Horní Újezd vs Morašice

Sobotní výheň nebyla ideální ani pro hráče (sešlo se jich 13 na každé straně), ani pro diváky (dle očitých svědků dovolovalo slunce v některých případech pouze pivo za poločas), ale při porovnání domácí sestavy s minulým týdnem bylo jasné, že netradiční termín si Horní Újezd nevybral náhodou. První poločas zápasu mládežnických spojenců nabídl vyrovnanou podívanou, ale ve větší permanenci byl rozhodně domácí gólman Havlík. Ten kryl jak Válkovu střelu z vápna, tak zvládl zblízka čelit Burešovi, který už měl ale zakončení na dlouhou nohu. Domácí se do vápna dostávali hlavně centry ze standartek, ale dřív než stihli z těchto situací zahrozit, přišel po deseti minutách první gól zápasu. Zatímco první Válkův roh hlavičkoval Ropek vysoko nad, druhý roh v podání Víta našel Chmelíka tak neobsazeného, že mu stačilo nastavit placíru a umístit míč někde od penalty na bližší tyč. Přímáky na druhé straně, zvláště ten koledující si od Pechance o příme zakončení, odrazila Novákova ruka. Podle rozhodčího to bylo chránění obličeje ve zdi, a dá se s klidem říct, že s tím z 22 hráčů minimálně 11 nemělo žádný problém. Hra s finálkami nepřesnými nebo ofsajdovými plynula až do poločasu, před jehož koncem si domácí vypracovali nejlepší, a vlastně jedinou loženou šanci zápasu. To se Tměj při rozehrávce zasekl o "klacek", ale jeho pobídku na zadní tyči naštěstí domácí kapitán Lněnička namířil mimo.

Vstup do druhého poločasu vyšel domácím opticky lépe, ale nebezpečněji vypadaly šance druhé straně. Ofenzivní duo navedlo koncovku na vysunutého D. Štancla, ten osamocen před brankářem doufal, že mu zakončení levou z první sedne, ale to si špatně přečetl horoskop. Novák měl zase míč i na sebe moc za sebou, aby po zpětné pobídce Víta zvládl lepší zakončení než zelená nebesa. Domácí se pak ne úplně bezdůvodně dožadovali penalty po střetu Špinara s Kusým, ale víc už našeho brankáře neohrozili, vyjma pár střel na hrudník a nepřesné hlavičky střídajícího Fógla. Zpětně viděno zápas se zápas zlomil po hodině hry, kdy "domácí" V. Štancl přesně věděl, že odražený míč po sraženém centru jeho bratra může z dálky cca 25 metrů doplachtit přesně mezi tři tyče, konkrétně docela přesně pod tu horní, mimo dosah brankáře. Na naši krajní zálohu naskočil místo zraněného Válka Ondráček, do útoku presuchtivý Frank a výsledkem byly další góly. Nejprve Frank při takřka sólovém postupu ze strany zvolil nahrávku na Nováka, který ukázal, že umí uklidit míč do sítě i ze země. Pak Ondráček nahrával pod sebe na vápno na křičícího V. Štancla, ten ve skluzu dlouze popřemýšlel, které místo by se hodilo pro jeho druhý gól v zápase a vybral si bližší tyč, o níž ještě drze otřel balón. Pak Novák po Frankově získaném balónu odcentroval z brankové čáry na vzdálenější tyč a náš nejmenší hráč Ondráček se zblízka nemýlil. A hned po zápase odjel do dáli. Takže zbožné přání zopakovat loňský exhibiční výsledek se takovými paradoxními góly podařilo naplnit a co by to bylo za okres, kdyby nás za týden nečekalo další derby, vlastně derby z největších.