Morašice vs Sebranice

Derby a udržení naděje na předposlední místo, o to šlo. Těžko říct, co z toho mělo sloužit jako větší motivace, protože už od rozcvičky se dalo tušit, že veškeré nažhavení a zápal sálalo pouze ze slunce nad námi. Tam někam nahoru jsme také věnovali na úvod zápasu minutu ticha za Josefa Ropka. Prvních deset minut bylo opravdu tragických, ne že by jsme byli přímo ohroženi podobně (ne)kvalitním soupeřem, ale přeci jen se jim víc chtělo. Když jsme se trochu probrali, dalo se i hrát a vymýšlet něco dopředu. Netradiční levý záložník Holomek dvakrát netrefil zařízení z prostoru uvnitř vápna, zejména první pokus vypadal slibně, hlavně tedy náběh na něj. Klement pro změnu zpoza vápna nevystřelil vůbec, přestože viděl, že "se to otevřelo", Skala z nadějných pozic centroval bídně. Hosté se v tu chvíli dostali pouze k pár hodně širokým a vysokým střelám, minimálně jedna z nich byla z hodně nadějné pozice na velkém vápně. Podobnou předvedl i Novák poté, co se toho R. Lněnička uvnitř vápna bál. Někdy po půl hodině jsme se po hodně dlouhé době dočkali gólu ze hry na domácím hřišti. Chmelík dlouhým pasem vyzval Holomka, ten si ladně obhodil obránce, z brankové čáry přihrál pod sebe a Zerzánovi stačilo před prázdnou bránou nastavit nohu. Následnou rozehrávku hostů jsme rychle zpacifikovali, ale Prešinský a Skala jim komplikovaným zacházením s míčem poskytli hodně slibnou pozici u našeho vápna a v rozhozené obraně, ale měli jsme toho dne opravdu štěstí na soupeře, a ti nabízenou šancí pohrdli. Komentář Petra Kuty k celé situaci necháme radši v kabině. Stejně jako hodnocení Štanclova propadnutí, po kterém se hosté řítili možná ve 4 na 2, ale řešení opět nebylo ideální a Škoda všechno vyřešil. Což byl jeden z posledních okamžiků vcelku bídného poločasu.

Na druhou půlku se slunce přece jen trochu zatáhlo, podobně jako naše mužstvo. Hosté sice nebyli nebezpeční nějak konkrétně, ale naše počínání dávalo tušit, že to takhle nevydržíme. Zkoušeli jsme občas vystrčit drápy, ale spousta nepřesností naše "úsilí" hatila. Když už jsme vybojovali roh, které Novákovi toho dne opravdu šly, byl z toho brejk řekněme 5 na 2. Nahrávající hráč to tentokrát vyřešil dobře, ale hostující zakončovatel před poloprázdnou bránou ukázkově minul a zcela jistě o něco zvedl sebevědomí našim útočníkům, že to s nimi není až tak zlé. Naše lavička oživila hru dvěma dorostenci, kteří i po odehraném předchozím zápase měli běhavější než řada těch, co celé odpoledne váleli šunky. V půlce poločasu se na hranici vápna hostům podařilo jedním dotekem vyřadit ze hry oba stopery a zcela osamocený hostující útočník na středu brány zavřel oči a přes výborný reflexivní Prešinského zákrok si míč s pomocí břevna našel cestu do sítě. Následná občerstvovací pauza jen potvrdila náš útlum a hosté díky naší defenzivní laxnosti pokračovali v tlaku, byť jalovém. My jsme v tu chvíli spoléhali víceméně na brejky, Pitra byl jednou po Novákově průnikovce bohužel příliš blízko gólmanovi, podruhé svůj dlouhý sprint znehodnotil příliš dlouhým centrem na Buriana, který se vrátil do hry po více než půl roce proti soupeři, který ho na podzim vyřadil. Když jsme dostali k postupnému obléhání, které nám moc nesedí, skončilo to Chmelíkovou dalekonosnou a Novákovou o něco bližší střelou, které ale minuly zařízení o uctivý kus. Stejně tak skončil pokus hostů po rohu nakrátko, další nebezpečný centr ze strany si naštěstí Prešinský našel. Poté aktivní Pitra ještě jednou odbrzdil, ale ani po zemi se mu náhra na Buriana nepovedla. Do penalt se nechtělo ani hostům, kteří v této činnosti pravidelně selhávají, ani Štanclovi, který spěchal domů. A také v této činnosti selhává. Proto když k němu po Holomkově hlavičkovém souboji propadl Chmelíkův nákop z půlky, využil prostoru, který ve vápně dostal. Naprosto logicky si připravil balón na slabší levou nohu a naprosto nelogicky ho čistým nártem napálil do sítě. Rozhodčí se pak ani nenamáhal nechat hosty rozehrát a zápas dvou nejmarnějších týmů této soutěže tak vyhrál ten šťastnější. Snad se ani nedá říct ten míň marný.