Rváčov vs Morašice

V uvolněném stavu cestovalo áčko na domácí hřiště chrudimské futsalové mafie do Rváčova. Náš zápas zde evidentně netáhl jak domácí diváky, tak některé naše hráče, kteří "dali přednost" zraněním, směnám nebo hasičské soutěži, ale vědomí, že v tomto složení není co ztratit mělo pozitivní účinek na všechny. Snad vyjma Chmelíka, který se k nám vrátil z fotbalového důchodu čtvrt hodiny před výkopem a nestihl tuto "pohodu" dostatečně nasát, takže u něj převládaly spíš obavy o vlastní zdraví. Samozřejmě jsme tímto přístupem dopředu laškovali s debaklem, bylo nám jasné, že nad naším xG bude na mokrém terénu čnít naše xS (očekávané sáně) a že V. Štancl na wingbeku bude mnohem více bekem než wingem, ale jak se ukázalo, bylo tohle složení a nastavení ku prospěchu věci. Je celkem jedno, jestli dva Rusnákovy skvělé reflexivní zákroky nohou na čáře proběhly před desátou minutou nebo po ní, s takovými situacemi se prostě počítalo. S čím se úplně nepočítalo, to byl Ondráčkův centr ze středu pole do vápna, na který z netypické pozice vyplaval V. Štancl a kousek za penaltou se do míče opřel hlavou v pozici klečícího střelce tak přesně, že domácí gólman stihl během svého marného plachtění za balónem pouze zaklít. Stylové vykročení do páté stovky zápasů za naše áčko, nicméně všichni věděli, že vedoucí gól přišel příliš brzo - slovy domácí lavičky: "To nemůžou vydržet". Drželi jsme dlouho, několik střel mířilo mimo, spoustu jsme jich "ocelářsky" zblokovali, někdy jsme zakročili ještě před zakončením, nějaké zákroky přibyly Rusnákovi, Zárubovi gól hrudí zhatil ofsajd. Po půlhodině hry přišel další z mnoha přesných centrů za naši obranu, Záruba si skvělým prvním dotykem do rychlosti udělal rozhodující náskok a jeho nabídkou před prázdnou bránu nepohrdl na druhé straně nezachycený Bečička. Domácí obrana při našich jednoduchých nákopech nepůsobila vůbec jistě a neprolomitelně, což byl případ i 40. minuty, kdy Rusnákův dlouhý míč pouze odhlavičkovali do svého vápna k Burešovi, ten po zpracování nezištně předložil patičkou Ondráčkovi, který ale při souboji tváří v tvář nechal vyniknout domácího gólmana. O takovém xG se nám ani nesnilo, bohužel je pro nás pohrdnutí takovouto šancí mnohem signifikantnější než předchozí "šťastně dokonalý" gólový moment. Třeba by se soupeřem takové kvality ani gól do šatny nezamával, i když legendární R. Mareš nás svým zbytečným neklidem přesvědčoval, že ani dlouhá léta praxe některé povahy na nepřiznivý herní vývoj nepřipraví.

Nástup do druhého poločasu byl od domácích ještě drtivější, Rusnákovi přibývaly zákroky efektní i efektivní, a je hrozná škoda, že nerozhodný stav, stejně jako na podzim, zlomila standartní situace. Konkrétně rohový kop, na který si mezi našimi vysokými hráči naskočil v 67. minutě Volf a nekompromisní hlavičkou rozvlnil síť. Za dalších 10 minut předvedl svou rychlost i vytříbené zakončení Záruba, který mířil přesně na přední tyč z hranice vápna. Až je škoda to všechno popsat tak krátce, když to stálo tolik sil (i štěstí) držet se na kontakt ještě 15 minut před koncem. Navíc jsme se do kontaktu rychle dostali znovu, na čtyři doteky od našeho vápna - Rusnákův nákop, hlavičkové prodloužení V. Štancla na vápno soupeře, hlavičkové sklepnutí Bureše do vápna a střela již kulhajícího Huryty ztečovaná bránícím hráčem do protipohybu gólmana. Takže vlastně na pět doteků. Ony ty počty za toho stavu haprovaly leckomu, našel se mezi námi dokonce takový, co se radoval z vyrovnání. Jestli nás mohl mrzet druhý nebo třetí gól, se čtvrtým gólem jsme při soupeřově rychlosti a kvalitě nemohli dělat skoro nic, Jeníček po rychlé akci zakončoval do prázdné brány. A jestli nás druhý nebo třetí gól mohl mrzet trochu, pátý byl čistokrevně zbytečný, když V. Štancl přečetl dlouhý míč za naši obranu, ale rozhodl se ho Rusnákovi vrátit hlavou v pozici ležícího střelce, což stihl jeden domácí hráč doběhnout a druhý po Rusnákově zákroku dorazit. A tak i na pár minut naskočivší Burián skončil při své výpomoci v mínusu. Sice je škoda, že jsme se takto "rozstříleli" zrovna v tomto zápase, když nám nám na jaře tolikrát chyběl jakýkoliv gól k bodu, ale obětavostí a nasazením se tomu šlo holt víc naproti než jindy. Když si aspoň to udržíme, nemuselo by to s následníky našich předchůdců dopadnout tak jako s nimi. (Ti se na našich 19 bodů dostali v již beznadějné situaci právě ve 22.kole - V přestřelce v „Turecku“ zůstal Slavoj pozadu - Svitavský deník)