Morašice vs Dolní Újezd B

Venkovní zápasy nám během podzimu prostě nejsou přány, stejně jako pravidelná dostatečná hráčská účast, takže se dá cynicky říct, že pohled na Desnou rozlitou minulou neděli na hornoújezdské hřiště nadělal našemu trenérovi mnohem méně starostí než pohled na docházku proti dolnoújezdské rezervě. Jejich sestava byla nabitá zvučnými jmény, naše sestava prostě zbyla neb jsme během delší pauzy přišli do konce podzimu o Víta, několik dalších hráčů nezvládlo přechod do bacilovější sezóny, a tak jsme si museli vyztužit lavičky několika návraty. Hosté nás hned po rozehře zaskočili svým rozestavením na útočné polovině, ale zakončení po centru z levé strany přes blok našeho obránce znamenalo první rutinní a po zbytek zápasu prakticky jediný zásah novopečeného ženicha Rusnáka. Náš střed pole vypadal dynamičtěji než soupeř, ale k největší šanci první dvacetiminutovky se propracoval Huryta díky cílenému presinku, bohužel svůj postup z levé strany zakončil vysoko nad. Díky tlaku na hostující rozehru jsme se dostali i k dalším slibným náznakům, z některých byly alespoň rohy a jeden z nich proměnila ve 25. minutě naše myslivecká letka, když si Skalův centr našel před gólmanem Bureš a hlavou nás poslal do vedení. Svého centrujícího parťáka tím dorovnal v naší mužské střelecké tabulce na 41 gólech, své soupeře z dalších týmů tím dorovnal na čele okresních statistik se 7 letošními zásahy. Přestože se hrál fotbal s nasazením hodným derby, žádný zákrok nevybočoval z férových mantinelů, hlavní rozhodčí na sebe i tak strhnul pozornost, když po opravdu žertovně míněné poznámce dobře naladěného Kopeckého rázně prokázal absolutní nesmysl pro humor i neúctu ke starším. Alespoň trochu smrdící akce hostů vycházely buď z pouhé přítomnosti stověžatého J. Vomáčky na ofenzivých standartkách, nebo z našeho pozdního přebrání či špatného vystoupení, ale naše obrana k Rusnákovi žádnou střelu nepropustila, i když třeba D. Štancl se měl co ohánět poté, co naše pravá strana, náhle posílená i Lněničkou, lehce pustila centr na dva volné hráče na levé straně, náhle oslabené o Lněničku. Hosté se jinak nepokoušeli ani o presink, naše obrana tahala čas rozehrávkou zezadu, často končivší Černohorského nepřesným nákopem. Největší šanci ke zvýšení vedení si vybojoval Skala dalším výborným presinkem, při postupu z pravé strany bohužel volil nahrávku, asi správně, ale bohužel mimo dosah kteréhokoliv ze čtyř svých spoluhráčů ve vápně.

O přestávce musel do služby odjet Lněnička, což plánovaně katapultovalo Rusnáka do útoku a Špinara do brány. Ani druhý z našich gólmanů ale nemusel řešit kardinálně špatnou situaci, přestože v nástupu do druhého poločasu se nám horko těžko dařilo držet balón a soupeř nás svíral na naší půlce. Asi nejošemetnější byl skákavý přízemní centr na přední tyč, který náš brankář sebral ze souboje Kopeckého s hostujícím útočníkem. V 65. minutě jsme sáhli k druhému střídání a nebyl to Novák, jak je uvedeno v zápise, ale L. Vosmek, který za áčko nastoupil naposledy při domácí átřídní prohře 0:3 se Starým Hradištěm. Za tři týdny tomu bude sedmnáct let. Devět měsíců od tohoto posledních zápasu se mu narodil syn Vojtěch, který se s ofenzivními úkoly záhy dostal dostal v dresu soupeře na hřiště také, ale nutno říct, že přínos "našeho" Vosmeka byl větší a dokonce i zakončení si připsal, byť jeho levačka zpoza vápna Pravce nikterak nevyděsila. Přímá generační rodinná konfrontace utekla zraněnému M. Ropkovi, jehož syn naskočil v dresu soupeře také a vlastně si připsal i "nejnebezpečnější" zakončení "Dolňáku", když si naskočil na centr z naší levé strany, ale jeho hlavička minula bránu o dobré tři metry. Přes otvírající se okénka v soupeřově obraně se přímé ohrožení nedařilo ani nám. Vyjma Vosmekovy střely hlavičkoval pouze slabě po rohu Kopecký, po akci D. Štancla z levé strany dorážel Rusnák tak slabě, že jeho pokus stihl nějaký Vomáčka zpoza Pravce v pohodě vykopnout, a když už náš centr z otevřených krajních pozic nepřeletěl až k druhému praporku, jal se ho Bureš na penaltě zpracovávat, samozřejmě že liknavě, a míč odskočivší od jeho nohy pak ještě takřka komicky přeběhl. Čímž mu neupíráme obrovské nasazení patrné ze všech našich hráčů. V poslední desetiminutovce nám přišli svými prvními letošními starty pomoct ještě Frank a Novák, který stihl první žlutou v této sezóně ještě před svou první minutou na hřišti. Na svou příležitost si počkal i prakticky neviditelný Svoboda, který si přebral míč poté, co V. Štancl nešikovně za sebe vyhrál hlavičkový souboj s J. Vomáčkou a Kopeckým, ale hostující útočník při postupu dva na jednoho předložil svému spoluhráči takovou přihrávku, že do ní poslední Černohorský stihl skluzem zasáhnout (byť šel od něho míč ještě blíž naší bráně než při Ropkově zakončení). Sladké a v okleštěné sestavě opravdu vydřené vítězství nám už neuteklo. A možná, že i díky rivalitě se soupeřem a chuti porazit právě jeho, jsme prolomili i mindrák z posunu na první místo. Kdykoliv jsme ho totiž měli v uplynulých letech na dosah, shořeli jsme jako papír. Zatímco dnes hořela tráva.