Morašice vs Miřetice

V posledním zápase sezóny jsme výjimečně v pátek podvečer přivítali třetí Miřetice. V zápase, kde bylo nutné jakkoliv bodovat pro zajištění naděje o udržení soutěže. Již od samého začátku bylo vidět, kdo má jaké postavení v tabulce a že si soupeř, hrající maximálně o překonání 50-ti bodové hranice, přijel pro plný počet bodů. Neustálé přečíslování naší záložní řady, rychlá a přesná hra s míčem, a k tomu nervozita v našich nohách měly za následek, že se hrálo především na naší polovině. Někdy v první desetiminutovce se do velké šance dostal nejlepší střelec soutěže Modráček, ale jeho rychlé zakončení bodlem na zadní mířilo vedle. Ve 14. minutě se tentýž hráč po zaváhání Kopeckého objevil zcela sám před Rusnákem a tentokrát se nemýlil. I nadále jsme bojovali s vlastní nepřesností a k bráně hostů se prakticky nedostali. Výjimkou byla Novákova akce na levé straně, centr do vápna na nepokrytého Válka, který ale svou placíru do protipohybu nevměstnal mezi tři tyče. Po půlhodině hry svedli na půlce souboj o míč oba kapitáni, z něj vyšel na hranici pravidel vítězně ten náš, míč se následně dostal na pravou stranu k Novákovi, který poslal centr před bránu, kde si ho našel hlavou Válek a srovnal stav utkání. Remízový stav měl ale jepičí život, o což se opět postaral Modráček, který narozdíl od V. Štancla dosáhl na střílený centr z levé strany a míč prakticky donesl v klíně do brány. Opět jsme dokázali srovnat krok, alespoň ten výsledkový, když D. Štancl společně s Novákem vybojovali na půlce míč, který přes Bureše a Válka postupně doputoval až do vápna k Nádvorníkovi, jenž obstřelil gólmana. K velkému překvapení i nás samotných jsme odcházeli do kabin s jednogólovým náskokem, když na centr z volného přímého kopu nikdo nezachytil náběh Bureše. Ten si mohl prakticky vybrat, kam a jakým způsobem zakončit, nakonec zvolil slabé, slaboučké zakončení hlavou, které ale hostujícímu brankáři trestuhodně propadlo do brány. A náš útočník tak dvě minuty před pauzou a před koncem své sezóny stihl zapsat svůj první krajský gól.

Přestože jsme věděli, že nás soupeř bude i nadále tlačit, dokonce v kabině padaly názory, že nějaký ten gól určitě dostaneme, nikdo z nás určitě nečekal, že v prvních 15-ti minutách budou rovnou čtyři. Nejprve to byl po brejku po našem přímáku Najman, na jehož obstřel Rusnák nedosáhl. Vedení si vzaly Miřetice zpátky po rohovém kopu, když osamocený Kouba umístil míč přesně k přední tyči, odkud chvíli předtím odešel Nádvorník a byť si Rusnák na míč šáhnul, nedokázal gólu zabránit. Pak po ztrátě D. Štancla dovršil hattrick Modráček a o chvíli později přidal i čtvrtý gól, když těžil z práce Drahoše a silového zaváhání Černohorského a tváří v tvář propálil Rusnáka, který stihl míč pouze tečovat do břevna. V ten moment byli někteří z nás zralí na ručník, a hosté naopak po získání pohodlného náskoku polevili ve svých ofenzivních choutkách. Naději nám vykřesal Frank, když po odvráceném rohu střílel z dálky Ondráček, jehož pokus prvně jmenovaný lehce tečoval přesně k zadní tyči a za svou neúnavnou práci v útoku se konečně dočkal prvního gólu v sezóně. Zřejmě každý už viděl v síti přízemní střelu Nádvorníka zpoza vápna mířící ke vzdálenější tyči, ale gólman hostů dokázal míč vytěstnit mezi tři tyče. O chvíli později vyrazil na tyč i Válkovu hlavičku z bezprostřední blízkosti. Další jiskřičku naděje v nás zažehla penalta, i dle názoru drtivé většiny našich aktérů, velmi sporná, když se Novák hnal do vápna za prodlouženým míčem a očekával spíše roh. Exekuce mnohem výhodnější situace se ujal u nás ten nejpovolanější, Bohumil Válek, a přesným pokusem snížil na rozdíl jediné branky. O pět minut později byl ve vápně skopnut opět aktivní Novák, v tomto případě nebylo o čem pochybovat a dostali jsme možnost druhé penalty. K ní se opět postavil Válek, jenž zachoval pevné nervy a další úspěšnou střelou nám zajistil vyrovnání, ještě 15 minut zpátky téměř nemyslitelné. Samotný závěr už byl opatrný, a tak jsme vybojovali těžko uvěřitelnou remízu 6:6 a po předchozích, především střelecky, slabších domácích výkonech dopřáli fanouškům gólové hody. Tím jsme se bodově dotáhli na Horní Jelení, díky lepší bilanci ze vzájemných zápasů ho přeskočili a uchovali si naději na záchranu 7. ligy! A díky zapůjčení VEO kamery od Dolního Újezdu máme nejen bohatý studijní materiál, ale i památku na tento nevšední fotbalový zážitek.

Definitivní zodpovězení otázky záchrany přišlo další den kolem páté hodiny odpolední po zápase našeho tabulkového souseda v Načešicích. Pár našich hráčů se ujalo role novinářů a vyrazilo na výzvědy a osobně přát k dalekému soupeři. Po naší velmi čerstvé zkušenosti jsme stále zachovávali klid i po zprávách, že domácí vedou 3:0. Nicméně s přibývajícím časem vše více a více směřovalo k tomu, že se nám krajskou příslušnost podaří uhájit. Nedojde-li k nečekaným změnám, bylo posledním kolem Horní Jelení odsouzeno k sestupu a my nebudeme zastírat, že i po našem posledním vzájemném utkání z 5.4. máme z pozápasových slov soupeřova kapitána „Raději bych spadnul, než byl zkurveným jezedákem!“ škodolibou radost.