Morašice vs Rosice nad Labem

Čtyři kola před koncem jsme se po promrhání první půlky jara a vzestupu soupeřů propadli až na průběžné sestupové pozice a v neděli jsme měli předposlední možnost darovat našim divákům vítězství, které by samozřejmě naši tabulkovou situaci mohlo vylepšit. Na podzim jsme poznali, že náš dnešní soupeř umí mít dvě tváře a při pohledu na jejich sérii proher a ležérní rozcvičku jsme doufali, že to bude ta ze druhého poločasu podzimního klání. V kontextu ligového dění není hanbou si připomenout, že v podzimním zápase jsme prohráli 2:4 vinou tří vlastňáků. Samozřejmě to chtělo abychom i my navázali například na naši tvář ze Rváčova a ne třeba z Býště. Pozvolný začátek naznačil, že půlka "plánu" týkající se soupeře by mohla klapnout a s přibývajícím časem jsme sebe i diváky utvrdili v tom, že máme lepší z našich dnů. První velkou šanci si vypracoval uzdravený Válek, který si na vápně špičkou prohodil obránce, ale nablízko vyběhnuvšího gólmana už prostřelit nedokázal. Nádvorníkův pokus z dálky mířil pouze doprostřed, další zakončení Válka a D. Štancla, mířící těsně vedle, diváky moc nevzrušily, protože stoický gólman působil dojmem, že má směr těchto střel plně pod kontrolou. Když Rusnák v půlce půlky z půlky nakopl dlouhý míč do soupeřova vápna, usmálo se na nás štěstí v podobě nešikovného soupeřova zákroku rukou a s nařízenou penaltou si poradil Válek (poosmnácté z dvaadvaceti zahrávaných penalt). Do této doby nás soupeřova nebezpečná levá strana provětrala pouze jednou, záhy po gólu se jí to povedlo podruhé a ve finále z toho byl pětiminutový tlak, při kterém Rusnák zvládl vychýlit pobídku ze strany mimo nabíhající útočníky i skvěle vyrazit zpod břevna střelu z velkého vápna, kde se hosté dostali k odraženému míči. Zároveň v této pasáži reklamovali i to, že jeden z jejich rohů spadl Frankovi na ruku, ale z grimas našeho útočníka bylo cítit, že i když si střed těla chránil končetinami horními, připsal si ve svém 100. zápase spíš zásah končetinou prostřední. Po přečkání této pětiminutovky se ve zbytku poločasu dostali do dobrých hlavičkových pozic bratři Štanclovi, kteří ale na své střelecké "představení" z podzimu zatím nenavázali.

Do druhého poločasu jsme vstoupili pasivněji než bychom si přáli, i vinou nedůrazných odkopů jsme zůstali 5 minut přikovaní na naší půlce. Ale nejen, že se nám podařilo přežít tuto část bez vážnějšího ohrožení, vyjma nepřesného obstřelu hostujícího útočníka po průniku podél vápna, dokonce se nám díky Ondráčkovi podařil nebezpečný protiútok, na jehož konci si přízemní centr našeho křídelníka našel kdesi na úrovni penalty Huryta, který dal ale zakončením ze dvou doteků dostatek času k bloku hostujícímu obránci. K následnému rohu se postavil Válek, už poněkolikáté toho dne zahrál roh jinam než avizoval signálem, naštěstí ale přímo na V. Štancla, který nejprve hlavou zavěsil míč do brankové sítě, aby vzápětí v rámci oslavy zavěsil sebe do ochranné sítě a jubilejním 50.gólem za muže se posunul na 24. místo v této naší statistice. Tolik asi k našemu prvnímu jarnímu vstřelenému gólu před hospodou. Vedení mohl záhy navýšit znovu Huryta, který si při Rusnákově nákopu srdnatě odclonil posledního soupeře, ale tváří v tvář gólmanovi dopadl podobně jako v prvním poločase Válek. I ten se dostal k dalšímu nebezpečnému zakončení, když si výborný centr z pravé strany na penaltě výborně zpracoval hrudí do zakončení, které mu ale hostující gólman vyrazil. Zápas vypadal jednoznačně, hosté se dostali pouze k jednomu výpadu po levé straně, ale hned z druhého nacentroval pod sebe hostující kapitán a tou dobou již značně vzteklý Mec přehlavičkoval V. Štancla přesně za háčky vzdálenější Rusnákovy tyče. Přesto hosté nebyli schopní přepnout do zběsile dohánějícího módu, naopak jsme mohli z vyložených šancí znovu zvýšit my. Poprvé po přímáku do vápna, který propadl až k D. Štanclovi, který nakonec skončil ležící v malém vápně s míčem u kolen. Přestože se k míči hosté neměli, dobíhající V. Štancl si se zakončením do prázdné brány přes ležícího bratra trestuhodně a pro všechny nepochopitelně neporadil. Jako další se do role paliče pasoval Nádvorník, který si naběhl za obranu, zasekávačkou nechal přeběhnout stíhajícího beka, ale jeho obstřel mířil pouze do tyče. Míč ale zůstal ve hře a tak jen pár vteřin nato dostal druhou příležitost ke skórování po přiťuknutí D. Štancla na vápně, ale jeho obstřel mířil vedle šibenice ze špatné strany. V 86. minutě tak přišel trest, když jsme nevyhráli vzdušný souboj na velkém vápně a V. Štancl si nepohlídal hostujícího kapitána, který napálil propadlý polovysoký míč nádhernou křížnou střelou opět přesně za háčky. Nejen o bezmocného Rusnáka se v tu chvíli pokoušeli mdloby, nebo spíš amok, a všem naskočilo podobně ztracené vítězství se Svratouchem. I v takové situaci a rozpoložení se nám přece jen podařilo vypracovat ještě jednu šanci, když z levé strany pelášil sám na bránu Novák, ale jeho zakončení skončilo pouze rohem. Z něj se neurodilo, ale nějak se nám ještě podařilo dostat balón k Ondráčkovi, jehož míč "do šuplíku" si skluzem v malém vápně našel celý zápas se zastřelující D. Štancl, který tak překonal svého staršího bratra v míře rozjásání hospody a všech našich příznivců. Tím nám v poslední minutě trefil tak zbytečně vydřené, ale důležité vítězství. A nutno si říct, že zasloužené. Nejen v kontextu dnešního zápasu, vždyť za dva zápasy s tímto soupeřem je skóre z našeho pohledu 5:6, ale tři góly dal V. Štancl, po dvou Válek a D. Štancl a jeden Nádvorník. Tady by při celkovém počtu jednoho získaného bodu něco nehrálo. Záchranu tak máme matematicky nadále ve svých rukou, byť bude potřeba dalších heroických výkonů nebo klopýtání soupeřů.