Cerekvice vs Morašice

Zatímco my jsme se na derby v Cerekvici konečně vytasili s novými dresy, domácí si na nás, snad nechtěně, připravili nově pískovaný a nepěkně suchý trávník. Jakás takás kombinace se od úvodu dařila více nám, ale první větší šanci si vypracovali domácí, když se z levé strany protlačil do zakončení Klát, ale naštěstí neprostřelil rychle vyběhnuvšího Špinara. Potřebné štěstí nebo defenzivní kvalitu jsme měli i při jednom závaru končícím odkopem před prázdnou bránou, i při standartních situacích kolem vápna. Ještě že tak, protože většina z těchto situací plynula spíš z našeho nezajišťování a drobných bránících chyb než soupeřových povedených akcí. Naše jediné ohrožení domácího gólmana nadlouho zaznamenaly pouze nepovedené centry Ondráčka a Štěpána, z kterých se vyklubaly slabé padající listy. O poznání nebezpečnější byly naše standartky. Po jedné z nich z levé strany dostal míč do sítě oslavenec V. Štancl, ale jemu nebo tečujícímu Chmelíkovi byl odmávaný ofsajd. Pravidlově v pořádku byla Chmelíkova hlavička po centru zprava, ale ta se bohužel nevešla mezi tři tyče. Po půl hodině hry se k našemu dnešnímu útočníkovi dostal balón na levé straně, do jeho pobídky do vápna se skluzem vložil osamocený Novák a střelou do protipohybu gólmana otevřel skóre. Radost z vedení nám bohužel nevydržela dlouho, když sérii zbytečných autů a pozdních obranných zákroků ukončil riskantní zásah Štěpána na hraně vápna. Stoprocentní penalta to tedy za nás nebyla ani podle zákroku s míčem, ani podle místa přestupku, ale sudí byl neoblomný, domácí Netolický přesný a začínalo se zase od nuly. Domácí publikum se dožadovalo do poločasu ještě jedné penalty po střetu V. Štancla s jejich útočníkem, ale tolik radosti jim dopřáno nebylo.

Hned zkraje druhého poločasu se nechal vyniknout Špinar, když neudržel přízemní centr na první tyč, aby v nastalé skrumáži nadvakrát zlikvidoval pokusy dotírajícího J. Vostrčila. Poslední šanci zlomit zápas na svou stranu znamenal pro domácí plachtící přímák z uctivé vzdálenosti, který náš brankář vytáhl s pomocí břevna na roh. Domácí gólman se poté předvedl povedeným skokem proti střele z dálky. Jejím autorem byl Chmelík, ale přes jeho enormní nasazení v útoku a přes žádosti o střídání, začala být naše územní převaha nebezpečná až poté, co byl náš druhý nejstarší hráč stáhnutý do středu zálohy místo nejstaršího Štěpána. Asi aby si odpočnul. Poprvé jsme v gól zadoufali, když se Nádvorníkovi podařilo rychle vrátit odražený balón přesně na bránu, ale jeho gólový lob vykopli domácí z brankové čáry. Střídající Vít nepovedeným centrem za dohledu gólmana trefil tyč z boku a další žolík Lněnička neuspěl tváří v tvář domácímu brankáři. Zápas tak zlomil ten nejpovolanější - Černohorský opět potvrdil okresní pravdu, že i odkop může být finální nahrávka, míč se díky podskočení domácího stopera dostal za vápno k Válkovi, z jeho halfvoleje se stal mimořádně přesný lob a z jeho autora díky 248. gólu historicky nejlepší střelec našeho oddílu (napříč kategoriemi, mezi muži nadále vládne Petr Kuta, viz. zde). Chvíli na to se po Vítově práci do skákajícího míče u vápna přesně opřel Lněnička a zajistil nám do závěrečných minut potřebný klid. Domácí už se nedostali ani k šanci výsledek nějak zkorigovat a nám se zaslouženě povedlo jim v korektním derby oplatit podzimní výsledek i s úroky a předskočit je na třetím místě tabulky.