Dolní Újezd B vs Morašice

Kvůli pokračujícímu výsledkovému i početnímu trápení využil náš trenérský štáb přecházejícího utkání starých gard a prošpikoval sestavu i lavičku jejími účastníky v mistrovském derby proti újezdskému béčku. Chmelík se dvojité zátěže nijak nebál (veřejně), zato M. Ropek dal gardě vale a pak špatným došlapem při rozcvičce málem přišel i o čárku za muže. Jejich účast umožnila rozdmýchávat oheň ve středu pole (On)Dráčkovi, trápit soupeřovu obranu měla nová útočná dvojice M. Kopecký - Novák, na svou šanci po letech byl na lavičce připravený Janypka. V. Štancl nakonec neunesl tíhu kumulace funkcí a do zápisu se přes dvojitou korekci vloudila ještě další chybička, která pozdržela začátek a kterou vyřešila briskní výměna dresu.

Hned naše první rozehra, alias nákop dopředu, přinesla před vápnem faul na Nováka, následný přízemní přímý kop Ondráčka pořádně protáhl Pravce v domácí bráně. Za další dvě minuty se míč dostal z pravé strany ke Skalovi, který přihrávkou mezi nohama protihráče vyslal tváří v tvář újezdskému gólmanovi Nováka, který se ale šance jakoby lekl a jeho slabé zakončení Pravec nadvakrát ztlumil. Domácí na míči prvních pět minut prakticky nebyli, ale jakmile dostali prostor, otevřela se cesta středem Zemanovi a Chmelík už v 6.minutě žlutě tahal za záchrannou brzdu, následný nepovedený přímák faulovaného pak potvrdil správnost rozhodnutí faulujícího. Na druhou stranu mohl poté z půlky pelášit osamoceně Novák, těžkým prvním dotykem se bohužel vyhnal do lajny víc než by bylo třeba, jeho následná pobídka kolem vápna sice našla spoluhráče, ale ke střele se neodhodlal ani Lněnička, ani nikdo jiný. V 15.minutě se za vápnem na malém prostoru otočil domácí Zeman a jeho utěšenou střelu vytáhl utěšeným zákrokem na břevno Rusnák. O pět minut později náš gólman překvapil domácí obranu svým dlouhým výkopem, Novákovo zakončení si ale Pravec na přední tyči pohlídal. Zatímco do této chvíle se hrálo podle nás, s výjimkou akcí Zemana, druhou část poločasu začali pod ofenzivní kotel přikládat i domácí. A když má soupeř v kádru J. Vomáčku, pochopitelně stačí i roh k enormnímu nebezpečí. Z první standartní situace tohoto typu sice nezakončil, ale napálený odražený míč by si možná našel cestu do brány nebýt našeho dobrého bloku. Rusnák si poté podobně jako jeho protějšek pohlídal přední tyč proti zakončení z pravé strany, a když po půl hodině hry Tomšíček obešel posledního Chmelíka, stihl ho ještě ve vápně zakřižovat D. Štancl. Ve 35.minutě si tentýž domácí hráč snažil skokem do vápna vymodlit penaltu, sudí přisoudil Ropkovi žlutý kartonek, ale zároveň rezolutně nařídil pouze přímý kop z boční čáry vápna. Ten domácí namířili na zadní na nabíhajícího Vomáčku, který z pár metrů hlavičkoval do tyče, možná i díky předcházející lehké teči Rusnáka. V závěrečné pětiminutovce jsme si dvě zakončení připsali my, proti Ondráčkovi, který vtrhl do Rusnákova výkopu před domácí stopery, zakročil domácí gólman, proti střele D. Štancla zpoza vápna, která ukončila naše obléháníčko i první poločas, zasahovat nemusel.

Hned na začátku druhé půle se znovu otevřel prostor Zemanovi, ale jeho lob proti vybíhajícímu Rusnákovi skončil naštěstí vedle. Naši první hrozbu ve druhém poločase obstaral M. Kopecký, který úspěšně presnul Vomáčku, ale ani on, ani adresát jeho zpětné přihrávky na vápno D. Štancl, nenašli odvahu nebo vůbec nápad poslat míč na zadní tyč, kde byli osamocení dva naši hráči, z nadějné akce tak zůstalo pouze nepřesné zakončení našeho kapitána. Tou dobou už se naplnila minutáž zraněného Ropka, kterého vystřídal na hrot vyslaný Bureš. Ten se po Vítově stažení míče na střed a krásné šajtlové prostrkávačce octil v podobně stoprocentní pozici jako na začátku zápasu Novák, ale hrubě přestřelil. Zhruba po hodině hry podcenil Lněnička schopnost vzdálenějších spoluhráčů být u míče dřev než on sám, z toho těžil soupeř, který hlavou vyslal Tomšíčka do sóla mezi naše obránce, ale domácí útočník zakončení z vápna kolem vybíhajícího Rusnáka mezi tři tyče také nevměstnal. I když jen těsně. V 68.minutě nejprve Novák odražený míč po rohu nápalil pouze do našeho Bureše, ani jeden z nich pak na přední nedosáhl na navazující "banán" Ondráčka na přední tyč, aby celou akci dokončila střela M. Kopeckého, která tečovaná "jeslemi" Vomáčky skončila za bezmocným Pravcem a kontrolovaná Burešem. Radost nám vydržela asi 3 vteřiny do zvednutí praporku na znamení Burešova ofsajdu, pochybnosti o správnosti tohoto rozhodnutí vydržely do konce zápasu, kdy celkem jasnou regulérnost našeho gólu potvrdil na naše náklady na zápase přítomný VAR. Dlužno dodat, že pod tíhou důkazů jsme se od rozhodčích nakonec dočkali omluvy, stejně jako v týdnu Bayern. Po desetiminutovce stupňujících se emocí to mezi diváky začalo na znamení šancí hučet až od 80. minuty. Nejprve domácí rozehrávali přímý kop z půlky, do malého vápna nešel ani Rusnák, ani nikdo další z našich, zato dva "bílí" a ani oni sami možná netuší, jaktože jejich akce neměla gólové vyústění. Poté dostal míč za obranu Bureš, který si stihl před vápnem přehodit vyběhnuvšího Pravce, ale jeho liknavý sprint za pojišťovací dorážkou "potrestal" heroickým návratem Vajrauch. Rozhodnutí na hlavě měl i Štancl, myšlen domácí Zdeněk, který naskakoval zcela sám na rohový kop, ale naštěstí z malého vápna nemířil přesně. Totéž platilo i o našem Štanclovi, konkrétně Dominikovi, který vytloukl obrannou hlavu Vomáčky, ale ve vápně se nedokázal srovnat k přesnému zakončení. Je snadné po zápase podlehnout frustraci z neproměněných loženek, ale taky je fér vzít v potaz soupeřovy šance i dobrý pocit z předvedené hry. U bezduché a bezgólové remízy z minulého týdne jsme si totiž našeho špatného zakončování téměř neměli šanci všimnout.