Dříteč vs Morašice

Byť nás druhý týden po sobě čekalo utkání s nováčkem soutěže, znovu jsme byli kurzově za ouchcapka. Už podle ofenzivních čísel dřítečského soupeře se dalo čekat, že v jeho kádru budou zdatnější individuality než v tom našem, proroctví našich skautů se v tomto nemýlily, přesto domácí nepůsobili jako tým, kterému by se nedalo čelit. A čelilo by se mu ještě lépe, kdyby si Bureš poradil s centrem Víta, který se mu snesl k noze na zadní tyči, bohužel ani nezpracoval, ani nezakončil. Slibně vypadal i rohový kop na zadní, na který si nabíhal V. Štancl, ale při odpoutávání se od protihráče mu chyběl krok, aby dokázal míč hlavou trefit čelně a ne temenně. Naše obrana se musela nejvíce potýkat s domácím Jaroszem, ale útočné akce končily nedotažené nebo v rukavicích Němce. O to větší škoda, když jsme nejevili zájem o jeden dlouhý nákop do lajny a poté ani o hráče nabíhajícího si ze středu pro přihrávku z této lajny. Finální přihrávka mezi nohama V. štancla sice vyhnala Polívku z dobrého úhlu, ale ten přesto prostřelil proti sobě vyběhnuvšího Němce. Mezi našimi četnými výkřiky zoufalství nad dalším laciným gólem musí být nějaký, který funguje jako zaklínadlo podobné známému "wingardium leviosa". Jen místo vznášení předmětů ve vzduchu nechává naše fotbalisty okamžitě plavat ve vzduchoprázdnu, protože už poněkolikáté v sezóně nezůstalo pouze u jednoho úderu. Domácí totiž mohli chvíli na to rozehrát aut na volného spoluhráče běžícího po lajně a po zpětné přihrávce na vápno umístil Vosyka míč jak mezi nohy blokujícího V. Štancla, tak mimo dosah natahujícího se Němce. Na druhé straně vyvolávaly trochu vzruchu leda centry Víta, jenže ten, již krajně zakletý, nedokázal zopakovat přesnou pobídku z úvodu utkání. Výborný reflex předvedl Němec proti zakončení z bezprostřední blízkosti po dalším úniku z lajny a následné přihrávce do ohně, i proto musel třetí inkasovaný gól mrzet nejvíc právě jeho. To totiž Černohorský před sebou tlačil na hranici vápna Jarosze, náš gólman se rozhodl vyběhnout na pomoc svému stoperovi, ale místo toho se s ním srazil a domácímu kanonýrovi tak daroval jednoduchý gól. Z mdlob nás mohl vytrhnout Bureš, který se po pěkné souhře dostal k sólovému postupu mírně z úhlu, ale domácího gólmana neprostřelil.

Když jsme přežili úvodní standartkový tlak v druhém poločase, rozehráli jsme s domácími celkem vyrovnanou a otevřenou partii. Němec si připsal několik dobrých zákroků, ale my jsme na druhé straně nedokázali využít ani ty největší šance, přitom první z nich byly v čase, který by ještě mohl domácí znervóznět. Jenže když ani ten historicky nejpovolanější, čili Válek, nedotáhne samostatný nájezd k zakončení, to už jsme fakt zralí na modlení. Asi pětkrát jsme "jednoduchou" finálku nasměrovali příliš do křídla, když už jednou měla správnou razanci a katapultovala k zakončení střídajícího Hurytu, skončil míč vedle zadní tyče. Stejně jako po hlavičce neobsazeného Bureše, který pak nepřesně pálil osamocen i z prostoru penalty po zpětné přihrávce Sokola. Druhý poločas pro nás prakticky znamenal nový zápas, o vlastní sebevědomí a důstojnost. Hned na začátku tento boj prohrál Vít, ale zbytek týmu předvedl podstatně zlepšený výkon a tento "dílčí" zápas vyhrál. Sice opět i díky tomu, že soupeř poněkud ubral, ale od něčeho se odpíchnout musíme.