Sezemice vs Morašice

S vědomím další nutnosti zisku plného počtu bodů, obzvlášť po sobotní výhře konkurenta z Horního Jelení, jsme v neděli vyrazili k utkání do Sezemic. Nucenou změnou ve vítězné sestavě z minulého týdne bylo nahrazení hlídajícího Nádvorníka nehlídajícím a tím pádem z pohledu morašické budoucnosti perspektivnějším Skalou. Domácí byli očekávaně více na balónu, neustálou rotací si dělali prostor na středu hřiště, což vedlo k několika střeleckým pozicím kolem vápna nebo v něm, ale jejich zakončení bylo bídné nebo zblokované, Rusnákův nejvážnější zákrok byl dlouho ryze obranný, když skluzem mimo vápno na poslední chvíli uhasil dlouhý míč za rozhozenou obranu. Nadmíru široké hřiště, a mimochodem také nadmíru vysušené a tvrdé, svádělo k obavám z křídelních průniků, ale domácího Šmardu v prvním takovém zradila před vápnem gravitace a nám dobře známý ultrarychlý Klát zůstal pouze svým stínem, možná jím psychicky otřásly housle, které mu už ve druhé minutě nasadil Frank. Domácí obrana nepůsobila jistě ani při Rusnákových nákopech, ani při pokrývání našich hráčů. Po vypíchnutí jejich rozehrávky a narážečce s Hurytou ale D. Štancla zastavil ofsajd, první jmenovaný se pak po kombinaci s Válkem mohl řítit sám na brankáře, ale zvolil ukvapený a nepřesný obstřel. Přesnou přihrávku do vápna na Válka naopak předvedl po udržení míče na pravé straně Frank, ale zakončení našeho záložníka z otočky vyrazil domácí gólman "betonem" na roh. Ten nám rozhodčí přisoudil na levou stranu, odkud Skalův centr nikým netečovaný zapadl přesně za zadní tyč, což pro exekutora znamenalo 46. mužský gól a dorovnání svého mysliveckého kolegy Bureše. Na druhé straně jsme propadli při bránění rohového kopu, ale konečná střela mířila mimo Rusnákovu bránu. K velkému údivu velké většiny diváků jsme se dostali do dvougólového vedení, když se Huryta prokličkoval a několikrát zasekl ve vápně a ač se zprvu zdálo, že prováhal ideální střeleckou pozici, geniálně předložil Válkovi před odkrytou domácí svatyni. Ještě jeden políček mohl přidat po Novákově centru Ondráček, ale ten naprosto osamocený hlavou míč pouze líznul do autu.

Do druhého poločasu nastoupili Sezemice hned se čtveřicí nových hráčů a stupňující se frustrací. Byli to stále oni, kdo držel míč více na kopačkách, ale oproti první půli jsme je drželi mimo dostřel, s čestnou výjimkou zakončení po rohu, naštěstí směřující přímo na našeho gólmana, jehož prací jinak bylo především sbírání dlouhých míčů. Největší potíž mu nakonec nadělal koňarem při odvracení míče V. Štancl. Pro nás nebylo třeba se nikam hnát, drželi jsme si pevně svůj blok a občas zahrozili do stále otevřenější soupeřovy obrany. Nejslibněji vypadalo Novákovo sólo z vlastní poloviny hřiště, ale to své ovoce nepřineslo. Domácí gólman musel zasahovat proti hlavičce V. Štancla po rohovém kopu i přímáku Válka, který ke vzteku svých spoluhráčů vyrazil na roh. Z něho nebo jiného jsme se dočkali tolik potřebné pojistky v podobě třetího gólu, když improvizované rozehrání V. Štancla a Válka vedlo k centru druhého jmenovaného do vápna, kde si ho našel dvě vteřiny ve vzduchu visící D. Štancl a hlavou uklidil míč jen tak tak pod břevno. Vše by směřovalo k poklidnému dohrání zápasu, kdyby měl náš trenér šťastnější ruku při střídání, protože brzy po vyčerpání všech možností začal zlobit sval Kopeckého, po měsíci nepřetržité policejní služby si při nefotbalové piruetě pochroumal kotník Lněnička a po pár minutách na hřišti se nechal již značně rozhozenými domácími snadno rozhodit Vít, což vyvrcholilo jeho zbytečným vmísením do postrkovačky Válka s domácím obráncem, za což obdržel tmavě žlutou kartu. Jestli z nás tak nějaký soupeř může mít mindrák, bude to ten, který s námi v sezónní bilanci dopadl jako sedláci u Chlumce - 0 bodů, skóre 0:6. Ironií osudu je, že sedlákama tak pohrdají, jinak by si od nějakých kolemjdoucích nechali poradit při zavlažování hřiště. Bodově jsme tak pokořili naši poslední krajskou sezónu, zbývá poslední cíl. Ten máme pořád ve svých rukách, i když jsme si z toho udělali pořádnou fušku.