Dlouhá Loučka vs Morašice

Na spočítání absencí před prvním mistrovským zápasem sezony 2023/2024 by našemu trenérovi nestačily prsty jedné ruky. Vyklizený střed sestavy, dorostenec na hrotu a lavička, na kterou nám zbyl matador, hokejista, gólman ve výslužbě a notorický marod, činily naše předzápasové vyhlídky přinejmenším nečitelnými. Soupeř na tom byl ale ještě hůř. Po letech křenovského exilu mohla Dlouhá Loučka konečně odehrát zápas skutečně doma, ale chyběli jí hráči do základní jedenáctky a pití pro hosty. Jestli to druhé souviselo s naší lhostejností k tomu prvnímu je čirá spekulace, každopádně nás čekala od začátku přesilovka proti deseti. V předminulé sezóně jsme zvorali přesilovku hodinovou i delší, a i tentokrát to pro nás bylo trápení. Velké rovné hřiště vyzývalo ke kombinační hře, o kterou se chceme snažit. Bohužel nám hra proti deseti neseděla, a zápas vypadal jako bychom v deseti hráli my. Předzápasové vybízení ke klidné hře odzadu vyústilo k akcím typu jeden bek na gólmana, ten na druhého beka a pak, kvůli celozápasové absenci nabídky, míč pro nikoho. Přesto jsme v deváté minutě vyprodukovali první ze tří hvězdných chvilek. Ondráček dostal míč do laufu, z první našel křižným balónem Hurytu a ten suše levou nohou nedal brankáři šanci střelou na zadní tyč. O chvilku později jsme přišli o Tměje, jehož prst nevydržel šprajc, ze kterého bylo vykloubení a rozdrcení palce pravé nohy. Vedení jedna nula nás neuklidnilo a soupeř, hrající s vědomím, že nemá co ztratit, nás dál trápil. Především Konečný, který minulý týden začal nové angažmá pohárovým hattrickem proti Mladějovu, a Marván, hrající s bolavým kotníkem, nás zaměstnávali víc, než bychom chtěli. Halsbach proto musel vytáhnout dobrý zákrok proti nůžkám druhého jmenovaného, a později, po jedné z mnoha chyb v naší rozehrávce, uhasil soupeřovu šanci zakončenou střelou pod břevno vyražením na roh.

Do druhého poločasu jsme nastupovali s odhodláním změnit obraz hry, a hned v první minutě přišla druhá z akcí, které většinovému obrazu absolutně neodpovídaly. Novák vyslal na levé straně hrajícího Lněničku, který ostrým centrem našel na zadní tyči Pirkla, a ten prudkým volejem napálil z metru brankáře, od něhož se míč odrazil do branky. Při následné poctivě vypracované šanci soupeře na kontaktní branku zvolil naštěstí Konečný takové řešení gólové otázky, které nám vyhovovalo (místo uklizení do prázdné se mu balón svezl a doklouzal mimo bránu). Tento moment nám pomohl s udržením skóre, Pirklovo stažení do středu zálohy a ubývající síly soupeře nám zase pomohly s držením míče, i když bohužel pouze na naší půlce. Naše třetí střela na bránu a zároveň třetí gólová akce začala čtvrt hodiny před koncem právě u Pirkla. Jeho nahrávku do běhu těsně před rohovým praporkem dostihl Kopecký a přesným centrem našel Hurytu, jehož střela tentokrát pravou nohou skončila bezpečně v brance. Zbytek zápasu už nepřinesl nic zajímavého. Utkání rozhodla naše nebývalá produktivita, díky které jsme ze tří akcí udělali tři góly, což v konfrontaci s nepřesvědčivým zakončením soupeřových šancí nebo naivními pády ve vápně, nutno přiznat s jednou penaltovou výjimkou, vyústilo v důležité vítězství 3:0.

Závěrem cílená omluva všem z úvodníku: Dorostenec Huryta, kterému chyba v zápise přisoudila dokonce kapitánskou pásku a který s námi od příštího týdne už hrát nemůže, vstřelil dva góly. Matador Kopecký mu jeden připravil. Hokejista Kutzer, jehož kolena už fotbalový pohyb příliš netolerují, po nuceném střídání Tměje odbránil téměř celý zápas. Gólman ve výslužbě Špinar, který mohl v závěru dostat vytouženou utěšenou porci minut v poli, odvezl Tměje do nemocnice, neboť jiného civila jsme s sebou při personální "nouzi" neměli. Notorický marod Pirkl přišel, vsítil, uklidnil. Plus zástupce kapitána Novák, který nezvládl vítězný pokřik, ale složil reparát článkem, když došli ostatní redaktoři. Kromě výsledku to berme jako hlavní pozitivum z té fotbalově mizerné soboty - že je nás dost a že si umíme vypomoct v různých rolích.