Morašice Přelouč Pohár

Stejně jako loni jsme začali sezónu prvním kolem krajského poháru proti sokovi z řádově vyšších pater fotbalové hierarchie, se kterým jsme v dobách největší slávy také hrávali. Pro všeobecný nezájem o chytání v našem týmu připadla tato role opět V. Štanclovi, dopředu jsme postavili zbrusu novou dvojici Michalů - Sokola a Vodehnala. Zatímco loni jsme lítali jako hadr na holi a celý zápas s celkem Svitav byl spíše fyzickým tréninkem, poflakující se a na trávník si stěžující Přelouč nás nechala hrát a my jsme hráli vlastně poměrně dobře. Dařilo se nám držet míč na zemi a poměrně umně kombinovat z jedné strany na druhou. Úvodní převaha nám mohla být k ničemu, protože do první šance se díky náhlé rychlosti dostali hosté, Chmelík ale na poslední chvíli dokázal do útočníkovi střely  před osamoceným gólmanem vložit nohu. Když jsme se přihrávkami nebyli schopní dostat až do finální fáze, pomohli nám laxní hosté, napadající a ten den všudypřítomný Klement si na vápně narazil se Sokolem, vtrhl dovnitř, gólmanovi zblízka nedal šanci a po čtvrt hodině nás poslal do vedení. Naše herní převaha pokračovala a zatímco hostující gólman musel tlumit Klementovu další a pak ještě něčí střelu, naše obrana k V. Štanclovi dobrou půlhodinu nic nepustila, jediný přímák z nadějné pozice odrazila zeď. Ve 35. minutě kopal roh M. Štancl, na zdánlivě přetažený centr si na zadní tyči naskočil Ropek a hlavou zvýšil naše vedení. To se mohlo rozplynout velmi rychle, ale proti sólovým postupům hostujících útočníků jednou včas vyběhl V. Štancl, podruhé navýsost takticky zakročil Chmelík, jehož žlutá karta ležela hostům pěkně v žaludku. Ti se do pauzy přece jen dočkali, když naše obrana zvládla odrazit prvotní útok po lajně, ale zdánlivě nepovedenou střelu volného hráče z druhé vlny V. Štancl lacině propustil.

Střed pole do druhé půlky zastal místo M. Štancla africký cestovatel Holub a brzy po návratu z kabin mohl naše vedení navýšit Sokol, který ale v běžeckém souboji se stoperem vyčkal se střelou déle než se líbilo osazenstvu naší lavičky a gólman si s ní poradil. Hosté byli druhý poločas více na balónu než v prvním pětačtyřicetiminutovce, ale vyjma jediného přímáku těsně nad se jim nepovedlo naši bránu vážněji ohrozit. My jsme protočili sestavu a trpělivě, stále docela kombinačně, vyčkávali na naše šance. A že jsme jich měli víc než soupeř. Některé náznaky nám zhatil ofsajd, kterému se sice dokázal vyhnout ze zadních řad vyběhnuvší Chmelík, ale jeho sólový postup zastavila tyč za hostujícím brankářem. V poslední desetiminutovce jsme pak ještě navýšili skóre do zajímavé podoby. To se nejprve výjimečně neofsajdový Válek dostal k průniku ze strany, celou situaci zdánlivě zadrbal, aby si po kličce ve vápně přece jen našel na bližší tyči místo, kudy poslat míč do brány. V samém závěru pak D. Štancl vysunul Buriána a jeho zdánlivě nepovedená střela se proměnila v geniální lob z vápna. Což mu určitě před příštím zápasem pomůže v rozhodování, jestli má hrát, chytat nebo se jen dívat. Loňský účastník krajského přeboru od nás tedy odjel jako spráskaný pes a můžeme být hrdí, že jsme se zcela zaslouženě postarali o senzaci. Ta sice nepřekročí hranice okresní sportovní rubriky, ale velmi pravděpodobně se v sezóně najde chvíle, kdy za tuto skromnost budeme rádi, protože dostaneme od někoho zdánlivě slabého nakopáno my. Třeba to bude už v prvním kole okresního poháru, protože za náš postup nás dostihne spravedlivý trest v podobě anglického týdne a v tom se scházíme velice bídně.