Morašice vs Borová

Návrat na domácí hřiště po necelém měsíci nám notně zahýbal sestavou i realizačním týmem. Zatímco trenér Ropek se tak bál naší děsné domácí bilance, že radši zůstal s rodinou a přenechal své povinnosti Michalu Kopeckému, několika hráčům z různých důvodu pauzírujících po celý venkovní trip přišel evidentně vhod tradiční nedělní morašický termín. Což se nedá říct o skromném počtu diváků, ikdyž je pravda, že probíhající obrat českého hokejového nároďáku, sychravé počasí a v neposlední řadě naše předchozí výsledky byly silné argumenty, proč nepřijít na hřiště. Hosté měli od začátku ze hry víc, byli dříve u odražených míčů, přečíslovali nás ve středu hřiště a trápili V. Štancla v bráně nepovedenými přízemními centry. První míč vypadnutý z jeho koše hned v první minutě naštěstí nikdo nečekal, na bránu mířící jedovku po odvráceném rohu zblokoval Kopecký a další střelci už měli dost vychýlenou mušku. Až na Hegra, který si v 18. minutě přes několik našich hráčů navedl míč na střed a krásnou šajtli z 20 metrů zvládl náš gólman jen kosmeticky přikrášlit lehkou tečí přímo za háčky. Chvíli na to se V. Štancl nechal vyniknout, když na poslední chvíli hasil šanci darovanou soupeři dalším vypadnutým mokrým balónem. Co se týče ofenzivního snažení hostů, to po zbytek poločasu pokračovalo vysokým počtem vysoce nepřesných střel. My jsme se do šancí propracovávali krkolomněji, ale když už přišly, stály za to. Dva rohy na zadní tyči našly Halsbacha, ale tomu se nepodařilo ani přímo ohrozit bránu ani z těžké pozice "na vysokou hlavu" vrátit míč do ohně. Z pravé strany se dostal do nájezdu po individuální akci a křížném pasu Tměje Ondráček, ale mířil na zadní zelenou tyč. Zrcadlově stejná situace katapultovala Víta, který byl u míče vápně dříve než hostující obránce (nebo brankář) a píchnul si kolem něj míč vedle brány těsně před tím, než ho soupeř sestřelil. Penalta se nekopala, protože dle "rozhodčího" Mačáta si náš záložník do soupeřova skluzu "naběhl". Dvě nadějné pozice si připsal Novák, kterého při rychlé předávce na středu připravilo příliš dlouhé předkopnutí o samostatný nájezd a při jiné akci z levé strany se mu podařilo dostat přes gólmana míč před bránu, ale bohužel k nikomu z našich. Celkový dojem ale plně odpovídal našemu dosavadnímu rozpačitému domácímu působení.

Vstup do druhého poločasu patřil Vítovi a pomeznímu Štusákovi, které naštěstí dělila celá šířka hřiště, jinak by pro nás jeho 4 ofsajdy (od slova odmávaný) skončily hůře než žlutou kartou za nadávky. Do klubové kasy se rozhodl přispět i Válek, který si vzdor předzápasové přípravě neodpustil komentář k úrovni sudích. Jalová byla ale i úroveň naší ofenzivy, což Válek také slovně nelichotivě doprovodil, když cca v 70. minutě donutil hostujícího gólmana k prvnímu "zákroku" po jeho plašmušce, nota bene směřující mimo bránu. Taktika nerozchytaného brankáře se nám vyplatila čtvrt hodiny před koncem, kdy už jsme přemýšleli o přeskupení řad. To přímák Válka odvrátil strážce borovské svatyně tak trochu volejbalově a Lněnička umně poslal odražený balón obloukem do opuštěné brány, i přes enormní, jako fakt velkou, snahu na čáře dobíhajícího kapitána. Hostující hra i akce častěji působili, že by mohly znamenat nějaké nebezpečí pro naši branku, ale do našeho vyrovnání musel náš gólman krýt pouze další, naštěstí méně přesnou střelu Hegra. Ze všech míčů prolétlých po zemi nebo vzduchem naším vápnem totiž byla nejpřesnějším výsledkem jen nepřesná hlavička hostujícího "Horviho". Ten mohl rozhodnout i po gólu Lněničky, když se uvolnil na vápně, ale jeho pokus zalepil V. Štancl. Energii, kterou jsme měli věnovat snaze o obrat, jsme i nadále nesmyslně plýtvali na i nadále nesmyslné verdikty hlavního, ale přesto se podařilo asi Novákovi vybojovat v poslední minutě roh, po kterém Válkův přízemní, takže asi nepovedený, centr lehce usměrnil do brány na penaltě dobře postavený Bureš. Naše nezasloužené vedení buď evokovalo sudího k soucitu nebo nastavoval ještě za první půli, kterou ukončil o minutu dřív, každopádně napsat, že jsme v nastavených čtyřech minutách zkušeně hlídali nabyté vedení, by zavánělo křivou výpovědí. K zakončení se naštěstí na naší půlce usazení a neobsazení hosté nedostali, a tak jim nezbylo než trpce litovat nevyužité herní převahy a evokovat vzpomínky na podzimní zápas, který s námi také ztratili na samém konci. Hrstka našich fanoušků snad ocení aspoň sladkost takového last minute vítězství, když se prakticky nad ničím jiným plesat nedá.