Linhartice vs Morašice

…a ve finále je nás pořád dvanáct. Začátek jara nám nevychází podle představ v několika ohledech. V zimě jsme debatovali nad naším defenzivním a gólově úsporným stylem a padly i názory, že je lepší vyhrávat 4:3 než 1:0. Tak jsme ne úplně záměrně trochu pootevřeli vrata vzadu, ale jaksi se zapomněli zlepšovat v proměňování šancí, takže bodový zisk ne že pokulhává, ten prostě stojí. Taky jsme si nepředstavovali, že budeme hrát v tak málo lidech. Jednou nemůžou tyhle, podruhý tamty, a tak musíme být rádi, že se na výlet do Linhartic vydal polozraněný Tměj, že si V. Štancl v zimě koupil nové rukavice, že Holomkovi dobře vyšel sudý a lichý týden, že minimálně dva nejmenovaní hráči dali přednost aktivnímu trávení kocoviny namísto vylehávání na gauči a že je ze střídačky tradičně jistil Kopecký. Těch výjezdů ve dvanácti lidech je tolik, že je až s podivem, že se nám tu jedenáctku podařilo zatím vždy dát do kupy. Při příjezdu jsme zjistili, že soupeř je na tom ve všech ohledech velmi podobně, takže dvě lavičky pro 5 lidí včetně funkcionářů působily jako velký přežitek.

Domácí byli s vidinou minima střídání smíření hůř než my, a tak se nám při jejich úsporném pohybu od začátku dařilo poměrně v pohodě kombinovat až po vápno. Takto jsme už v druhé minutě navedli koncovku na výpomoc z Prahy, ale Holomek střílel nad. O něco později se ke střele v dobré pozici dostal Skala, ale mířil slabě pouze do náruče domácího (ne)gólmana, mimo (do šířky nebo výšky) zakončili i Tměj nebo Klement. O trochu vzruchu se svým náběhem po standartce postaral Ropek, to domácím poskakoval balón u čáry, ale neurodilo se. Stejně jako při centrech Skaly a zejména Tměje do vápna, nějak tam totiž chyběl útočník. Domácí hrozili naprosto jednoduše, ale velmi účinně. Odkop od brány na těžce bránitelného hlavičkáře, ten trknul za obranu na sprintersky disponujícího kolegu z útoku, kterému stačil leda Klement. Domácí se osmělili pár propagačními pokusy, ke kterým se dostali buď výše popsaným způsobem, nebo naší váhavou rozehrávkou, ale mnohem nebezpečnější byl jeden z jejich rohů, po kterém nijak zvlášť atakovaný hráč hlavičkoval vedle. Zhruba po půl hodině hry jsme po našem rohovém kopu jaksi nezvládli zamezit domácímu brejku, který chvíli vypadal na sólový postup, nebýt rychlých Klementových nohou, všechno nakonec skončilo přímákem z nadějné pozice odvráceným naší zdí. Pak na sebe vzal střeleckou iniciativu zpoza vápna M. Štancl, který první ranou trefil levou tyč, druhou těsně minul pravou tyč a přímák z hranice šestnáctky mu zpod břevna vyrazil gólman.  Cesta do kabin tak byla stejná jako vždy s tímto soupeřem – máme víc ze hry, máme šance, ale gól nikde.

Nástup do druhé půle nám vyšel na výbornou. Nejprve našel Skala svou standartkou hlavu Chmelíka, jehož prodloužení se po nějakém podivném gólmanově zákroku a odrazu od tyče dostalo za čáru a my se ujali vedení. Brzy na to postupoval ze strany M. Štancl, ale brankáře neprostřelil, po něm pálil Sokol z dvaceti metrů kousek vedle. Z další standartky Ropek našel znovu Chmelíka, ale ten neozdobil rodinný výlet druhým gólem ani nadvakrát, přestože si o to hlavně dorážka hlavou říkala hodně nahlas. Aby se přece jen trochu předvedl, tak o chvíli později hasil domácí zteč taktickým žlutým faulem. Ono se totiž domácí po tom gólovém opaření chvilku sbírali a my jsme po našich nevyužitých šancích začali trochu ztrácet na mysli nebo co, takže zhruba od 60. do 80. minuty bylo na naší půlce docela živo a neobsazeno. Ale něco domácí zkazili sami, něco zablokovala obrana v ošemetných šermovačkách vně i uvnitř vápna, pro svůj obligátní jeden zákrok si vyběhl V. Štancl a když už jsme se rozhodli nechat domácí zakončit, trefili po centru „do kapsy“ pouze břevno. S příchodem Kopeckého i postupem času se nám podařilo hru zklidnit a podržet balón, ale pojistka ne a ne přijít. D. Štancl si po výletu do soupeřova vápna předkopl balón, Kopecký na přední tyči usměrnil roh nad bránu a v samém závěru Skala vymyškoval čtyři domácí hráče jen proto, aby z jasné pozice tlačil míč tak moc k tyči, až vůbec netrefil bránu. Až na pár vaginálně se vyjadřujících výjimek se všichni zúčastnění shodli, že naše vítězství bylo zasloužené a snad nám pomůže před blížícím se více než anglickým týdnem. Pro který ale bude určitě potřeba víc lidí.