Hradec n. S. vs Morašice

K dalšímu venkovnímu utkání jsme vyrazili na nový stadion prvního týmu tabulky Hradce opět ve značně okleštěné sestavě, čtyřčlenná lavička trochu klame pohledem, protože měla na jaře suma sumárum odehrané cca 3 Ropkovy minuty. První poločas vůbec nešel podle našich představ, domácí nás téměř nepustili za svoji polovinu. Ne že by nás přehrávali kombinační hrou, ale jejich důraz v osobních soubojích a sbírání druhých míčů byl zbraní, proti které jsme byli s naším přístupem krátcí. Přesto se nám dařilo odolávat náporu soupeře, většinu zakončení jsme odvrátili na rohy, které jsme rovněž přečkali. Spoustu šancí jsme také vytvořili sami naši špatnou rozehrávkou nebo špatným odkopem, ale Rusnák nemusel nijak výrazně zasahovat. Ojedinělou šanci jsme si připsali po prvním rohovém kopu, když na zadní tyči vyplaval Kopecký, ale ten z pozice, odkud dle jeho slov by to měl proměňovat, netrefil bránu. Chvíli na to přišel poněkud přísnější přímák před naším vápnem, který z Juklovy levačky zapadl přesně k tyči poté, co poněkud přísně prošel přes naši neskákající zeď (jestli těsně nad ní nebo mezi hlavami obránců je celkem jedno, věrně to vystihuje náš přístup k prvnímu poločasu). Obraz hry se změnil až ve 40. minutě, když jsme s pomocí náhlého větru z blížící se bouře hostům lehce zavařili sérií přímáků a rohů, ale nakonec to byl domácí Škeřík, který po centru hlavičkoval sám z malého vápna vedle a jako poslední odmítl změnu poločasového stavu.

Do druhého poločasu jsme museli oželet nejen do služby nastupujícího Lněničku, ale i zraněného Hurytu, což katapultovalo do hry Sokola s Kutzerem (jednoho po více než půl roce, druhého po více než půldruhém). Když jsme naši první zdařilejší kombinaci v prvních minutách druhé půle nedotáhli k úspěšnému finále, nevadilo to tolik, jako když po třech minutách a prodlouženém autovém vhazování zůstal ve vápně neobsazený Škeřík, který s přispěním teče blokujícího Černohorského dostal míč za Rusnákova záda. Netrvalo to dlouho a bylo to už o tři branky. První roh na zadní, kde osamocený Jukl zakončoval střelou z voleje se nám podařilo srazit opět na roh. Nebyl to však dostatečný vykřičník, a proto i po tomto rohu Jukl zakončoval sám ze stejné pozice, tentokrát ale úspěšněji, když jeho střelu dokázal tečovat Uhlíř do okryté části brány. Ať už to bylo polevením domácích nebo naší touhou dohrát zápas se ctí, začala se do naší hry místo hozeného ručníku vkrádat i jakási mezihra, a zvládli jsme se dostávat k soupeřově bráně, ovšem už bez patřičného zakončení. Příležitost v podobě penalty jsme dostali po souboji V. Štancla s obráncem, a i když Šperka vystihl směr, Nádvorník umístil svoji střelu přesně za háčky. Po tomto gólu byli domácí opaření a hřiště patřilo spíše nám, ale domácího brankáře jsme nikterak neotestovali. Tato pasáž ale vydržela maximálně 10 minut, když nám nevšední show naservírovali zbytečně penaltově faulující Kutzer a domácí exekutor Jukl. Ten zvolil razanci a svoji střelu poslal přímo do břevna. Do hry se ale zapojil asistent rozhodčího (podle našeho VARu zcela správně), protože Rusnák příliš brzo opustil prostor brankové čáry. Jukl tak dostal možnost k nápravě, ale ke smůle domácích s ní naložil na chlup stejně jako v prvním případě. O chvíli později se ještě postavil k volnému přímému kopu z podobné pozice jako v první půli, ale tentokrát jeho pokus Rusnák vyrazil. Poté jsme už soupeře do ničeho velkého nepustili, ale stejně tak my jsme nijak nezahrozili, neboť střely Nováka a Nádvorníka zpoza vápna mířily mimo. Herně to nebyl takový šlágr, jaký by si tento zápas zasloužil, ale nelze upřít zaslouženou výhru domácích. A protože rezerva Dolňáku porazila v souběžně hraném utkání Mladějov, nezbývá, než soupeři pogratulovat i k čerstvému titulu mistra.