Morašice vs Hradec n. S.

V dalším rozpisově neplánovaném domácím utkání jsme přivítali Hradec nad Svitavou. Výsledky konkurentů z předchozího dne i pohled na poněkud plnější lavičku představoval ty pozitivnější věci, náš výkon z minulého týdne i pokračující tréninková mizérie byly naopak z těch, kterých se dalo obávat. A jak ukázal první poločas, tak zcela po právu. Naše pozdní rozebírání hráčů při soupeřově rozehrávce nebo sbírání většiny odražených míčů hosty dostávalo našeho soupeře snadno na koně či do nadějných pozic, náš chybějící zápal a pohyb, coby příčina těchto jevů, nám naopak při hře bez míče ubíral další síly. I když se více hrálo na naší polovině a soupeř si vytvářel spoustu slibných šancí, veškeré centry, rohy a přihrávky pod sebe se nám podařilo odvrátit, včetně přímáku hned v první minutě, a s výjimkou dvou hlaviček mimo bránu. Největší nebezpečí představovalo zakončení Janka, který se za vápnem opřel do odraženého míče, ale jeho tvrdou a k tyči dobře mířenou střelu zlikvidoval skvělým zákrokem Rusnák. I když jsme se u hostující brány tak často nevyskytovali, měli jsme výraznější šance, a to dvakrát ze samostatných nájezdů, ale v obou případech se jednalo o skákavý balón a jak Huryta, tak Bureš nedokázali vyběhnutého gólmana přelobovat, první z nich si v další podobné situaci ukopl míč. Povedené Skalovy centry ve většině případů odvrátila ragbyová helma D. Jukla, jen jednou s ním V. Štancl vyhrál ofenzivní vzdušný souboj, ale jeho pobídku na zadní tyč spoluhráči nezachytili včas.

Dost možná to nějakých 15-20 minut trvalo, než jsme si v hlavách uvědomili, že začal druhý poločas, kdy jsme v rozebírání a nabíhání tápali možná ještě více než v tom prvním. Naštěstí soupeř naše zaspání nedokázal potrestat. Jestli to pak bylo naší zvýšenou odvahou, či slabším napadáním hostů, dokázali jsme si klidnou rozehrou od brány a postupnou kombinací postupně vytvářet šance a tlačit soupeře k jeho vápnu, i když spolklo dalších 10 minut než než jsme dokázali dát souvislejší řadu přihrávek. Pozice z kategorie nadějných měl Huryta, který dvakrát centr z pravé strany promáchl ve vápně, pozice vyložené si pro sebe zabral nejlepší střelec Bureš. Nejprve při rohovém kopu doslova ukradl hlavičku lépe postavenému Novákovi a netrefil bránu. Podruhé po Nádvorníkově vysunutí přehlédl při samostatném nájezdu krátké podklouznutí gólmana a místo jednoduchého zakončení navedl míč až do něj, potřetí se po prodloužené hlavičce rozhodl z úhlu pro zakončení do prostoru gólmana místo přihrávky na volného V. Štancla. Po jednom z mnoha Skalových centrů na penaltu se po pár odrazech míč odkutálel těsně vedle levé tyče překonaného gólmana. Možná by k tomu opravdu stačilo více zbývajících sil nebo čerstvé síly z lavičky, ale náš tlak z poslední čtvrthodiny jsme bohužel nedokázali zužitkovat, a tak v samotném závěru ještě zahrozil soupeř z brejku, když pláchl po pravé straně a po centru se na hraně vápna objevil nikým nehlídaný Dvořáček. Ten svým dlouhým zpracováním dal Rusnákovi možnost zúžit mu prostor, a i když našeho gólmana prostřelil, dokázal Rusnák míč zpomalit natolik, aby ho na brankové čáře odvrátil včas za něj zaskočivší Nádvorník. Když se to vezme kolem a kolem, remíza to byla asi zasloužená, na naší mezihře se prostě s přibývajícími zápasy až příliš projevuje fyzické manko, řešení útočných akcí by asi taky prospělo pilovat častěji než půl hodiny týdně. Naše škoda a naše vina, že jsme nedokázali zapnout dřív a lepším výsledkem využít zaváhání našich tabulkových soupeřů. Tak snad příští týden v posledním podzimním domácím zápase proti Poličce „B“, z personálních důvodů v netradičním dopoledním čase 10:15.