Dolní Újezd B vs Morašice

Do derby s Dolním Újezdem "B" jsme vyslali sestavu, která vykrystalizovala po nuceném střídání z minulého týdne, tj. bez kapitána D. Štancla i jeho oficiálního zástupce Černohorského. Kapitánské pocty se dostalo Ondráčkovi, aby byl přece jenom blíže dění a mohl s rozhodčím otevřeně a věcně komunikovat. První vadou na tomto plánu bylo, že naše páska je prý od D. Štancla moc vytahaná(sic!), druhou a podstatnější, že s rozhodčím bylo opravdu hodně co řešit, ale páska na jakoukoliv diskusi s ním neměla vliv. Domácí od začátku nic nevymýšleli a volili dlouhé nákopy, se kterými měla naše obrana kvůli špatnému odhadu a zajišťování velké problémy. Nejlepší střelec okresu Svoboda se dostal po podběhnutém balónu do prvního nájezdu už po pěti minutách, ale při vší jeho moudrosti, zkušenosti a dobrém původu (zatímco nám prý čouhá sláma z bot), se nechal tváří v tvář Rusnákovi rozhodit pokynem pomezního "hraj", našemu gólmanovi poslal malou domů a pomeznímu od plic vyčinil. Toto varování nám bohužel nestačilo, po dalším propadnutí vyhlavičkovával Netolického střelu z prázdné brány V. Štancl. Ten o chvíli později při obranné hlavičce v souboji s Vomáčkou vlastní bránu naštěstí těsně minul. Bohužel minul i téměř každou přihrávkou své spoluhráče, a protože v tom nebyl sám, bylo nám často souzeno bránit se domácím rohům a nechat si zdát o dostřelové vzdálenosti k Váněmu. K tomu nám pomohli až domácí pomalou malou domů, ale Novákovi v jeho 300.zápase za muže chyběl krok k vypíchnutí míče. K dalšímu ohrožení domácí branky se dostal po rychlém Lněničkově autu a Vomáčkově minutí míče Huryta, místo nahrávky vzal únik ze strany na sebe, ale vytěžil pouze neproměněný roh. Ještě fotbalovější a nadějnější akci předvedli o chvíli později skvostně pasující Halsbach, dobře zaběhnuvší a míč předloživší Vít, ale Huryta kulatou věc na přední tyči minul. Jednoduchý domácí nakopávací styl nám nepřestával dělat problémy, ale kromě smrdutých situací před naším vápnem a domácích rohů, začaly přibývat i naše rohy a hlavně šance. Nadějný rychlý brejk po ose Huryta-Nádvorník-Novák zhatila příliš pomalá nahrávka na posledně jmenovaného, jeden ze Lněničkových dlouhých autů propadl na bohužel námi nezavřenou zadní tyč, ke střele uvnitř vápna se po nějaké standartní situaci dostal V. Štancl, ale neprostřelil blok před sebou. Po neojedinělých zmatcích v domácí obraně zakončoval z levé strany Lněnička a suverénně nereagující Váně si asi pořádně oddechl, když míč o fous minul zadní tyč. K dalšímu souboji těchto dvou hráčů už nedošlo, protože náš kraják po Skalově přesné křížné pobídce na zadní tyč nedokázal neobtěžován poslat míč směrem k bráně. Zatímco Ondráček už hrál tou dobou na středu omezen žlutou kartou po svém prvním faulu, opakované taktické fauly na Nováka nebo Nádvorníka, stejně jako výlevy domácích Svobody s Fulíkem zůstávali bez potrestání. Bohužel stejně jako Rusnákův nákop propadlý po Novákově souboji k Hurytovi, ten v poslední minutě prvního poločasu tváří v tvář Váněmu zvolil povedenou střelu, kterou ale domácí brankář ještě povedenějším, a ve finále klíčovým zákrokem, vyrazil.

Vstup do druhého poločasu byl od nás vlažný, ale jak se později ukázalo, furt to bylo lepší než následná horkokrevnost. Nejprve tedy po Pitrově váhavé rozehrávce střílel Frank nad, Svobodu posléze vychytal Rusnák, jehož prostor si nalezla i pozdější hlavička Vomáčky. Za nás zahrozil průnikem po lajně Novák, ale jeho zakončení bylo zblokované, pár pozdějších centrů Lněničky bohužel končilo na přední tyči u Váněho. Zkušený krajský rozhodčí nás vlastně nijak nezaříznul, bohužel se nám tendenčním hodnocením drobných věcí dostal pod kůži natolik, že jsme ze hry postupně vypadli. Doslovně to platilo hlavně pro Víta, kterému se to v jeho 150.zápase pravděpodobně stalo cca posté. Ještě jedno Svobodovo zakončení jsme díky zaskakujícímu Ondráčkovi ustáli, ale v 77.minutě už domácí udeřili, když střídající Nantl lacině ztratil míč na 35 metrech, domácí ho rychle dostali mezi naše obránce a následnou přihrávku před prázdnou bránu bez problému uklidil Večeře. Jakékoliv debaty o ofsajdu s pomezním rozhodčím utopeným zhruba na těch 35 metrech byly samozřejmě zcela zbytečné. Zbytek zápasu už od nás byl chaos na hřišti i na střídačce. V 81. minutě Fulík, hrající tou dobou "už" pět minut pod žlutou kartou, naběhl po odpískání do Lněničky, ten s ním místo teatrálního pádu hodil o zem a šel po zásluze do svahu. Že to bylo bez druhé žluté pro Fulíka byla další čárka pro hlavního. Na hrot dostřídavší Ropek si své krátké dostaveníčko proti synovi v jednom z posledních zápasů své kariéry určitě představoval jinak. Vylepšit se nám ho nepodařilo ani po Váněho zaváhání ve vlastním vápně, míč se ze vzniklé skrumáže dostal k Novákovi, ten si asi pomohl k zisku míče ve vápně faulem, tak se to místo odpískání kompenzovalo tím, že samozřejmě ani Novák posléze faulován nebyl. Že byl pak závěrečný střet Váněho s Novákem závěrem celého zápasu, toho si všimli jen ti nejpozornější. My jsme bohužel v prvním poločase nevyužili šance, abychom se v druhém zvládli na některé věci lépe povznést, protože fotbalu jsme v tom rozpoložení předvedli žalostně málo. Naštěstí se v této prohře nemusíme dlouho hrabat, protože nás čeká angličtější než anglický týden, když ve čtvrtek hostíme od 17:00 v semifinále poháru Mladějov, abychom o 48 hodin později nastoupili v Jevíčku.