a ti se po pár zástřelech zpoza vápna dostali i do nebezpečnějších pozic. Závar po jejich prvním rohu odnesl nakopnutou rukou Špinar, který ale i tak zvládl do poločasu dva výborné zákroky po dalších, tentokrát mnohem přesnějších střelách, zejména vytažení tečované střely ze šibenice se setkalo s ohlasem i u dobře naladěných domácích fandů. Pohár kliky při naší čtvrthodinové ležérnosti přetekl pět minut před přestávkou, kdy se náš odkop rychle odrazil přímo do tahu V. Štanclem nepokrytého domácího útočníka a ten před křižujícím Ropkem a vybíhajícím Špinarem umně poslal míč lobem do naší branky. Poločasová přestávka pak byla vysvobozením nejen pro nás, ale i pro Špinara, který kvůli své necitlivé ruce přepustil místo v bráně V. Štanclovi.

Domácí si změny samozřejmě změny všimli a jejich lavička vzývala jakoukoli střelu na bránu, ale domácí jsme za celý poločas pustili pouze ke dvěma centrům, jinak na to byla hra na jednu bránu, tu domácí, bohužel ale neúspěšná. Hned dvě minuty po přestávce pálil z vápna těsně nad Tměj, o chvíli později netrefil bránu z dobré pozice ani Chmelík. Střídající Skala zásoboval domácí vápno nebezpečnými centry a když se mu naskytla příležitost, nastavil na vápně placírku do Tmějovy další přihrávky, ale do statistik se zapsal pouze tím, že jeho střela byla gólu nejblíže. Když už se nám konečně povedl roh, vznikl z toho v soupeřově šestnáctce závar, ale ani na několik pokusů se nám nepovedlo míč protlačit za čáru, přestože poskakoval hodně blízko. Chmelík poté sesadil Skalu z našeho žebříčku, když jeho další střela jemně lízla spojnici, Burián hlavičkoval nad a Válkovo nastavení nohy do Buriánovy střílené přihrávky skončilo v síti díky jeho ofsajdovému postavení. Když pak centr ze strany našel na malém vápně zcela volného Sokola a jeho hlava jen náruč přesouvajícího se gólmana, naznal hlavní sudí, že je čas ukončit naše ofenzivní trápení, kterého už si všímají i okresní média. Takhle jsme si z dlouhé převahy odvezli jen čtvrtou remízu v řadě, přičemž ve třech z těch zápasů jsme měli šancí jako máku.