Morašice vs Opatov

Jestli jsme se někdy během podzimního vyhnanství měli cítit jako doma, mělo to být v Dolním Újezdě, protože v souboji se stejně handicapovaným Opatovem nás los určil jako domácí. Vyjma trenéra jsme těmi domácími pocity zrovna neoplývali, i když počet známých tváří a hlasivek v hledišti byl vítanou změnou a povinnost tří bodů působila o to silněji, že hosté přijeli oslabení, jen v 11 a jejich rozcvička kupodivu probíhala na ještě nižší provozní teplotě než ta naše. S přihlédnutím k soupeřovu stylu a výškové dispozici se do útoku posunuli Chmelík s Novákem, kteří v minulém zápase hráli předstopera a beka, rukavice si opět oblékl Špinar, minule střídající do útoku. Náš evidentně variabilní kádr měl od začátku navrch, první šance sice nebyla nijak vypracovaná, to ale neznamená, že bychom se nějak zlobili, kdyby Válkův přetažený centr zapadl do brány místo na tyč. Při prvním hostujícím výletu k našemu vápnu se V. Štancl, minule brankář, rozhodl zasáhnout do zápasu rukama podobně nesmyslně jako Jarda Plašil (čas 1:04) a s klidem proměněná penalta nás po deseti minutách poslala do záklonu. S rychlou odpovědí mohl přijít Štěpán, ale i on s obránci za zády volil místo hladového úprku ke gólmanovi přihrávku do „loženější“ pozice. Chmelík však na dlouhou nohu zakončil pramálo nebezpečně. Takže s rychlou odpovědí musel přispěchat Novák, který po Štěpánově vysunutí udržel na zádech stopera, míč mu u nohy zůstal i po obcházení brankáře a poté zvládnul také psychicky náročné zasunutí do prázdné brány. Opatovská obrana byla nezvykle prostupná, ale z průniků po lajně jsme nevytěžili kloudnou finálku, Chmelík prodlužoval auty do zajímavých pozic, ale protože si hosté odmítali dát vlastňáka, vzhledem k absenci naší druhé vlny z toho těžko mohlo být přímé ohrožení brány. Po půl hodině hostující gólman pod tlakem nepovedeně odkopl míč na střed hřiště, Nádvorníkův pressing soupeře prošel u rozhodčího, přes Nováka se míč dostal k Chmelíkovi, který si na vápně navedl míč ke středu a přízemní střelou na vzdálenější tyč nás poslal do zaslouženého vedení. Víc vzruchu jsme už divákům do přestávky nedopřáli, hosté se k naší brance dostali jen po dlouhých autech nebo standartkách.

Přesně tímto stylem si udržovali převahu první čtvrt hodinu druhé půle, kdy jsme úplně vypadli z role, ale k pořádnému zakončení jsme hosty přes několik minel a zásahů na poslední chvíli nepustili. Za nás to po našem oklepání zkoušel Ropek, ale jeho pokus z otočky byl zblokován. Uklidnil nás až Chmelík, který na penaltě stihl před špatně vybíhajícím gólmanem posunout do brány centr, do něhož Štěpán vložil faleš šlapákem čerstvě zaobleného kotníku i veškerou frustraci plynoucí z jeho nepotrestání. Vizuálně podobně frustrovaný Skala potom Válkem zbrzděný brejk zakončil centrem na V. Štancla, na jehož unylou hlavičku do protipohybu se hostující gólman rozhodl rezignovat a bylo definitivně hotovo. Štěpánovi bylo před domácím publikem dopřáno střídání (bez standing ovation), Válek z malého vápna zakončoval nejhezčí kombinaci zápasu do brány na rezervním hříšti, Špinar si v závěru připsal jediný zákrok proti padajícímu přímáku a tři body zůstaly doma. Jakoby. Děkujeme Dolnímu Újezdu za azyl, divákům za účast a nezvykle v pátek o půl 6 budeme k vidění v Janově, pak se zas na chvíli vzdálíme.