Jevíčko vs Morašice

Na daleký výlet do Jevíčka jsme kvůli dlouhodobé marodce, hokejovému MS i okresní soutěži hasičů sháněli každou nohu, a tak se v základní sestavě v poli po více než 20-ti měsících objevil V. Štancl, po necelém roce V. Štěpán, po necelých 5 hodinách společného pobytu se synem J. Štancl (gratulujeme!!), plus nejmenovaní chromý a společensky načnutý. Domácí, nejproduktivnější tým soutěže, postrádali mimo jiné nejlepšího střelce Linharta, ale jako na potvoru se jim do sestavy po několika zápasech na marodce vrátil stejně úspěšný střelec Muller. A když jeho spoluhráč zakončil hned v první minutě po rohu do tyče, právě on byl tím ze tří osamocených jevíčských hráčů, který se na malém vápně ujal dorážky do prázdné brány. Překážela mu jediná věc na brankové čáře, tenké lýtko zrak odvracejícího Štěpána. A právě to nás zachránilo. Ještě během první pětiminutovky zahrozili domácí znovu ze vzduchu, ale hlavička na zadní skončila těsně vedle. Domácí spoléhali na vzdušnou sílu kapitána Václavka a sběr odražených balónů, nebo na pozemní fotbalovost a herecké etudy Holuba (na oko varovaného před dalším přihráváním), na druhou stranu nebyli s to oběhat naši rozehrávku odzadu, dirigovanou Štěpánem. Po počátečním rozkoukání se nám dařilo celkem jednoduše s pomocí silného Chmelíka na hrotu držet balón a dostávat se ke střeleckým pozicím na vápně. Dál jsme se bohužel vinou špatných finálních řešení moc nedostávali, a tak byla dlouhou dobu naší nejnebezpečnější akcí 20-timetrová křížná střela Chmelíka, která o metr dva minula šibenici. Ještě blíže gólu jsme byli po půl hodině hry po rohu na zadní, který si našel znovu Chmelík, ale jeho zakončení koníčkem líznul gólman na břevno a M. Kopecký měl bohužel dorážku na dlouhou hlavu. Náš druhý útočník se poté dostal po průnikovce i tváří v tvář gólmanovi, ale na dlouhou nohu stihl vybojovat pouze roh. Nadějná pozice Ondráčka na pravém křídle, kam si ze středu pravidelně zaskakoval místo unavenějšího spoluhráče, bohužel skončila centrem, který před volnými Chmelíkem a Novákem vytáhl domácí gólman. Střelba nám tentokrát nechyběla, ale několikeré pokusy Chmelíka, D. Štancla a Ondráčka se míjely s cílem o pořádný kus, domácí na tom byly naštěstí stejně, s výjimkou asi dvou pokusů propagačně mířících přímo na Špinara.

Jak jsme měli pocit, že první poločas končíme jako herně lepší tým, nástup do druhého byl od nás celkem vlažný, o čemž svědčí i to, že když se povedlo Chmelíkovi a Vítovi odcentrovat z pravé strany do vápna, žádné nebezpečí z toho nebylo. O poznání nebezpečnější pro naši obranu byla liknavost českého soudního systému, která umožnila domácímu Holubovi větrat naši obranu. Trpěl tím zejména V. Štancl, i když ve chvíli kdy běžel domácí útočník od půlky dvacet metrů s naším bekem zavěšeným na zádech, byl to náš obránce, kdo si tento jednoznačně žlutý souboj užil více. Holub nicméně hrozil dále z rozličných pozic. Po naší ztrátě ve středu hřiště vyzkoušel hbitě pozornost Špinara z dobrých 40 metrů a náš gólman měl co dělat, aby na míč doskočil. O chvíli později pak zakončoval centr z pravé strany na zadní a těsně minul naši svatyni. Další takový centr a zpětnou hlavičku se nám podařilo odvrátit až na několikrát a domácí už braly mory, jaké pozice nejsou schopní proměnit. My jsme nadále hrozili pouze teoreticky, protože Novák své rychlostní průniky po levé straně dotáhl do skutečně nebezpečné pozice jen jednou, střely zpoza vápna nám stále létaly vysoko nad. S odchodem Štěpána jsme hru odzadu zjednodušili, oběma týmům evidentně docházely síly, ale domácí lavička bohužel nevyslyšela dlouhé volání Mullera o střídaní. Ten si tak mohl tři minuty před koncem zpracovat centr v rohu vápna, při protisměrné kličce trefit připaženou ruku Bureše v naprosto přirozené poloze a dát tak hlavnímu záminku rozseknout zápas v domácí prospěch. Podle jeho vysvětlování a roztažených paží při napodobování Burešova zákroku buď ruku neviděl a nechal si napovídat domácími, nebo ruku takto od těla vidět prostě chtěl (zatímco v prvním poločase mu stejná domácí ruka utekla). Nebo jsme to samozřejmě viděli špatně my. I když víme, že kvalita sudích je úměrná tomu, na jakou soutěž stačí naše fotbalová (ne)kvalita, i když víme, že procenta pro domácí rozhodčímu nevymluvíme, eufemisticky řekněmě, že jsme se o to téměř všichni emotivně pokusili. Podle očekávání jsme neuspěli, k exekuci penalty se postavil Muller a přestože Špinar vystihl stranu tygřím skokem, míč otřený o tyč skončil v bráně. Naděje nám ještě svitla v podobě přímého kopu M. Kopeckého, který domácí gólman nezalepil, ale před dotírajícími Štanclovými stihli domácí míč odklidit do autu. Ten poté odvrátili do brejku Holubovi, se kterým v roli posledního sváděl heroický běžecky souboj M. Kopecký. Z jejich kontaktu rameno na rameno domácí útočník odpadl, podle jevíčských proto že byl před M. Kopeckým, podle pomezního proto, že mu stihl M. Kopecký stihl dát do běhu patu (což si trošku odporuje s pozicí za hráčem). Hlavní s písknutím z uctivé vzdálenosti ani chvíli neváhal, a v tom případě byla bohužel na místě červená znamenající pro Kopeckého poklidnou kocovinu po celý příští víkend. Náš útočník ze sebe bohužel potřeboval dostat takové ty negativní emoce, a tak si může naplánovat program na více víkendů dopředu. Na tom, že jsme protáhli sérii bez výhry na 5 zápasů a sérii bez vstřeleného gólu na 3 zápasy, nemá závěrečná pětiminutovka vliv, ale nikdo nechce ve 3 hodiny vyjet z domu jenom proto, aby v 7 hodin dostal v nic neřešícím zápase takto naloženo na hodinovou cestu domů. Tak jako tak si musíme před příštím domácím zápasem zamést hlavně před vlastním prahem, jak psychicky, tak fyzicky.