Pomezí vs Morašice

Po týdnu nás opět čekal výjezd k přímému konkurentovi z popředí tabulky, opět se nahromadily omluvenky, a protože přesvědčovací metody nepadly na úrodnou půdu, odjeli jsme hold v menším počtu. Vrátila se nám ale brankářská jistota v podobě Rusnáka, pozici stoperů zaujala zkušená dvojice V. Štancl a Kopecký, Novák pro změnu dostal šanci zazářit v útoku. Tristní přístup a výkon proti Dlouhé Loučce hrající v 10-ti lidech byl pro nás očividně správným výstražným signálem, a tak dnes byl bojovný duch na hřišti cítit již od první minuty. Nutno říci, že to byl hlavní klíč k úspěchu proti houževnatému a technicky lepšímu týmu. Proti rychlým a vystoupeným domácím útočníkům jsme si rovněž moc nekomplikovali hru konstruktivní rozehrou, a tak se naše akce odvíjeli především od Rusnákových nákopů až na soupeřovo vápno a sbírání míčů z Novákových soubojů. Více na míči ale byli domácí, kterým se podařilo kolem 10.minuty po naší ztrátě rozhýbat svá rychlá křídla, ale finální křížná přihrávka před prázdnou bránu šla naštěstí až moc "do šuplíčku", mimo dosah jejich dobíhajícího hráče. I když jsme byli několikrát zatlačeni k vlastnímu vápnu, do větších šancí jsme soupeře prakticky nepustili, Rusnák musel zakročit všehovšudy dvakrát. Nejprve si poradil se střelou Mojdla z hranice vápna, která ale mířila přímo do jím střeženého prostoru, podruhé to byl dalekonosný pokus, jenž se nepříjemně snášel pod horní konstrukci. My hrozili především ze standardních situací a Lněničkových dlouhých autů, ale až na povedený Nádvorníkův volný přímý kop nemusel domácí brankář téměř vůbec zasahovat. Vzhledem k obrazu hry pak nastal pro početné domácí publikum velký šok, když po odvráceném rohu Pitra od vápna vyslal Lněničku, ten z vlastní půlky nastartoval své nohy a ve svém neviditelně vyznačeném jízdním pruhu sprintoval někam mezi domácí bránu a rohový praporek. Nicméně ve finále našel přesným pasem na zadní tyči nabíhajícího Hurytu, který doslova dovedl míč do brány. Gól vybídl domácí k větší aktivitě, i za pomoci našich jednoduše ztrácených balónů a několika spornějších faulů a z nich plynoucích standartek následovala pasáž, kdy nás soupeř asi na pět nebo deset minut zavřel na naší polovině, ale i to jsme naštěstí přečkali bez úhony i výraznějšího ohrožení. Do slibné pozice se na druhé straně ještě prokličkoval Nádvorník, ale ve vápně si na zakončení levou netroufl a jeho následný pas nenašel nikoho ve žlutých barvách. Po posledním Vítově rohu propadl míč až na zadní ke Kopeckému, ale ten z ostrého úhlu netrefil bránu, přestože to podle jeho slov byla jasná šance. 

Že nebezpečí domácí útoků nepoleví ukázal brzy po příchodu z kabin Mojdl, ale jeho obstřel do levého horního rohu Rusnákovy brány mířil výš, než by si představoval. Velmi rychle jsme se dočkali uklidňujícího gólu (myšlenou pouze výsledkově), když se po kombinaci na pravé straně dostal míč na střed k Nádvorníkovi, který přešel přes dva obránce a jeho křižná střela zapadla přesně za tyč. Soupeř měl několik příležitostí na úpravu skóre, dvakrát to bylo po rohovém kopu, když jsme nezachytili náběh na přední tyči, ale obě zakončení mířila mimo bránu. Většinu hry domácích tvořili Šmíd a Hynek na středu zálohy, se kterými si D. Štancl nevěděl rady, ale až na pár nepřesných zakončení ztroskotala většina akcí ve finální fázi. Snížení mohl přinést špatný odhad situace V. Štancla, který propouštěl střelu z úhlu s vírou, že náš brankář je za ním připravený a předejde tím rohovému kopu. Rusnák připravený skutečně byl, ale určitě ještě víc překvapený a se štěstím dokázal míč zastavit mezi nohama. Z další ojedinělé akce mohl navýšit skóre opět Nádvorník ale jeho křižná střela, tentokrát z levé strany, se nestihla zakroutit z vnitřní strany tyče. S přibývajícím časem domácím nezbývalo nic jiného než přeskupit více sil do útoku. Nebezpečím zaváněla situace, kdy Kopecký nedokázal dostatečně uhlídat míč do zámezí, nechal se předskočit útočníkem, ale jeho následnou pobídku nedokázali spoluhráči správně zužitkovat. Otevřenější obrana soupeře nám umožnila ještě trochu vystrčit růžky, ale na Vítův centr D. Štancl o chlup nedoskočil a Nantlovo sólíčko uvnitř vápna nakonec skončilo odkopem od brány. Vedení a k tomu čisté konto jako bonus jsme si už ale ujít nenechali. Od nás to tentokrát byl spíše účelový fotbal, ale když to vede k vítězství a udržení kontaktu s čelem tabulky, kdo by se zlobil.