Opatov vs Morašice

Nic naplat, v Opatově sice hřiště krásně zrekonstruovali, ale pořád je malé, pořád po něm běhá kupa hráčů, kteří se v soubojích z toho vyplívajících vyžívají, a tak nás pořád nebaví tam jezdit. Od začátku nám chyběla kvalita, nebo odvaha, nebo odvaha s kvalitou, abychom podrželi míč na zemi a kombinovali, což by na soupeře mělo platit. Ale dlouhé balóny se k nám buď vracely, nebo je Chmelík prodloužil do prázdna za sebe. A když už se brzo naskytla možnost očekávaného brejku, v zárodku vypadajícího dokonce jako 4 na 1, ale Nádvorník ho špatnou přihrávkou zbrzdil. Domácí svoji mírnou územní převahu opticky násobili tradičními dlouhými auty. Po čtvrthodině hry jsme odvrátili po jednom z každé strany, ale ztrestal nás následující roh, po kterém domácí stoper z přední tyče hlavičkoval oblouček na zadní a Špinar si neudělal dost místa, aby si mohl připsat lepší zákrok než takový proceděný volejbalový blok, při kterém se prohnou prsty a míč projde dál. Minutu na to Bureš zakombinoval s Chmelíkem, ale jeho dobře mířenou střelu zpoza vápna dobrým skokem vytáhl domácí gólman. Zajímavou podívanou byl i Novákův průnik z půlky, který zastavil až faul, jehož poloha, stejně místo dopadu Nováka, nápadně připomínali faul Mathiase Sammera na Karla Poborského. Rozhodčí nás bohužel postavil na vápno a Válek hravě přestřelil. Příliš dalších ložených šancí k vidění nebylo, zaujal určitě další aut domácích, který přímo z vinglu vyrážel Špinar, domácí centry z levé strany, na vteřinu včasné výběhy domácího gólmana proti souhrám našich hroťáků nebo žlutá karta pro Nádvorníka a následný nepřesný přímák zpoza vápna.

Nástup do druhé půle se nepovedl V. Štanclovi, který si pro jedno ze svých tří podklouznutí během 10 minut vybral naše vápno, na zemi se dotkl míče rukou a tentokrát už sudí penaltu u vzdálenější brány nařídil, nedbaje našich připomínek k současnému výkladu pravidel. Domácí kapitán si naštěstí na Špinara nepřišel ani z penalty, kterou náš gólman výborným skokem k pravé tyči kryl, ani z následného rohu, když tísněn Ropkem nehlavičkoval přesně. Brzy na to jsme nasměřovali koncovku na pravou stranu na čerstvého Kubeše, ale jeho filigránský oblouček lehce olízl břevno. A bohužel hned vzápětí si Nádvorník s Kubešem nepohlídali náběh na přímý kop a domácí záložník propálil Špinara na přední tyči. Stoupající nespokojenost s výroky rozhodčího, nebudeme zastírat že byla přiživena naší frustrací a nepříznivým vývojem, korunovalo sestřelení Chmelíka pozdě doběhnuvším stoperem, které nebylo oceněno červenou, "protože to nebyly sáně", na rozdíl od Nádvorníka. Po několika nepřesných nebo nedůrazných střelách nás na koně posadil až domácí ofsajd čtvrt hodiny před koncem. K jeho rozehrávce se postavil Tměj, nákop do vápna sklepl Chmelík hlavou na přední tyč před rozběhnutého Válka a ten se z první nemýlil. Tentýž hráč mohl své manko v historické tabulce stáhnout ještě víc, ale po Chmelíkově nahrávce se mu další nabíhaný volej svezl po vnějším nártu. Ve hře nás udržel i domácí "Lahváč", který z brejku těsně minul zadní tyč, a tak jsme se deset minut před koncem dočkali vyrovnání, když naše kratší obléhání zakončil Válkův centr na hlavu V. Štancla, na jehož protisměrné zakončení z penalty na zadní tyč domácí gólmana překvapivě vůbec nereagoval. Hru ještě rozkouskovala konfrontace Chmelíka s takřka celou domácí obranou, padaly tam štípance, lokty, strkání, ale sudí se dohodli, že z toho žádné závěry dělat nebudou. V závěru ještě na Kopeckého nahrávku středem na velkém vápně těsně nedosáhl Frank, domácí pohrdli v poslední minutě přímákem stejně jako v první půli Válek a bylo po válce. Dupat do toho od začátku jako posledních dvacet minut, mohlo by se jet domů s veselejší.