Morašice vs Mladějov n. M.

V posledním utkáním podzimu jsme přivítali na domácím hřišti, i když v takřka hostující „atmosféře“, tým z Mladějova. Přezimovat na bedně a stáhnout náskok prvního Třebařova na jeden bod – to byl jasný cíl tohoto utkání. Začátek, ve kterém se oba týmy teprve dostávaly do provozní teploty, nepřinesl nic zajímavého, na to si diváci museli počkat do 12. minuty, kdy si hostující hráč pohrál na vápně se třemi našimi hráči, ale jeho následná střela mířila vedle. My jsme odpověděli leda Vítem, který z dobré pozice v tahu nakonec vytěžil pouze hodně propagační levačku. Na míči jsme byli dost, ale slabý pohyb nás výrazně omezoval v překročení půlící čáry, a přímočařejší hosté nám pořádně zatopili po jednoduchém odkopu a sprintu Vondráčka zakončeného střelou z úhlu a Rusnákovým zákrokem. Z vápna dorážející Němec pak mířil do břevna. Naši první větší šanci měl Tměj, ke kterému ve vápně propadl centr, ale jeho střelu na přední gólman vyrazil. Hosté se pak zastřelili hlavou po standartce na přední tyč a všeobecnou střeleckou liknavost v prvním poločase ještě podtrhl Lněnička, kterému předložil na vápně míč střely se bojící Tměj, ale jeho pokus měl ještě horší parametry než ten dřívější Vítův.

Do druhého poločasu jsme vysunuli Nováka výš z obrany a na pohybu to bylo ihned znát. Tměj po zpětné přihrávce na velké vápno pálil levou vysoko nad, Vít dobrou kombinaci na pravé straně znehodnotil nepřesným centrem. Po dalším pěkném ťukanci na pravé straně se otevřel prostor pro rozběhlého Nováka, jehož přízemní centr si i přes soupeřova obránce našel Halsbach. Jeho střídání tou dobou spřádal on i naše lavička, naštěstí se vše pozdrželo a náš nejlepší střelec vylepšil svou letošní bilanci sedmým gólem. Blízko svému prvnímu gólu byl o chvíli později Vít, ale střelu mířící mezi nohy dokázal gólman vyrazit a následně zalepit, s neúspěchem se potkala také Ropkova hlavička, která mířila nad. Úspěšně mířil až Novák po centru Tměje na vápno, když dokázal z první lahodně a náročně přehodit vyběhnutého gólmana a v minitabulce aktivních a poloaktivních hráčů dorovnal  mužský střelecký účet F. Bureše. Chvíli to vypadalo, že hosté budou hrát v deseti lidech, když se jim po vyplýtvání střídání „zranil“ Vondráček, ale po ošetření a krátkém oddechnutí byl jak rybička. Třígólový náskok nám mohl dopřát Sokol, ale to by musel rychleji zareagovat na propadlý centr, a o chvíli později Novák, který neproměnil samostatný nájezd. Hosté na průběh zápasu zareagovali vysunutím Kudyna na hrot a hraním dlouhých nakopávaných balónů. A tento hráč se bohužel po vybojovaném rohu dokázal lacině prosadit, když se po neodvrácení míče na přední tyči nejrychleji zorientoval ve skrumáži ve vápně a zakončil mimo dosah Rusnáka. Hosté neměli problém přerušovat naše výpady do rozhozené obrany taktickými fauly, především na výborně hrajícího Nádvorníka, který byl po zápase označkovaný od břicha po kotníky. Bohužel jsme z nich vytěžili pouze dlouhé nastavení, neboť rozhodčí místo taxativních karet hostům neustále domlouval, a také rozptýlení od fotbalu, neboť se nám pocit dílčí křivdy a i strachu o výsledek dostal pod kůži více než by bylo zdrávo. Brzy po snížení hosté trochu zbrzdili nadějný brejk, ale o to nebezpečněji vypadala následná střela zpoza vápna. Další brejk se rýsoval po našem rohu, když Ropek hlavičkoval do rukou gólmana a ten rychle rozehrál, ale včasnou stopku vystavil u našeho vápna Černohorský. Blízko vyrovnání byl Mladějov po téměř totožném rohu jako při prvním gólu, ale do zakončení se na poslední chvíli vložil Ropek. Vyprosit si penaltu zkusil po natřikrát špatně odhlavičkovaném míči a lehkém souboji s Novákem Šmehlík, ale na jeho teatrální pád rozhodčí nenaletěl, stejně tak ale neudělil žlutou za úmyslné sevření míče v náruči. Hra se rozhodčímu začala vymykat z rukou, když po sporném autu a následném faulu na Nádvorníka se na něj seběhlo několik hráčů hostů, kteří ho počastovali několika vaginálními opisy. Rozhodčí to vyřešil pouze žlutou pro kapitána za kecy s dovětkem: „Budu dělat, že tu p*** jsem neslyšel.“ Korunku zápasu pak přinesla v dlouhém nastavení nařízená penalta po „souboji“ Černohorského s Opletalem u brankové čáry, kterou s přehledem proměnil Staněk. Po rozehrání jsme z následného závaru v mladějovském vápně už nic nevytěžili, a tak třemi strašně lacinými góly v posledních dvou zápasech utekl pomyslný titul půlmistra mezi prsty. Takovýhle finiš před zimním spánkem, to je jak slaneček před spaním - po probuzení zůstane divná pachuť.

Příjemnější finále své kariéry si určitě představoval i náš věčný kritik a věrný fotograf Jan Hendrych, který po letech focení odchází tímto zápasem do fotografického fotbalového důchodu. Děkujeme mu za léta focení a snad se mu od jara bude naše hra více líbit, když na ni nebude koukat skrz objektiv. Připomínáme, že naši galerii nejen s jeho archivy najdete zde, nebo pod záložkou „foto“ na našich stránkách.