Morašice - Kameničky 2:1 (0:1)

I na druhý přátelák byl domluven bétřídní soupeř, protože u našich pohlavárů panovala obava, že okresní mančafty se budou v přípravě špatně scházet. Z toho omylu je vyvedly Kameničky, jejichž sestava čítala v průběhu zápasu poměrně střídavě 9-11 lidí. Pravděpodobně jim chyběl Kámen. A Kámen byl pochopitelně taky nepřítomen. Jeho vysoké napadání skloubené s naší vyloženě omezenou nabídkou a nepřesnou poptávkou, rozuměj nahrávkou, pak podstatně redukovalo počet našich útočných snah a co víc, způsobilo dost soupeřových akcí v naší rozhozené obraně. Vzhledem k jejich počtu a nadějnosti není pro soupeřovy útočníky moc lichotivá vizitka, že si Špinar chytil jen jednu střelu na solar a jeden do brány kroucený roh. Za nás se nejvýrazněji zastřeloval Černohorský, který jednou ztroskotal na své technice a podruhé na gólmanovi. Cca po půl hodině hry se sestavou rotující Novák při bránění nepovedené přihrávky na přední tyč asi spletl v úsudku a bezchybně zvedl míč nad Špinara, který právě uléhal k pohodlnému lapení oné náhry.

Přestávková slova o větší aktivitě evidentně nepadla na úrodnou půdu (co taky čekat od umělky) a naše přesilovka si co do pohybu, nápaditosti a efektivity nezadala s těmi, které hrály na nedávné olympiádě naši hokejisti. Když jsme měli možnost zrychlit hru, prali jsme se se zpracováním a šli zase na jistotu dozadu na Krejčího, totiž Štěpána. Když jsme se rozhodli zrychlit hru, zkazili jsme přihrávku. Čili zlatě první varianta. Největší šance si tentokrát připsal D. Štancl, který střelou z vnitřku vápna trefil vzdálenější tyč a později promáchl hlavou v jasné pozici roh Válka, pro kterého jakoby tím zápas ztratil smysl. Soupeř zaujal dalším nepříjemným zraněním, srdnatým výkonem vyšperkovaným několika podařenými průniky, ale k přímému ohrožení brány se nedostali ani poté, co Špinara na chvíli nahradil V. Štancl. S jeho nástupem do brány se jen změnila útočná efektivita, protože v závěrečné desetiminutovce nejprve po Nádvorníkově rohu zblízka vyrovnal hlavou neobsazený Bureš a o chvíli později připravil oslavenec J. Kopecký gól pro Lněničku. Náš doyen postup z pravé strany zakončil přihrávkou o gólmanovy nohy přesně do míst, kde čekalo snadné doklepnutí do sítě na našeho benjamínka. Suma sumárum: Vítězství z kategorie utrpených, přátelák z kategorie "lepší hrát takhle na ho**o teď, než naostro". Pokud počasí dovolí, a vypadá to, že ano, poslední přátelák hrajeme v neděli 27.3. od 15:00 na hřišti v Morašicích proti Horňáku.