Horní Újezd vs Morašice

V úplném závěru podzimu nás čekalo odložené utkání 6. kola na „Horňáku“. Počasí jak malované, daleko lepší než v původním termínu. Jak jsme díky jarní blamáži s tímto soupeřem jsme měli ještě v živé paměti, tabulkové postavení v tomto souboji nehraje žádnou roli, což se potvrdilo i dnes. A na naší roli jasného favorita nic neměnila ani neplánovaná omluvenka Nádvorníka na poslední chvíli, ani plánovaný poločasový odjezd Ondráčka na florbal. Nástup do utkání byl jedním z těch našich světlejších momentů v prvním poločase, aspoň co se týče aktivity. Ale slibně rozjeté akce jsme nedokázali dotáhnout do konce, třeba i proto, že jsme se báli vystřelit z pozic okolo vápna. Rovněž veškeré standardní situace byly odvráceny, ve velké většině případů domácím Šplíchalem. Soupeře jsme ale pouštěli do hry naší velmi špatnou rozehrou, jež pramenila i ze špatné nabídky, ale především naším nezodpovědným bráněním, přebíráním hráčů a slabou komunikací. Hned při první vážnější akci a zakončení ze střední vzdálenosti musel Špinar vytáhnout míč padající pod břevno. Kolem dvacáté minuty se domácí dostali ke dvěma akcím, na kterých bylo až příliš vidět, kolik prostoru protihráčům dáváme k dispozici. První akci jsme ještě přežili bez úhony díky Špinarovu zákroku zblízka, ale při druhé za obranou vyplul domácí útočník, jehož střelu sice dokázal Špinar vyrazit, ale přímo Novákovi na ruku. Gólovou dorážku domácím rozhodčí necitlivě utnul zapískáním, bohužel pro nás si s nařízenou penaltou Kladiva hravě poradil. Nebylo by divu, pokud se v tu chvíli mnohým prohnalo hlavou, že nás čeká po půl roce další ostuda, ale je s podivem a k zamyšlení, že na tuto notu najel náš zbabělý výkon. V naší největší a de facto jediné šanci se objevil V. Štancl po přímém kopu Skaly, když se k němu ve vápně odrazil míč, ale sám před Havlíkem se dle pomezního zjevil díky ofsajdu, a tak byla jeho klička a zakončení k ničemu. My jsme domácím dovolili ještě jedno zakončení zpoza vápna, které dalším dobrým zákrokem vyrazil Špinar. Nic zásadního fotbalového se už v první půli nestalo, vyjma nešťastného pádu a zranění domácího Hanáka, k němuž ale vůbec nemuselo dojít, pokud by rozhodčí písknul akci předcházející faul.

Do druhého poločasu jsme vstoupili ve větším nasazení a s touhou zvrátit utkání v náš prospěch. Zvýšená aktivita rychle přinesla své ovoce, když si Rusnák za vápnem zpracovával míč hrudí, od níž se následně odrazil do ruky a k Hurytovi, který z 25-30 metrů napřáhl ke krásné střele pod břevno, kde ji stihl Havlík v domácí bráně ve spolupráci s břevnem pouze kosmeticky přikrášlit. Přestože bylo těžké s rozhodčím v tomto zápase s čímkoliv souhlasit, zneplatnění tohoto gólu kvůli Rusnákovým brankářským instinktům bychom vůbec nezpochybnili. Ale když rozhodčí řekne: „ruka to byla, ale ne úmyslná.“ , máme se s ním hádat? Zkusil to Kladiva a domácí tak kromě náskoku přišli i o hráče. Početní převahu jsme dokázali velmi rychle využít, když Lněničkův dlouhý aut propadl mezi malé vápno a penaltu, kde stál připravený D. Štancl a zajistil nám vedení. Stylový způsob, jak oslavit 400. zápas v morašickém dresu. Náskok musel záhy po našem nepochopitelném výpadku dvakrát uhájit Špinar skoky ke svým tyčím po střelách zpoza vápna. Ke zvýšení náskoku byl blízko Bureš, který se po závaru v domácím vápně objevil sám před Havlíkem, ani obdržený dlouhý čas na srovnání míče pod nohou mu ale nestačil ke kvalitnějšímu zakončení, Havlík jeho střelu zvládl vykopnout. Další uklidnění mohlo přijít po Lněničkově centru do „šuplíčku“, ale nabíhající Huryta s Burešem na míč nedosáhli a na zadní tyči zavírající Rusnák zakončil vedle. Ve své poslední šanci v sezóně 2024/2025 se pak Bureš neprodral po centru z pravé strany k zakončení, pouze "přinutil" k zakončení nad vlastní branku domácího Šplíchala, srdečně mu vyčinil za nepřiznaný roh a přepustil místo Frankovi. S přibývajícím časem, nastoupením Kusého na hřiště a odchodem klidu z našich kopaček to byl opět „Horňák“ který měl více šancí. Nejvíce to ale smrdělo poté, když po standardní situaci z hloubi pole prodloužil Kusý míč za sebe na nabíhajícího spoluhráče, kterého nikdo nezachytil, ale na poslední chvíli mu do střely skočil Novák. Podařilo se nám přežít závěrečný tlak z rohových a volných přímých kopů (některé z nich spadaly vyloženě do kategorie kompenzačních), a tak mohl v nastavení využít brejk Frank, jenž měl před sebou po Rusnákově pobídce pouze gólmana, a aby se vyhnul přímému potenciálnímu neúspěchu v souboji 1v1, rozhodl se zpoza vápna vyběhnutého Havlíka levačkou úspěšně přelobovat. Jeho neradost z pojistky byla všeříkající, bylo to neskutečně utrápené, dalo by se říci, že i nespravedlivé. Na hřišti nebyl tým, který by se měl ucházet o přední příčky, ani tým, který by měl být poslední a bohužel ani rozhodčí, který by měl pískat okresní přebor (i když víme, že není kde brát). Ale tři body a přezimování na druhém místě tabulky nám už nikdo nevezme.