Morašice vs Dlouhá Loučka

Protože Dlouhá Loučka (dále jen "Dloučka) předělává stadion nebo něco okolo něj, hráli jsme podruhé v řadě doma. A taková série domácích zápasů dělá divy, protože se nás na předzápasové focení sešlo 16, a to jsme doma nechali jednoho čerstvě prodaného, jednoho dovolenkujícího, jednoho nemocného, jednoho stále neuzdraveného a jeden se focení zdržel a odjel. Bohužel bylo znát, že počet hráčů je téměř roven počtu účastníků posledních tří tréninků, tak naše hra vypadala podobně uspořádaně jako společná fotka (naštěstí máme lepší fotku i hru máme v záloze). Silově dobře vybavení hosté nás od půlky dobře dostupovali, ze hry se nám nedařilo je přečíslit překvapivou přihrávkou nebo individuálním průnikem. O to víc by bylo záhodno pomoct si standartkou (naší silnou zbraní, jak psal onehdá svitavský deník). Bohužel Ropkova hlavička na protější tyč byla příliš široká pro bránu a příliš rychlá pro dobíhajícího Nováka. Dloučští zahrozili nepřesnou hlavou svého kapitána, nepřesnou a pomalou křížnou střelou a ze špatné komunikace našeho brankáře a stoperů vytěžili svůj jediný roh prvního poločasu. Nám se párkrát podařilo dostat k vápnu, ale D. Štancl nepotvrdil svou střeleckou formu z tréninku (velké vápno pro něj bylo příliš blízko) a Nádvorník nepotvrdil kopací techniku, kterou nás zaujal hned na svém prvním tréninku. V těsném, možná i žádném ofsajdu byl přistižen za obranu vyslaný Chmelík, který stejně trefil břevno. Po Chmelíkem nadělaném zmatku měl před sebou nadějně opuštěnou bránu Frank, ale jeho pokus z velkého vápna byl zblokovaný. Novák si i na záskoku na beku užíval míče a kliček dosyta, škoda, že ty úspěšné u soupeřova pokutového území znehodnotil pozdním centrem. Na pomalé rozhodování jsme žehrali celý poločas, ale když měl Válek moře času aby si po Černohorského křížném pasu rozmyslel, jak obejde posledního obránce, stejně to nevymyslel.

Náš vzývaný nástup do druhého poločasu vyústil ve čtyři domácí zakončení během deseti minut. Jedno chytil Špinar, jedno obránci, dvě zelená síť. Mezi ně se vešlo jen křížné zakončení Chmelíka, který těsně minul. Dloučský nástup do druhé půle přinesl po hodině hry i první gól zápasu, když se po trochu šťastné kombinaci středem odrazil míč za naši obranu a hosté u něho byli, tak jako celý úvod poločasu, dříve než my. Konkrétně dříve než vracející se Černohorský a vybíhající Špinar, který by, nebýt toho, že míč kolem něho došel do sítě, možná čelil pokutovému kopu za nabrání dloučského útočníka. Četná střídání nám pomohla více držet balón, dloučské vcelku pochopitelné natahování hry nám nepomáhalo držet nervy a probití se k brankové příležitosti bylo dlouho nad naše možnosti. Z jednoho faulu na Chmelíka jsme zvládli vyslat dvě střely zpoza vápna, ale jak D. Štancl z výhody, tak Chmelík z přímáku nemířili přesně. Stejně se vedlo i na dlouhou levou nohu Skalovi, jehož loudavý projektil mířil maximálně 135cm vedle šibenice. Další střídající Bureš se po Skalově přihrávce dostal za obranu, ale v rozhodující chvíli ve vápně si nezvládl pokrýt balón proti stoperovi, který čistým skluzem jeho nájezd překazil. Totéž se mu na poslední chvíli povedlo i proti V. Štanclovi, který se v závěrečném vabanku vysunul dopředu. A dvě minuty před vypršením řádné hrací doby byl na správném místě, když se za přetaženým Skalovým centrem prodral na brankové čáře Kubeš a poslal ho falšovaným vejšákem před prázdnou bránu, kde našemu nejlepšímu střelci stačilo na brankové čáře nastavit libovolnou část těla kromě ruky. Dloučka mocně reklamovala míč v zámezí, ale vzhledem k tomu, že dříve Kubeš přiznáním teče odmítl rohový kop, stačí nám jeho čestné slovo k vyvrácení jakýchkoliv pochyb. Pravda, chvíli na to zákrokem na půlce svou čest trochu zpochybnil, ale rozhodčího na karty moc neužilo (vždyť i naklapat pět střídání do zápisu bylo moc). Hned po vyrovnání se nám ještě podařilo ukořistit míč, ale Skala s naší euforií nenaložil dobře. Samozřejmě se takový last minute bod snáší lépe nám než Dloučce, ale my jsme byli doma, my jsme měli 5 střídajících, jenže my jsme zase vypadali, že zapneme jen na dvacet minut. Třeba nám chybí bubny a skandování, třeba potřebujeme hrát 120 minut, třeba takoví prostě jsme.