Svitavy Krajsky Pohar

Po roce a půl k nám opět zavítal krajský přebor, přivítali jsme ho jak se sluší a patří na vesnici, močkou vanoucí z pole. Fotbalové počasí bylo ideální, soupeř atraktivní, teoretický zápas s ligovým soupeřem byl už jen čtyři překvapivé výhry daleko a stejně se nás sešlo jen třináct. Možná aby měl trenér víc lidí na střídání, plánoval začít jen v deseti, ale to jsme mu rozmluvili. Uběhly tři minuty, než jsme se stačili rozkoukat a zvyknout si na level hráčů, o kterých maximálně někdo z nás čte každé pondělí. Tak jsme se osmělili k první sérii přihrávek, zhruba čtyř, které ale vyústily v hostující přímák. Ten byl rozehraný do náběhu vedle zdi, hostující útočník se otočil kolem našeho obránce a křížnou střelou zevnitř vápna překonal Špinara, jak to vypadalo jednoduše. Chvíli na to Špinar vyrazil hůře umístěnou střelu z podobného místa, my se na druhé straně dostali po kombinaci k centru do vápna, ale to byl veškerý náš úspěch. Zhruba po čtvrthodině hry přišla naše další ztráta, rychlá kolmice středem, která Frola se štěstím katapultovala do samostatného úniku a bylo to o dva góly. Možná se hosté trochu spokojili, možná jsme opravdu dobře bránili, ale do dalších vyložených pozic jsme hosty až na jednu hlavičku po přímém kopu nepustili. Byly tam střely, centry skrz vápno, ale zas tak špatně to na nás nepůsobilo. Naše obrana kouskovala hru častým fauly a všichni jsme lítali sem a tam a sem a tam a ve vytrvalé defenzivě byly naším největším problémem bídné nahrávky po zisku balónu. Přesto jsme se mohli dočkat i vstřeleného gólu. To si na přímák z půlky naběhl Chmelík, ale jeho sklepnutí na vápno na osamoceného M. Štancla předcházel ofsajd. Hosté se do přestávky prosadili ještě jednou, když se po sérii soubojů a odrazů odhodlali ke střele z 25 metrů, která pomalu ale jistě našla dolní roh branky. My jsme si zopakovali přímý kop s Chmelíkovým sklepnutím, tentokrát koncovka vyšla na V. Štancla, který ale hlavou sám před brankářem trestuhodně minul.

Do druhého poločasu jsme šli s cílem tahat hru a trochu si odpočinout, i proto se Skalovo střídání odložilo až do prvního přerušení. K tomu došlo po pěti minutách svitavského báčka, které skončilo přihrávkou pod sebe na opuštěného útočníka na penaltě, jenž trestuhodně trefil tyč, a gólová dorážka byla naštěstí ofsajdová. Následující podobné báčko skončilo faulem před šestnáctkou a povedeným přímým kopem, který Špinar vytáhl na tyč. Ne že by nás pak hosté nepřehrávali, ale co do akutního nebezpečí měli vlastně po hodině hry vystaráno. Nám se častěji dařilo osmělovat i pomocí křížných balónů na Tměje a Válka, po jedné takové akci střílel Chmelík. Sice vysoko nad, ale bylo to po pár povedených přihrávkách v kuse a byla to střela. Když už se schylovalo ke střídání jediného hroťáka, vybojovali jsme první rohový kop, kterým M. Štancl na přední tyči našel hlavu Kopeckého a ten si ještě před svým střídáním mohl zařvat radostí a říct si: "Dal jsem gól Svitavům." Náš statečný výkon pokračoval, ale vrcholem snažení byly nadějné pozice křídelních hráčů, pár nepřesných centrů do vápna a Válkova jedna těsně nepřesná a jedna zblokovaná střela. Ke kontaktnímu gólu, který by třeba pocuchal psychiku klidného soupeře, ale bylo relativně daleko. Pokud se nám nasazení, bojovnost a počet lidí podaří přenést i do ligových zápasů, bude to dobré. Čtvrtfinále krajského poháru je sice pěkná meta, s konfrontací s jiným fotbalovým světem můžeme být spokojeni (soudě dle výsledku jsme stále stejně dobří jako posledně), ale když se do toho namíchá další pohár a dohrávka, minimálně jeden by si to příště odpustil.