Opatov vs Morašice

Poslední zastávka série venkovních zápasů byla na hřišti nejnepříjemnějšího mužstva, a našeho konkurenta v boji o druhé místo, v Opatově. Věděli jsme, že nás čeká místy až moc na tělo hrající soupeř, který od našeho návratu do okresu také hraje v popředí tabulky, také nemá dost odvahy a kvality k postupu do kraje, a tak je skoro s podivem, že je to až náš druhý nejčastější kat za dané období. Jen jeden soupeř nám od návratu do okresních soutěží uštědřil více porážek. Zato není divu, že si první otcovský víkend nechtěl tímto protivníkem kazit Tměj. Hřiště sice bylo krásné, ale jeho menší rozměry společně se stylem hry domácích naší fotbalovosti moc nesvědčili. Asi v 5. minutě musel být ošetřen Burián s tržnou ránou na hlavě, když se po vyražení centru srazil s domácím útočníkem. Možná jsme byli ještě opaření myšlenkou, zda-li náš gólman dochytá, nebo jsme pouze liknavě bránili, ale jakmile byl míč, přidělený domácím, uveden do hry, náš obranný val nezachytil centr na Košína, který pohodlně hlavou vstřelil první gól zápasu a ukončil tak po téměř 250 minutách Buriánovu neprůstřelnost. O soupeřově hře a jeho dohrávání soubojů asi není třeba více psát, avšak rozhodčí byl s udělováním žlutých karet více než opatrný. Nejčastěji jsme se před domácí bránu dostali pomocí Lněničkových dlouhých autů, ale kromě momentu, kdy Štancl nezavřel zadní tyč po propadnutém autu, jsme si přes domácí věže více nevytvořili. A protože Pirkl zpoza vápna střílel nad a Nádvorník dvakrát vytloukl spoluhráče, přišel na druhé straně trest. Přímý kop z půlky hřiště skončil na hlavě domácího „Hada“, který hlavičkou do protipohybu Buriána zvýšil na 2:0. Před odchodem do kabin jsme mohli snížit na rozdíl jedné branky po ukázkovém brejku, kdy Vít vystihl domácí rozehru rohu, předal míč Lněničkovi, který poté křížem hledal opět Víta, tentokrát v soupeřově vápně, ale protože si Nádvorník za ním nekřiknul, zakončoval Vít v domnění, že za ním je obránce, z první mimo bránu. Za zmínku možná stojí první žlutá karta Ondráčka, obdržená za „nadávky“ na adresu protihráče, ale v kontextu celého zápasu je „nadávka“ v tomto případě silné slovo.

Možnost zvrátit průběh zápasu nám zkomplikoval třetí inkasovaný gól hned zkraje poločasu, kdy odražený míč sebral před vápnem Štěrba a střelou k tyči nedal Buriánovi šanci. A aby těch komplikací nebylo málo, musel po faulu a druhé žluté kartě, kterou si rozhodčí s překvapením uvědomil až při zapisování, předčasně do sprch Ondráček. Tím nám však na hřišti vytvořil více místa a společně se zvolněním aktivity domácích jsme začali mít více ze hry. Bohužel jsme si vylámali zuby na Šenkýřovi v domácí bráně, který během krátké chvíle vychytal tři gólovky. Tou první byla hlava Kopeckého po standardní situaci, kterou dokázal vyrazit nohama a následnou dorážku Sokola zblokovala domácí obrana. O chvíli později vyrazil hlavičku Nováka a k tomu přesně mimo dosah dobíhajícího Štancla. A v poslední řadě to byl vytažený přímý kop Nádvorníka směřující k tyči. Tím náš tlak opadl a soupeř se na druhé straně dostal k zakončení, jež minulo Buriánovu bránu a k brejku, který skončil nepřesnou přihrávkou před odkrytou bránu. V závěrečných minutách byla po ztrátě míče a hašení situace odpuštěna červená karta pro Kopeckého. A v úplném závěru si ještě Novák po svém klasickém průniku z lajny vykoledoval penaltu, ke které se po domluvě s lavičkou postavil střídající Huryta, jenž s ledovým klidem proměnil, čímž se dočkal prvního gólu v mistrovském zápase a my aspoň jednoho čestného gólu, v jinak hrůzné letošní bilanci s Opatovem (skóre 1:7). Nezbývá než se z tohoto zápasu oklepat a v neděli na domácím hřišti proti Dlouhé Loučce se navrátit k výkonům z předchozích zápasů.