M. Trnávka vs Morašice

Předposlední podzimní kolo okresního přeboru jsme odehráli v Trnávce, kam jsme se vrátili po 3 a půl letech. Na zápas jsme se vypravili na naše poměry z posledních zápasů ve značně prořídlé sestavě, pouze s dvěma náhradníky, přičemž do této netradiční role pasoval sám sebe Válek svým pozdním příjezdem až v průběhu prvního poločasu. Čímž se logicky připravil o kapitánskou pásku, kterou převzal Novák, dnes načínající čtvrtou stovku zápasů za naše oddíly. Nástup do zápasu se nám povedl, domácí nervózní obránci se při zvýšeném presinku míče zbavovali, náš střed zálohy měl naopak na jeho zpracování a rozehrání času až až, ale naše herní převaha a nepřesná finálka nevedly k vážnějšímu ohrožení brány. V polovině poločasu jsme se přesto dostali do zaslouženého vedení, když standardku z poloviny hřiště rozehrál Halsbach k překvapení všech nakrátko na Skalu, ten měl na lajně dostatek času k centru a na zadní tyči našel nikým nehlídaného Ropka, který míč uklidil bezpečně pod víko. Levou nohou, z první, aby ten 100. gól za muže neměl tak všední ráz jako v případě hlavičky nebo nějakého pomalého zakončení. Od té doby začali domácí více kousat a jejich dlouhé nákopy za obranu nebo na vysokého Batelku nám dělaly problém. Jeho hlava po rohu skončila naštěstí mimo bránu, přízemní centr ze strany pouze prolítl vápnem a Lexmaul si při individuálním průniku předkopl míč daleko od nohy a následně zakončil ve skluzu mimo bránu. Do velké šance z protiútoku se hrnul soupeř po našem rohu, ale průnikovku za obranu zastavil včasnou „rybičkou“ Ondráček. Do poklidnějšího dvougólového vedení nás mohl na druhé straně dostat Novák, ale hlavou netrefil bránu. Když později rozkmital své rychlé nohy a z poloviny hřiště se probil na hranici vápna, tak dlouho rozmýšlel, zda to vzít na sebe nebo nahrát Sokolovi, až se pro tu první variantu rozhodl už v ne úplně ideální pozici a vystřelil vedle soupeřovy brány. A protože střely Štancla i Sokola mířily přímo do rukavic brankáře, respektive až příliš mimo jejich dosah, odcházeli jsme do kabin s hubeným náskokem.

Ve druhém poločasu začalo přibývat (ne)soubojů, které ve většině případů byly odpískány v náš neprospěch. Po jednom z takových verdiktů rozhodčího dostali domácí možnost standardní situace, v hlavičkovém souboji se srazili hlavami domácí Smolík s hostujícím Ropkem a museli být ošetřeni. Jelikož domácí hráč byl vzápětí vystřídán, hráli jsme chvíli, a jak se později ukázalo až do konce hrací doby, v oslabení. Stáhnutý Štancl se nejspíš nestihl zorientovat na pozici středního obránce, tudíž nezachytil nákop za obranu, za záchranou brzdu zatáhl Halsbach a evokoval tak vzpomínky na náš předminulý zápas na tomto hřišti. Naštěstí domácí přímý kop zblokovala dobře postavená zeď. I když měl soupeř početní převahu, byl Špinar prakticky bez práce, podobně jako bývají gólmani soupeřů při našich přesilovkách. Domácí marnou snahu srazil Skala, když si našel na přední tyči Válkův roh a procedil míč za záda domácího brankáře. Hřebíček do domácí rakve zatloukl o chvíli později Novák, kterého našel centrem Skala a první jmenovaný tentokráte hlavou dokázal rozvlnit síť. Svoji zápasovou bilanci (1+2) mohl Skala ještě vylepšit, ale jeho střela z vápna mířila nad domácí svatyni. Domácí jsme jen stěží pustili k vlastnímu vápnu, kromě střely ze střední vzdálenosti, která jen tak tak nepřelétla ochranou síť. Skóre mohl ještě navýšit Kopecký, kterého našel krásným centrem Černohorský, ale ten z pozice, ze kterého se často nemýlí, mířil hlavou vedle, a tak jsme si z pod Cimburka odvezli povinné a zároveň sladké tři body. .

Soupeři děkujeme jak za možnost pohledu na zápas z druhé strany, viz. zde, tak za fotografický archiv ze zápasu, viz. níže.