Morašice vs Svratouch

Série klíčových zápasů pokračovala na domácí půdě proti poslednímu Svratouchu. Oproti týden starému derby v Janově byla pozitivem početnější lavička, naopak poprvé v sezóně jsme se museli obejít bez Válka a je otázka, jestli natržený hamstring vůbec stihne do konce sezóny doléčit. Hosté hned na úvod ukázali, že budou spoléhat na sílu ve vzduchu a sílu svých výkřiků po kontaktech s námi, my jsme naopak poznali, že máme proti sobě protivníka, kterého musíme na domácím trávníku porazit, máme-li si zasloužit setrvání v soutěži. Hned první roh Pitry spadnul nadějně v malém vápně, v první šanci ze hry se ocitnul Bureš, ale z těžké otočky uvnitř vápna přestřelil. Novákovu střelu bodlem z hranice vápna dokázal vysoký brankář hostů vytáhnout zpod břevna, stejně tak pochytal většinu našich centrů a rohů, včetně jednoho mířícího od Pitry přímo na zadní tyč. Bohužel jsme zatažené hosty nedokázali dostat pod nějaký intenzivnější tlak, naše tempo pořád působilo trochu rezervovaně. Ty rohy, ke kterým se brankář nedostal, jsme nedokázali na přední tyči dotlačit do brány, nebo V. Štancl hlavičkoval vedle. Nepříjemnou střelu vyslal Nádvorník, ale gólman byl u tyče včas, stejně tak i dokázal rychle skočit k vyraženému míči dříve než naši dobíhající útočníci. K závěru poločasu naše aktivita mírně opadla, a i vlivem našich vlastních nepřesností jsme dovolili soupeři ojedinělé výpady na naši polovinu, ale až na dvě velmi nepřesné střely a dva bezpečně odvrácené rohy byl Rusnák po celý poločas prakticky bez práce.

Druhý poločas jsme začali podobně aktivně jako ten první, po dvou minutách jsme dostali do nájezdu Bureše, ale ten levačkou gólmana nepřekonal. Dočkali jsme se o chvíli později, kdy náš teprve třetí jarní gól (a oficiálně druhý) vstřelil Novák, který zakončil Vítův centr do protipohybu gólmana. Za chvíli jsme byli na chvíli ještě veselejší, když se k dalšímu Vítovu centru prodral Bureš dřív než gólman, ale radost nám zhatil jistě zdvižený praporek pomezního. Pitrův průnik z levé strany a následný obstřel šel kolem tyče ze špatné strany. S přibývajícím časem docházely hostům postupně síly a nic nenaznačovalo, že by se zmohli na nějaký odpor. Přesto do našich hlav nebo spíše nohou vstoupila jakási nervozita a míra zbrkle vyhozených míčů stoupala, zatímco míra trpělivosti a tolerance vůči chybám spoluhráčů klesala. Stačilo se zklidnit, podržet míč a potahat čas, ale ukázalo se, že jsme toho odpoledne nebyli schopni ani jednoho a byli jsme za to potrestáni. V 85. minutě jsme rozehráli roh pouze k nijak nebezpečnému zakončení V. Štancla. Ten míč poslal pouze do náručí brankáře, který na nic nečekal a dlouhým odkopem vybídl svého spoluhráče na půlce. Ač to na první pohled vůbec nevypadalo jako nebezpečná situace, tak po netrefení míče Černohorským se Ondráčkovi nepodařilo ani dát balón domů Rusnákovi, ani odclonit protihráče, který se ve vápně dostal před něj a prvním dotekem zajistil hostujícímu gólmanovi lacinou asistenci a svému týmu vyrovnání, v které snad ani nedoufali. A to ještě nemuselo být všechno, protože zatímco naše snaha o zlomení zápasu byla křečovitá a neúspěšná, hosté se ještě jednou dostali k balónu, který proskočil naší obranou, a kdyby byla Černohorskému odpískána penalta za potažení za dres, mohli bychom nadávat jen sami sobě a nikoli sudímu. Ten hostující lamentování naštěstí pro nás nevyslyšel, a jestli to bylo ze soucitu s námi nebo třeba proto, že už mu hostující výkřiky přišly po celém zápase tak nějak samozřejmé, tím ať se zabývají jiní, my máme svých starostí dost, protože první remízu v sezóně jsme se představovali v úplně jiném než takto narýsovaném zápase.