Morašice vs Cerekvice

Nebylo to pro trenéra snadné, když mu zrovna před 82. derby s Cerekvicí zranění, dovolené, státnice, žně a kdoví co ještě zredukovalo sestavu. Proto bral všema deseti polozdravé, dlouho nezvěstné a ve sladké nevědomosti i ty, co byli ještě dvanáct hodin před srazem společensky aktivní. Přes to všechno mělo být v silách nastoupivší jedenáctky více držet míč a hrát koukatelnější partii. Hned ve druhé minutě jsme sice zaznamenali první tutovou šanci, když na malém vápně hlavičkoval mimo osamocený Bureš, ale v dalším průběhu jsme si s míčem moc neužili a bránili se hrajícím hostům. Ti se ze hry do žádné šance nedostali, Špinar se s míčem potkal pouze při boxování rohu a tlumení dalekonosné standartky, ale že bude předzápasové báčko až tak věrným obrazem naší hry a ofenziva bude za defenzivou tak výrazně pokulhávat, to nemohlo těšit nikoho. Protože to nešlo mezihrou, vzali jsme to k soupeřově bráně trochu příměji, dlouhý balón do rohu hřiště si v klidu doběhl Zerzán, nacentroval do vápna na Válka, ale toho na zadní tyči vychytal V. Vostrčil. Po následujícím rohu vyhráli své vzdušné souboje postupně Ropek, Chmelík a Bureš, který si svou hlavičku do břevna důsledně doběhl a zblízka ji dorazil do sítě. Chvíli poté si ještě vyhověli útočníci Zerzán s Burešem, ale prvně jmenovaný po přihrávce toho druhého odmítl svůj start po skoro přesně dvouleté odmlce ozdobit pojišťujícím gólem, tváří v tvář gólmanovi ho trefil do tváře.

Zbytek poločasu jsme v obranném bloku celkem v pohodě ubránili, ale obrázek hry se po přestávce bohužel nezměnil, vzdor střídání jsme možná byli v ještě hlubším bloku. Asi z toho leckterého fanouška bolely oči, ale jelikož to dlouho to z pohledu výsledku nemuselo vadit, určitě je víc trápilo sucho v hrdle. S jediným Špinarovým zákrokem jsme přežili i množící se standartky, některé provinilcům hnuly žlučí, některé byly žluté, některé hodně blízko vápna, ale nejzávažnějším momentem bylo dlouho K.O., které dostal míčem hostující Růžička. Sice jsme si o to koledovali, ale přesto mrzí způsob, jakým hosté po 70-ti minutách vyrovnali. Při rohu, který vznikl naší špatnou komunikací si naši obránci nestihli předat vysokého Kusého, Špinar zůstal stát a vyrovnávací hlavička z malého vápna byla na světě. Nabuzení hosté si o chvíli později vybojovali aut, který hodili hluboko do našeho vápna a na Chmelíkovo přizvednutí zareagoval na zadní tyči nejlépe R. Lněnička, který ho na dlouhou nohu stihl píchnout k tyči. Vyrovnání nám skoro nabídli sami hosté, ale Vítův nepovedený centr si stečovali jenom na tyč vlastní brány. Po souboji Nováka a Kusého musel hostující stoper s tržnou ranou střídat, i na to konto jsme vsadili vše na nákopy na víc jak dvě věže, ale bohužel to nevedlo k ničemu jinému, než hlavičkám V. Štancla a Kopeckého. Jenže první šla doprostřed a druhá mimo, to už vypadala nadějněji pozice trestňáku pro Štěpána po zmiňovaném souboji. Bohužel náš další navrátilec / záskok vytočil svou střelu mimo gólmanovu stranu. Naše domácí série tak skončila tím asi nejbolestnějším způsobem, hosté upravili vzájemnou bilanci na na 27 svých výher proti 41 našim a nám nezbývá než to odčinit příště.