Jevíčko vs Morašice

Na první mistrák jara odcestovali muži do dalekého Jevíčka. Za sedmileté působení v okrese jsme tam nikdy nevstřelili víc než jeden gól a poslední výhra z Malé Hané se datuje až do sezóny 2008/2009, kdy 3 body do tabulky B.třídy zajistila trefa M. Štancla. Oproti čtvrtečním plánům trenérovi chybělo 5 lidí, oproti poslednímu přáteláku pak dobrých 15 stupňů, ale prořídlou lavičkou trpěli i domácí. A nejen lavičkou, prořídlý byl i trávník, i hlediště. Začátek zápasu, stejně jako celý první poločas se hrál podle našich not. Domácí nás nijak nepresovali a kombinací kombinace, vydřených soubojů a nákopů jsme se několikrát dostali k ohrožení jejich branky, byť často jen potenciálnímu. Třeba náš první roh domácí odkopávali z prostoru penalty, to se nelze zbavit dojmu, že tam snadno mohl být i někdo útočící. Domácí obranu zaměstnával především Novák, ale při svém průniku z levé strany se prokličkoval až příliš k brankové čáře a zakončení do boční sítě mělo na průběh zápasu pramalý vliv. V 18. minutě vysunuli Nováka sami jevíčští, náš útočník se vymanil z držení posledního obránce a zvládl doběhnout až do vápna, kde se nechal týmž posledním obráncem zezadu definitivně skolit. Jasná penalta, podle nás i jasná červená. Pravda, v souvislosti s penaltou a červenou se mluví o příliš přísném trestu, ale o hodinu později v Cerekvici rozhodčí se stejným verdiktem problém neměl. Pouze žlutou kartou se nenechal rozhodit dnešní kapitán Válek a stejně jako na podzim poslal gólmana na druhou stranu a nás do vedení. Zároveň svým 247. gólem v morašickém dresu dorovnal našeho nejlepšího střelce Petra Kutu. Do té doby v ofenzivě bezradné hosty jsme za 5 minut posadili do sedla sami, když jsme jim chybou na vápně umožnili průnikovou přihrávku do vápna, kde v souboji s Ondráčkem upadl jejich útočník. Odpísklá penalta se nedá označit ani jako přísná, to byla prostě stejná chyba, jakou chvilku předtím udělal Chmelík, ale domácí kapitán vyzval spravedlnost. V. Štancl, stojící v bráně při mistráku po dvou a půl letech sice vystihl stranu, ale nebýt břevna, bylo by mu to plat prtné. Odražený míč se nám podařilo odkopnout, domácí ještě o chvíli později vyslali jednu střelu doprostřed a zbytek poločasu se odehrával znovu v naší režii. Novákův obstřel na zadní tyč byl přesný, ale slabý. Největší šanci na zvýšení měl Bureš, který se po posouvačkách Víta a Onndráčka dostal k míči na malém vápně. Bohužel ho rovnal déle než bylo potřeba a v tísni trefil pouze gólmana. A neúspěšný byl i po centru z pravé strany, ke kterému se natahoval dlouhou a slabší a nohou.

Do druhé půle dle očekávání a vzdor našim řečím vstoupili aktivněji domácí, nás i pod zvýšeným tlakem opustila kuráž držet míč kombinací vzadu a dlouhé nákopy se nám rychle vracely. Domácí hrozili výhradně ze standartních situací, ale zato pořádně. Už po pěti minutách jejich první ostrý roh prolétl až na hruď překvapeného útočníka, naštěstí se za pozorování všech přítomných míč odrazil pár metrů vedle brány. O poznání chtěnější už byla hlavička po přímáku z levé strany, naštěstí ji pánbu ubral na přesnosti to, co jí přidal na razanci. Pár dalších pokusů zamířilo z těžkých pozic mimo, za nás propagačními více nebo méně přesnými střelami v ojedinělém ofenzivním vzepětí odpověděli Frank a Válek. Zatímco na domácí straně se vydatně žlutilo celý zápas, naši krajní záložníci se karty ne a ne dočkat. A když vystřídal drzý Vít, zbylo tohle nelehké břímě na Ondráčka. Tomu se mu nepozdával soupeř z jeho strany hřiště, a tak se navzájem během pěti závěrečných minut nechali vykartovat za fauly, provokace, oplácečky a tak. Zápis utkání o tom nepíše úplně věrně, ale je pravda, že společné vyloučení ho s protihráčem paradoxně sblížilo. Rozkouskovaná hra nám příliš nevadila, ale takový ten nejistý pocit z hubeného vedení nás paralyzoval i nadále. Někde mezi Ondráčkovými kartami odmítl pojistku Skala, který v podobně jasné pozici jako v první půlce Bureš trefil gólmana, po Válkově zakončení uvnitř vápna zase míč místo přímky do brány nakreslil jakýsi šajtlový snadno lapitelný oblouk, ale to nás naštěstí mrzet nemuselo. Hřejivý pocit z cenné výhry se pak dvojnásob hodil ve sprchách s mírně řečeno neteplou vodou.