Miřetice vs Morašice

Osud, nebo přesněji řečeno los, nás k dalšímu kolu zavedl do Miřetic, kam jsme vyrazili bez vyloučeného Němce a s vyloučeným Vítem, který se ovšem do dění na hřišti nemohl zapojit. Do brány se tak opět postavil V. Štancl, jenž se minulý týden největší měrou podílel na vybojovaném bodu v oslabení. Druhý celek tabulky se dle očekávání usadil na naší polovině, k čemuž jsme sami pomohli lacinými ztrátami (někdy by se i dalo říct zbabělými řešeními). Přetížená obrana tak poprvé inkasovala už v 5. minutě, když jsme přesně takovou chybou na středu nabídli balón soupeři, ten rychle přenesl hru na pravou stranu a přesný centr na Drahošovu hlavu znamenal brzké jednogólové manko. Pár minut nato musel po špatném došlápnutí střídat kapitán domácích, a do hry tak vstoupila druhá nebezpečná zbraň v podobě Modráčka. Od dalších rychle inkasovaných gólů nás sice držely zákroky V. Štancla v bráně i defenzivní bloky obránců. Přestože to od nás v poli byla bída, po 20. minutě se mohl nabízet dojem, že frekvence domácích šancí začíná řídnout. O to víc mrzí druhý gól z této minifáze zápasu, když nepřesný odkop V. Štancla od brány přistál na středovém kruhu u soupeře a ten na na tři nahrávky nasměroval koncovku do prázdné brány na Modráčka. I do třetice se Miřetice radovaly převelice po centru z naší levice, nezachycený Modráček tentokrát jen nastavil nohu a umístil míč do protipohybu našeho gólmana. Z naší útočné snahy toho lze popsat pramálo, když už se nám podařilo pár nahrávkami dostat na útočnou polovinu, zkazili jsme to opticky u té nejjednodušší z nich, jinak chyběla nabídka i odvaha, světlá čest výjimkám. Ani přímé kopy z hloubi pole nenadělali ve vápně domácích více rozruchu, dalekonosné pokusy D. Štancla a Ondráčka zůstaly pouze statistickým zářezem.

Počtvrté v sezóně jsme nastupovali do druhého poločasu za stavu 0:3, což se pro nás už párkrát ukázalo jako velmi osvobozující (my nemáme co ztratit, povolený soupeř už je za hranicí dvougólové pasti). Začátek možná trochu překvapivě patřil nám a v prvních pěti minutách nám chyběl kousek ke snížení, když pár povedených přihrávek a soubojů přineslo autové vhazování u vápna, dlouhý vrh Phama prodloužil Frank na Bureše, jenže ten bohužel hlavičkoval přímo nad brankáře. Přesto z toho bylo vteřinové deja vu z posledního jarního zápasu, gólmanovi totiž toto zakončení proklouzlo mezi rukavicemi za něj, bohužel se ještě stihl včas otočit a svou čáru i tříbrankový náskok uhájit. Škoda pro nás, pro zápas i pro Bureše, na kterého přišlo období říje, přepustil svoje místo dalšímu nimrodovi Skalovi a po zbytek podzimu bude mazat nulu na kontě jiných střeleckých statistik. Domácí svoje střelecké konto mohli rozšířit také, jejich hromadná a neustálá rotace nám dělala obrovské problémy, ale zároveň díky naší odvaze / bezstarostnosti nebyli na míči tak drtivou většinu času jako v prvním poločase. Náš gólman si dost práce ušetřil včasnými výběhy, některá mu ubyla domácí nepřesností (i břevno je nepřesná střela), nějakou si naopak přidělal riskantní kooperací s jinými hráči na place (ať už svými nebo soupeřovými). Prvního gólu v druhém poločase jsme se ale nakonec dočkali my, a když se vrátíme k myslivecké hantýrce, tak centrující Válek s hlavičkujícím Frankem si připsali na svou pažbu první "medvědí" zářez, stylově za pomoci Sokola. Přestože si domácí gólman na hlavičku našeho útočníka sáhl, stal se M. Frank minutově i gólově nejúspěšnějším Frankem v kraji za uplynulý víkend, což jeho bratránky z "Dolňáku" po jejich vítězstvích asi netrápilo. Až doteď. 17 minut, které nám zbývaly na stažení dvougólového manka jsme vyplnili Phamovým dlouhým sólem, na jehož konci si netroufl na střelu levačkou, a Skalovým dobrým a srdnatým pokrytím balónu ve vápně, na jehož konci místo nálevu Sokolovi založil domácí brejk. Domácí ještě jednou trefili konstrukci, konkrétně to byl Drahoš, kterému míč po odrazu od tyče ještě nafackoval, což by se dalo brát jako karma za jeho vzájemnou potyčku s Ondráčkem, ze které vyšli alibisticky se žlutou kartou oba hráči, navzdory pasivnímu chování našeho obránce. Pasivní v poslední minutě nebyl V. Štancl, který vyběhl k hranici vápna, kde se čelně střetl s domácím útočníkem. Ten stihl před srážkou zahrát balón, který trefil našeho gólmana do ruky, takže to část z nás viděla jako tvrdý obranný zákrok, domácí jako jasné sražení. Hlavní sudí chvíli i vypadal, že se nechá přesvědčit o naší verzi, dokud mu penaltový verdikt nepotvrdil od postranní čáry i pomezní. Že jsme Drahošem proměněnou penaltou přišli o poločasové vítězství nad jednoznačně kvalitnějším protivníkem a že V. Štanclovi klesla penaltová úspěšnost na 33,3%, to je čistě naše soukromá věc. Ale to, že jedno rozhodnutí sudího nasměruje pozornost několika z nás jiným směrem, než ke svým vlastním výkonům, to by na bodové přírůstky klidně neblahý vliv mít mohlo.