Jevíčko vs Morašice

Když už začíná jubilejní sezóna v okrese, ať si po něm trochu pojezdíme. Jako by nestačilo, že je Jevíčko spolu s Jaroměřicemi (kam mimochodem musíme za týden) nejdál ze všech soupeřů, ještě nás silničáři pomocí svých oranžových šipek posílali div ne do Mohelnice. Proti jednoduše, ale na nás vždy účinně hrajícím domácím, byl na hrot vyslán Novák a neuvedl se vůbec špatně. A jak by se o něm dalo psát, kdyby si po perfektním převzetí míče v sólovém úniku troufl na úspěšné zakončení. Místo toho nahrával do prázdné Válkovi, kterého ale přikryl obránce. Podhrotový Štěpán si rychle zjistil, že přes domácí pravou stranu to půjde o trochu snáz a po pár cvičných průnicích už po čtvrthodině potáhl míč po autové, poté po brankové čáře a přihrávku pod sebe dal tak nezištně, že Válkovi stačilo nechat si trefit stojnou nohu, aby otevřel náš gólový účet v sezóně. Další Štěpánův průnik hasil hodně tmavě žlutým faulem z pozice posledního a bez šance hrát balón domácí kapitán. Kdybychom byli lepší fotbalisti, byli bychom ve vyšší soutěži, kde by si rozhodčí na tak brzkou červenou proti domácím třeba i troufl – naše blbost. Domácí, kromě úvodní kombinace zakončené střelou mimo, hrozili výlučně ze standartek. Jeden tečovaný oblouček hlavou kontrolovaně přistál zvrchu na břevně, jinak byl Špinar u smradlavých centrů jako první, což bylo zejména proti domácímu kapitánovi dost důležité. Jednou nás náš gólman sice vylekal stažením balónu před sebe ve stylu Petra Čecha proti Turecku v roce 2008, ale naštěstí nebyl poblíž žádný Turek, který by toho využil, a tak budeme věřit, že měl k tomuto činu dobré důvody. Výjimečnou hrozbu ze hry domácí táhli po levém křídle, ale nadějnou pozici podobnou té Štěpánově před naším gólem zkazili přetaženým centrem. Centrované balóny úspěšně sbíral i domácí gólman, ale příležitost vyniknout využil po propadlém rohu a Chmelíkově střele, proti které vytasil první výborný zákrok dne.

V druhé půli nám vlastně stačilo neinkasovat, což se vzhledem k první půlce nejevilo v Jevíčku tak nereálně, ale náš nástup byl tragický. Ledabylý začátek poločasu po deseti minutách vyústil v domácí dlouhý aut na zmiňovaného kapitána, od jeho tísněné hlavy se míč odrazil k naopak velmi netísněnému „Sekňovi“ a ten si za uctivého dozoru dvou našich zpracoval míč na prsa a z penalty ho napálil do sítě. Po ještě jednom nebezpečném zakončení hlavou na zadní tyči jsme buď konečně zapnuli nebo se domácí stáhli do prvopoločasové ulity, každopádně přišla pasáž, ve které jsme měli rozhodnout zápas. Hlavy V. Štancla a Chmelíka byly spíše z nadějných pozic než že by samy měly naději na úspěch, ale když mířil nad střídající Bureš, už se o ložence mluvit dalo. Její definice sice nikde v knihách není, ale když Vám někdo (konkrétně Štěpán) naservíruje míč pár metrů před prázdnou bránu, očekává se gól i když to je na dlouhou nohu a míč je takovej, no, polovysokej. Téměř záhy oslovil Štěpán z levé strany pro změnu Válka, jehož pokus zastavilo břevno a když chvíli poté Chmelíkovu střelu zevnitř vápna podruhé v zápase výborně vychytal domácí gólman, naplnil se náš hořký osud. Přes šance se totiž sluší zmínit to, že nás domácí po našich ztrátách nečekaně často přečíslovali a jen díky vlastním chybám a zákrokům našich obránců z toho pro Špinara nevyplývala žádná zásadní práce. Ale ztráta po autu na soupeřově půlce deset minut před koncem už fatální byla, rychlou nahrávku středem obrana nezachytila a domácí útočník se podél Špinara trefil celkem jednoduše. Domácího brankáře v naší závěrečné křeči prověřil už jenom Válek střelou doprostřed, ale ta na šťastném vítězství domácích nic nezměnila. Minule nebyly ani šance, tentokrát chyběly góly, hold budeme trénovat a doufat, že příští cesta domů už bude s body a bez houkajících sanitek.