Morašice vs Borová

Týden starý dobrý výkon proti Jevíčku jsme chtěli zopakovat i proti soupeři z Borové a jediná změna v sestavě, kterou byl návrat Ondráčka do základu za nepřítomného Víta, neměla být překážkou. I když naše napadání nebylo tak enormní, jako hodně veliký, v porovnání s minulým týdnem, snažili jsme se kombinovat, ale soupeř nás rychle dostupoval a stěžoval nám náš přechod do útoku. V největší šanci úvodu zápasu se objevili hosté, když vrátili odražený roh na zadní tyč, kde stáli hned dva nehlídaní hráči, ale Černohorský dokázal hlavou tečovat míč tak, aby rozhodil zakončujícího Hrušku, jenž mířil vedle Špinarovy brány. Po čtvrthodině to začalo vypadat, že bychom mohli začít diktovat tempo zápasu nebo jít dokonce do vedení. Novák dotáhl akci z pravé strany až na malé vápno, jeho pobídku od brankové čáry Válek patou neusměrnil a po následných odrazech trefil skrytým obstřelem tyč. Další pohledná akce z druhé strany nasměřovala koncovku na Štancla, ale jeho pokus z vápna hostující brankář vyrazil. Náš desetiminutový pobyt na herní i psychické výši Bortel utnul naprosto jednoduše - nákopem na rychlého útočníka a úplně obyčejnou střelou zpoza vápna do protějšího vinglu. Co se dá dělat, když to sedne. Leda tomu spoluprací zkusit předejít. Naše opaření se pro jednou podařilo rychle ošetřit, když soupeřův gólman neudržel Válkovu střelu, ve všeobecném rozhořčení nad nezájmem našich dorážejících hráčů mu vypadl z ruky míč i napodruhé a Štancl tak lacino přišel k dorážce do prázdné brány. I soupeřovo opaření mělo bohužel jepičí život. Stačil k tomu znovu jednoduchý míč do běhu a pravděpodobně Špinarův soucit s chybujícím kolegou, protože nakonec gólová střela z naší pravé strany výstavní zdaleka nebyla. Možnost odpovědět měl vzápětí Válek, který dal nejprve liknavým zakončením nájezdu hostům šanci ke včasnému bloku a když se k němu míč odrazil do ještě větší šance, náš kapitán z penalty trefil v prázdné bráně pouze nohy gólmana, dávno ležícího v očekávání předchozí střely. Když nás chvíli na to hosté dostali do úzkých při rozehrávce a po zisku balónu ho z 25 metrů poslali do druhého Špinarova vinglu, zápas de facto skončil. V poločase už jsme se až k zakončení dostali pouze těsně před pauzou, ale evidentně špatně naladěnému Halsbachovi ukončil jeho kličkovanou ve vápně včasným pádem nohy hostující gólman.

Proklamovanou popřestávkovou honbu za kontaktním gólem asi nikdo z diváků nezaregistroval a po rychle dostoupeném Ropkovi a úspěšně zakončeném nájezdu hostí dokonce začali houfně odcházet. Jakoby. Na naší straně se za nepříznivého výsledku nenašla dostatečná vůle ani kvalita výsledek nějak zkorigovat, střídající Sokol zůstal ve své aktivitě téměř osamocen a zlepšit dojem ze zápasu se v závěrečných šancích nepovedlo ani jednomu z našich Filipů. Slovy klasika: "Voto právě víc, vole, když se nedaří a zlomí se to, žejo. Když se daří a padá to tam, to umí každej blbec."