Opatov vs Morašice

Po relativně slušně odvedeném výkonu z předešlého utkání jsme vyrazili na další venkovní utkání, tentokrát do Opatova, kde zrovna slavili dožínky nebo něco podobnýho. Možná i díky tomu se sešla dobrá domácí kulisa doplněná o jeden stůl našich věrnějších příznivců. Vítězná sestava se sice nemění, ale jak už to v našich kruzích bývá, čtyři posty byly nuceně obměněny dalšími nadšenci tohoto sportu, který po většinu svého času děláme hlavně pro radost. 

Prostovlasý sudí foukl prvně do píšťaly a my se ujali držení míče s prvními náznaky o steč domácí svatyně. Co se dělo od 5. do 25. minuty lze shrnout v pár prostých větách. Domácí se na naši polovinu dostali za tu dobu asi 6x. Vždy jen na pár vteřin. Ale i to stačilo, abychom jim dopřáli vedení 4:0. Úprk po naší levé straně, přihrávka skrz vápno na druhou stranu, střela 1:0. O pár minut později prakticky totožná akce. Třetí akci, která probíhala podezřele stejným způsobem Skala nevydržel a raději míč uklidil za Prešinského zkušeně sám. No a když jsme nafasovali dalšího "vlastence" přímo z autu, tak střídající chlapci na lavičce marně hledali ručník, který by hodili do středového kruhu. A mohlo být klidně aj hůř. Sudí domácím odpustil penaltu za zřetelnou Chmelíkovu ruku ve vápně a po našem rohovém kopu brknul unikající útočník o posledního Skalu, který z incidentu vyšel se žlutým terčíkem. K ničemu dalšímu, co by stálo za zmínku, po zbytek poločasu nedošlo. Standardních situací jsme měli relativně dost, ale až na pár hlav, které mířily většinou mimo, se nedělo nic. 

Do druhého poločasu jsme nenastoupili jinak než do toho prvního. Byli jsme sice na balónu, ale i na krátkém hřišti jsme se s ním pohybovali většinou kolem půlky. Za celý zápas se nám pořádně nepodařilo projít přes obranu soupeře. Burián měl na zádech neustále minimálně jeden "opatovský stožár" a jelikož zpracování míče nebylo ideální, kombinace po zemi nebyla také náš šálek kávy. Domácí hráli důrazně, z čehož plynul dostatek trestných kopů. Centry nic, střely vedle, nebo se gólman jenom ohnul. Už ani nevím jak to vzniklo, ale po souboji s domácím brankářem a poradou s pomezním jsme obdrželi dárek v podobě penalty. Válek s ní naložil prachbídně, nechal vyniknout brankáře a domácí ochozy vypukly radostí. No a to je asi tak všechno. Domácí hrozili z brejků, my moc z ničeho. Jen Válek a Burián orazítkovali tyče. A abych nezapomněl, tak v úplném závěru "unikl" po pravé straně Kopecký, předložil Buriánovi, ten oslovil břevno a Válek dorazil.

Pro někoho možná překvapivá prohra, ale když už nic, tak jsme opatovským udělali alespoň hezký zbytek soboty a mohli se jít v klidu zhoupnout, nebo si vystřelit nějakou tu květinu.