Morašice vs Mladějov n. Mor.

Než se nejen ligové, ale i okresní stadiony, ponoří minimálně na 14 dní pouze do úderů nohy o balón, hvizdu rozhodčích a nadávek hráčů, dorazil k nám Mladějov a v pravidelných rozestupech rozmístěných cca 30 fanoušků. Naše lavička z různých důvodů nebývale prořídla, i když hosté na tom byli ještě hůř, do brány jim musel navíc zaskočit původním povoláním útočník. Ten se nám rozhodl pomoci již ve 2. minutě, když si vzal míč do ruky víckrát než jednou (slovy dvakrát) a dopřál nám nepřímý kop z penalty. Válkovo řešení, totální jeba, ale nezafungovalo. A nefungovalo toho víc. Faul dal faul, slovo dalo slovo, a po dvaceti minutách si rozhodčí radši svolal kapitány, aby zklidnil oba mančafty, protože to vypadalo, že o fotbal moc lidem nejde. Ve vzduchu bylo cítit, že našemu nasazení něco chybí, Ondráček slibné pozice na křídle a Vít luxusní křížák od Chmelíka nepřetavili ve finální nahrávku, a kromě nijak prudké střely M. Kopeckého jsme hostující záskok v bráně, snad z úcty, ani neprověřili. I mladějovští byli dopředu poměrně krotcí, ale dostali se k pár rohům, při nichž bylo třeba mít se před urostlými hráči na pozoru. Vyškolili nás i z jednoho brejku, ale už naskočivší jediný střídající hráč po půl hodině hry hlavou z ofsajdu minul bránu. Když se před odchodem do kabin konečně podařilo někomu, konkrétně Vítovi, odcentrovat do vápna, byla z toho šance Chmelíka, ale ten zakončoval na dlouhou hlavu.

Mohli jsme se konejšit tím, že gól jsme v prvním poločase nedali už 4 zápasy a že po postupu Mladějova do okresu jsme nad ním druhý poločas zatím ve všech třech případech vyhráli, ale je pravda, že důvod k optimismu nám zavdával leda slabší soupeř a jeho již prázdná lavička než náš entusiasmus a kvalita. Ani úvod poločasu nenaznačoval nějakou radikální změnu, ale je až s podivem, jak málo zakončení dokázaly oba týmy vyprodukovat při mladějovském hurá stylu, ale hold naše i jejich přečíslení končily takovým kvantem nepřesných nahrávek, že by to u videa až rozesmálo. O dvě střely se pokusil M. Kopecký, ale nejnebezpečnější zakončení obstaral Vít, který sice mohl po centru z pravé strany postupovat blíže, ale jeho padáček pod břevno nadělal i tak dost starostí. První zákrok zápasu si na druhé straně připsal i Špinar, když udržel bezbrankový stav nijak jednoduchým zákrokem pravým betonem. Střelecké trápení obou týmů tak protrhl až Novák. M. Kopecký udržel balón proti přesile a oslovil Ondráčka, do jehož centru se náš univerzál položil. Chvíli na to Nováka krásně našel mezi beky dnešní „desítka“ Válek, a po chladnokrevném zakončení se nám začalo dýchat trochu líp. Což je v dnešní době k nezaplacení. S tím výdechem se to ale nesmí přehánět, jinak vám dá gól klidně i dvaačtyřicetiletý náhradník, jak jsme se přesvědčili čtvrt hodiny před koncem, kdy byl centr z pravé strany uklizen nekompromisně pod břevno za dohledu dvou našich. Jakýsi „rebreak“ měl na noze Novák, ale tomu je nějaký exkluzivní gól milejší než hattrick a podle toho také naložil s příhodně naskákaným balónem na vápně. Místo zpracování a klidného zakončení s dotazem „kam to chceš“ volil přímý nárt a ještě trochu nervů pro naše barvy. Věříme, že se nějaké nádhery někdy dočkáme a nakonec to nás to nemrzlo ani dnes, protože hosté ze své živé vody vyprodukovali jen přímák nad a Novák svůj výkon korunoval šajtlovou přihrávkou za obranu na Bureše, který vyhrál šprajc s gólmanem a po třech asistencích zaznamenal do prázdné brány svůj první gól v sezóně. Nedobytnost naší domácí tvrze jsme tedy opět o kamínek vyztužili, ale základy jsme naštěstí položili už v létě.