Fotbal v čase korony - díl 3.
Zastávka v Makově vynesla na světlo nejedny vzájemné sympatie, ale také nám potvrdila, že kromě sezóny přišel oddíl i o dlouho chystané oslavy. „Těšil jsem se na to tak, že už jsem se víc snad těšit ani nemoh´,“ řekl nám k tomu morašický patriot z Dolního Újezdu Martin Ropek, kterého lákala fotbalová konfrontace s Markem Kuličem, občerstvovací konfrontace se spoustou známých i rodinná konfrontace v historických kronikách. „Věřím, že při vyhlašování rekordů bychom byli jako Ropci adepti na vítězství v rodinné kategorii.“
Oslavy byly naštěstí ve fázi raných příprav, takže klubovou kasu nijak nepoznamenaly. Ale jak se projeví dvanáct chybějících domácích zápasů? „Cítili jsme trochu nespravedlnost, protože veškeré příspěvky FAČRu se vážou na platbu rozhodčích, a to se nás při venkovním podzimu netýkalo. Chtěl jsem to řešit přímo s předsedou Malíkem, ale na jeho čísle mi to zvedl Berbr. Telefonovali jsme věcně, krátce, slíbil vše, co mi na očích viděl, včetně slevy na jízdném, a když mi řekl výslednou částku, kterou nám prý osobně přiveze v hotovosti, litoval jsem Chmelďu, že se musel celý podzim vyplňovat s dotacemi všeho druhu. Peníze k nám zatím nepřivezla ani Dáša, ani ten údajný černokněžník, ale to asi jen proto, že toho má teď moc, jako většina estébáků. V rozpočtu s nimi nicméně počítám, a hold kdyžtak budeme hospodařit s menším schodkem. Samozřejmě nám v příjmech bude chybět vstupné z domácích zápasů, ale to by se mělo vykompenzovat rekordním počtem vrácených neporušených balení kofol a matonek z plesu.“
Z nadějného třetího místa před domácími odvetami se stalo konečné třetí místo před příští sezónou, což neznamená prakticky nic. Nebo to hrající trenér vidí jinak? „Náš cíl byl nepostoupit, a to se povedlo, takže v tomto ohledu panuje spokojenost. Takhle vysoko v tabulce jsme nebyli od roku 2009, a to mi nezkazí ani fakt, že to je o dvě soutěže níž.“ Líto mu je trenérské práce v zimě, která asi přijde vniveč. „Mrzí mě, že po letech handrkování jsem uhádal Petra Vomáčku na půl roku, a ne na třináct zápasů, počítal jsem s ním na všechny posty a teď abych začal znova. Jinak jsme dobře jsme potrénovali, chystali se na pohyblivý technický fotbal, ale vzhledem k odezvě hráčů na samostatnou přípravu si už v hlavě rýsuju nový styl, který bude zcela nově založený na síle, osobních váhových soubojích a dlouhých nakopávaných balónech na atleticky vybaveného Vápeníka.“ Naráží tak na svůj pokus o hromadný individuální plán, ale na jeho výzvy o výzvy místo hráčů zareagovala manželka, se kterou tak soupeří o více naběhaných kilometrů. Tam se proti němu ale spikli silničáři, protože zatímco trasa na Horní Újezd je pro manželku plynulá, on prostojí v Osíku na semaforech deset minut v každém směru, protože za běh na červenou v nouzovém stavu si může natvrdo odsedět až rok. „Rok sedět bych nevydržel. Sice bych se na lavičce mohl od náhradníků leccos dozvědět, i o sobě, ale sledovat, jak dostáváme góly z rohů a jak se mi tisící odehraný zápas posouvá někam k padesátce, to ať se mnou manželka klidně vyběhne.“
A co když bude rok čekat kvůli vládnímu nařízení, a ne kvůli trestu za červenou? „Já doufám, že do 8.června se Morašice promoří, abychom mohli alespoň bez ostychu trénovat. I se sprchováním. Při delším odkladu mám strach, aby se nám část kádru nerozutekla do důchodu. Sice by se mezitím mohl uzdravit Holub, vrátit Kube, vylíhnout někdo z mládeže nebo vzniknout liga starých gard, ale to asi dřív začne Havran běhat.“
Kdo má z nástupu epidemie a zrušení soutěží dobrý pocit? Co na to říkají nejvěrnější fanoušci? Na to si musíte počkat až do pondělí.
