Mladějov n. M. vs Morašice

K poslednímu utkání sezóny jsme se vypravili autobusem do Mladějova. O malování si obrázku, že by tento zápas snad mohl být vzájemným soubojem o celkové prvenství v soutěži, již nemohla být řeč, protože domácí už měli jistotu, že skončí na druhém místě a naší snahou bylo alespoň umístění se na bedně, byť to nezáleželo čistě na nás. Do zápasu jsme vstoupili více než dobře, když už v 5. minutě byl Vít pobídnut křižným pasem, v silovém souboji se zbavil obránce, i dle jeho vlastních slov za pomocí faulu, a přihrávkou pod sebe na vápno našel osamoceného D. Štancla, jehož střelu gólman dokázal vyrazit, ale pouze do prostoru, kde se nacházel Frank a ten už měl poměrně snadnou úlohu. Hra se hodně přelévala ze strany na stranu, v permanenci byli především střeďáci obou týmů. Domácí si zpočátku nevěděli rady s naším hráčem navíc ve středu zálohy, nás zase trápily rotace protivníka a technicky šikovné individuality. Nejvíce prostoru pro naše ofenzivní výpady se naskytalo na pravé straně, kde si opět nabíhal Vít, ale v samostatném úniku ho zradilo zpracování. Později se na této straně pohyboval i Frank, který měl dostatek času a prostoru pro zpracování a následnou přihrávku na lépe postavené spoluhráče, ale jeho volba centru z první nebyla tím nejlepším řešením. Postupem času přebírali otěže domácí. Nejprve z toho byly dva rohy, které naštěstí Kudyn poslal hlavou nad bránu. Poté po kombinaci vyplul za naší obranou ve vápně mladějovský Vondráček, který měl před sebou už pouze Rusnáka, ale ten se dokázal natolik roztáhnout a ztlumit střelecký pokus soupeře, že naše obrana stihla v relativním poklidu odvrátit míč před brankovou čarou. K výraznějšímu ohrožení brány se však už domácí nedostali. My si na druhé straně ještě připsali nepřesné střely D. Štancla a M. Kopeckého zpoza vápna, a tak jsme šli do kabin s jednogólovým náskokem.

Bylo by zajímavé znát, v jak velký prospěch by mluvila statistika držení míče Mladějova ve druhém poločase. Nedařilo se nám vepředu držet balón, k tomu přibývající nepřesné přihrávky a dlouhé Rusnákovy nákopy, které byly až příliš dlouhé. To vše nahrávalo domácím, kteří i za pomocí střídání a oživení sestavy stále více a více tlačili na naše zadní řady. Naštěstí spousta střel končila buď mimo bránu nebo přímo v náručí našeho gólmana. Nejvíce to „smrdělo“, když po přihrávce na penaltu zakončoval úplně sám jeden z domácích hráčů, ale proti jeho střele k tyči se Rusnák dokázal včas natáhnout. Postupné zvyšování tlaku a otevřenější obrana vyzývala k brejkovým situacím, kterých se dvakrát ujal ze stopera vysunutý Černohorský. Poprvé přihrával na vápno na Franka, který dokázal míč mířící do jeho slabin poslat na soupeřovu bránu, ale jeho na první pohled ne moc nebezpečné zakončení skončilo na břevně. Podruhé to vzal Černohorský na sebe sám, když si všiml vyběhnutého brankáře, ale jeho střela mířila více než vedle. Minimálně výsledkové uklidnění nám přinesl druhý gól, když po odraženém rohu vystřelil Nádvorník, jehož střelu brankář vyrazil pouze nad sebe a nejrychleji se zorientující a nejvýše vyskočivší Ropek zvýšil hlavou na 2:0. Mladějovský tlak to ovšem neotupělo, právě naopak. Na rozdíl od podzimu, kdy situace byla více než podobná té dnešní, jsme dokázali odolávat až do 88. minuty, kdy nákop za obranu odvracel hlavou na hranici vápna Rusnák. Míč ale nedokázal odhlavičkovat dostatečně razantně, a tak se k němu dostal domácí Opletal, který dokázal přehodit před sebou postavené obránce a zároveň zakončit přesně pod břevno. V úplném závěru nám všem vyskočily vzpomínky na již zmíněný podzim, kdy jsme o vítězství přišli v poslední minutě z penalty. I nyní k tomu nebylo daleko, když po vzdušném souboji Ropka, Chmelíka a Šmehlíka ve vápně skončil domácí útočník na zemi s bolestivou grimasou, ale rozhodčího píšťalka zůstala v klidu. Utkání tak skončilo naší těsnou výhrou, což nás s ohledem na ostatní výsledky posunulo na konečnou čtvrtou příčku za Cerekvici, se kterou máme horší vzájemné zápasy i skóre. Konečné umístění odpovídá našemu okresnímu standardu, takže se není za co stydět. Když se ale člověk podívá na tabulku a ohlédne za našimi zbytečnými domácími ztrátami, nejde si neříct, že se z toho, v tomto extrémně vyrovnaném ročníku, dalo vytěžit mnohem víc.