Morašice vs Cerekvice

Začátek slavnostního velikonočního derby vypadal dost neslavně. Přestože se vyčasilo už hodinu před výkopem, v 16:00 chybělo v areálu povážlivě dost lidí. Včetně Milana Chmelíka, který měl přebrat ocenění za svůj dlouholetý přínos pro náš oddíl. Jako zástupce dravého mládí prožil nejúspěšnější roky našeho mužského fotbalu na vrcholu I.A třídy, ve věku obvykle označovaném za nejlepší léta, jistil pendlování áčka mezi krajskými soutěžemi z postu stopera, a jako zkušený lídr, po týmovém pádu do okresu a osobním překročení Kristových let, v sobě nalezl dlouho potlačovanou produktivní mízu. Za 22 sezón v áčku vynechal pouhých a jen těžko uvěřitelných 25 zápasů. V mužích se nakonec zastavil na 759 zápasech, 64 gólech a 36 historicky doložených asistencích. Zatímco naše fotbalové statistiky jsou poměrně přesné a víme, že víc zápasů odehráli pouze Bobeš Kopecký a Martin Ropek, evidenci peněz získaných pro náš oddíl konkrétním funkcionářem bohužel nevedeme. Ale je velmi pravděpodobné, že v tomhle by se za léta činnosti ve výboru umístil na prvním místě. Jeho kariéru jsme dnes chtěli vypíchnout ne proto, že bychom nad ní lámali hůl, ale proto, že svůj zatím poslední zápas odehrál takřka přesně před rokem, taktéž na velikonoční neděli, taktéž proti Cerekvicím, a jeho tehdejší zdravotní sebezapření bylo zrovna dnes určitě hodné následování. Milan si ale nakonec vybral ceremonii za zavřenými dveřmi, a tak si diváci musí vystačit s tímto popisem a našim hráčům musela jako hec postačit pouhá přítomnost arcirivala a pár vypsaných sázek.

A stačilo to. Když předběhneme, tak i hostující trenér Vomáčka o poločase vehementně spílal svým svěřencům, že takhle se derby nehraje. Hosté zdaleka nepřipomínali sebevědomý tým z černého přestupového trhu, vzájemného přáteláku nebo sociálních sítí. I když se dostali na začátku k pár nevyužitým křídelním pozicím a rohům, nechali nás odzadu kombinovat a postupně převzít iniciativu směrem do ofenzívy, i když těžký terén byl na souhře i pohybu všech zúčastněných znát. A byl pravděpodobně i příčinou velmi rychlého prvního vzruchu, když nepříliš povedený přízemní centr R. Lněničky nedokázal Špinar hned ve 2. minutě zvednout ze země a pak pouze sledoval, zda míč, líně se šourající mimo branku, dostihne dříve Ondráček nebo dobíhající útočník. On, Dráček, naštěstí vyhrál. První dva míče na bránu hostí vyslal D. Štancl, ale jeho levačka i prodlužovaná hlava mířily příliš zvolna a příliš přesně do míst Vostrčilova výskytu. Překonaný už byl po Vítově přímáku, který od zadní tyče vrátil někdo z našich před prázdnou bránu Skalovi, ten ale souběžně se zvedáním rukou již slušně zaplněných ochozů podklouzl a svatyni z pár metrů netrefil. Nutno říct, že kdyby se jím prodávané zemědělské stroje chovaly na těžkém terénu jako on, nevydělal by si ani na suchej chleba, natož na dnes již legendární sklípek na Pohodlí. Zdravotní potíže J. Štancla pak uspíšily debut Tomáše Pirkla, který se záhy po nástupu dostal do dobré pozice ve vápně, ale Vostrčil zařídil rychlým výběhem pouze roh. Dodržet svou jarní normu kanadského bodu na půl hodiny mohl Bureš, ke kterému po 30 minutách propadl míč na penaltě, ale náš útočník pohotovou střelu levačkou mezi tři tyče nevměstnal. Hostující kapitán Jandera se tou dobou mohl nejen k rozhodčím vaginálně uopisovat, ale nepřineslo mu to ani žlutou kartu ani kýžené probrání hostů, jejichž zimní posily, Vojta Lněnička a Bojda Válek, byly na hřišti prakticky neviditelné. Po sérii rohů se v samém závěru dostal ještě k jedné zblokované střele Pirkl a tím byl bezbrankový rezultát prvního poločasu potvrzen. 

Druhou pětačtyřicetiminutovku střelecky zahájil Tměj, k jehož pokusu z dvaceti metrů se ale Vostrčil stihl položit. V 50. minutě byl u postranní čáry nedovoleně zastaven Novák, k přímáku se postavil Skala a hostující obrana, konkrétně dle fotek asi Částek, při jeho centru absolutně ignorovala D. Štancla, který relativně pohodlnou hlavičkou z malého vápna navázal na svůj gól z předešlého domácího zápasu. Hostující gólman pak ustál nájezd Pirkla po chybě cerekvické obrany a dravý Ondráček střílel zpoza vápna nad. Hosté postupně stupňovali aktivitu a Špinar si dvakrát pořádně skočil k pravé tyči, dalekonosný přímák Částka jistil na roh, levačka Kláta z pravé strany naštěstí o fous minula. Emoce samozřejmě rostly úměrně s časem, hru rozkouskovala střídání i žluté karty, ale přesto na míči i v šancích byly kolem 80. minuty hlavně hosté. Po rychlé akci vyplaval na pravé straně jejich útočník, jemuž Špinar rychlým výběhem a velkým roztažením křídel zmenšil úhel natolik, že ho tento nedokázal obstřelit. Byla nebyla pak i jedna standartka připomínající tu naši z první půle, před prázdnou bránou se naštěstí do cesty hostujícímu zakončovateli vhodně nastavil střídající Štěpán. Zatímco hostující lavička po jednom z jí nevonících verdiktů urážela rozhodčího tím, že jeho píšťalku řídí dvě klobásy navíc z naší udírny, pomezní na naší půlce ukázal, že i okresní sudí umí jít s dobou a držet krok s profesionálními kolegy. Když totiž Černohorský vytloukl bloky, které katapultovaly do největší hostující šance pravděpodobně ofsajdového Schauera, počkal asistent rozhodčího až Schauer svým obstřelem mine zadní tyč, aby oznámil, že v případě gólu by to zvednul. Od některých našich našich hráčů už to ke konci bylo na morál, naši obranu na závěr vyztužil ještě J. Kopecký, vzápětí se musel nechat ošetřit Novák, ale zkušeným držením míče vepředu otupil závěrečný tlak hostí Štěpán. Právě on měl na svědomí naši poslední šanci na pojištění náskoku, když jeho přetažený centr vracel do ohně Kopecký, ale Vít se k zakončení a zaslouženému gólu neprotlačil. Mrzet to již nemuselo, protože vedení se podařilo udržet až do závěrečného hvizdu. V tu chvíli pomyslná cerekvická duše zamířila k nebi. Ale protože byla obtěžkána tolika špatnými skutky, musela jinam. A my víme kam... Ve 41. mistrovském derby jsme naklonili na svou stranu misky historické bilance (16-10-15), ale hlavně nejsladším možným způsobem ukončili šňůru 3 domácích porážek. Na delší dobu poslední domácí zápas nás čeká za 14 dní proti lídrovi z Bystrého.