Jevíčko vs Morašice

V neděli v Dolním Újezdě 16 lidí, ve čtvrtek na pohár 14, a na sobotní výjezd do Jevíčka přesně 11 kusů. Takovou sestupnou tendenci měla naše zápasová účast ve třech zápasech v rozmezí 6-ti dnů. A zrovna na tento výjezd do Jevíčka by se kusy navíc hodily, protože náročný program byl na naší fyzičce znát. Vzhledem k těmto okolnostem jsme si dali za cíl držet míč a nikam se nehrnout, k čemuž nám velkou měrou přispívali i téměř nepresující domácí. Většina našich útočných akcí vedla po křídlech, kde především Ondráček dostával spoustu prostoru, ale jeho centry bohužel nenacházely ani jednoho z Michalů v útoku. Rušno ve vápně domácích bylo po našich prodloužených autech, především při jednom, při kterém Kopecký o krok nedokázal píchnout do míče před brankářem. V bráně neskončily ani dalekonosné pokusy Nádvorníka a D. Štancla. Rusnák „musel“ v první půli řešit pouze rychlý brejk po našem autu, při kterém pouze jistil střelu směřující vedle své pravé tyče. O jediný gól zápasu se postaral Smola, kterého vybídl do šance Ondráček a i když se na první pohled zdálo, že si s míčem poradí domácí obránce, neustál na hranici vápna souboj se Smolou a ten si poté tváří v tvář s brankářem poradil. Další a možná poslední šanci prvního poločasu jsme si opět vytvořili po souhře Ondráčka a Smoly, ale druhý jmenovaný z těžkého úhlu zvolil místo přihrávky pod sebe nepřesnou střelu. Zbytek poločasu už toho moc nepřinesl, soupeř nám nadále umožňoval klidnou kombinaci v zadních řadách, a tak jsme šli do kabin s jednogólovým vedením.

Hned v úvodu druhého poločasu domácí dvakrát zahrozili. Nejprve po propadnutí na naší pravé straně se řítil hráč do vápna, ale jeho prudká přihrávka před bránu nenašla nikoho ze spoluhráčů. Chvíli na to měli domácí druhou a vlastně poslední šanci zápasu, když Černohorský nezvládl na vápně souboj s útočníkem, který měl poté před sebou pouze Rusnáka, ale ten včas stihl vystrčit ruku proti jeho střele a náležitě svůj zákrok oslavil. Kdo očekával, že s přibývajícím časem, kdy nám docházely síly, nás soupeř více zmáčkne na naší polovině, ten se pletl. Pokračující nenapadání nám pomáhalo šetřit síly na občasné útočné výpady, ale k vážnému ohrožení brány to nevedlo. Ve velké šanci se objevil ve vápně zcela osamocený Skala, kterého našel centrem Smola, ale když si prvně jmenovaný chtěl posunout míč na zakončení pravou nohou, podklouzl. Většina hry se však odehrávala ve středu hřiště, s nemalým množstvím soubojů a oba brankáři byli prakticky bez práce. Výjimkou byla šance Smoly, kterému vlastní chybou namazal domácí obránce, ale gólman jeho střelu vykopl. V samém závěru se ještě nechal vykartovat domácí Havlíček, když po faulu na D. Štancla se mu nepozdávala příliš velká intenzita jeho řevu a poté, co se zvedl ze země, ho v přerušené hře pro jistotu poslal na zem ještě jednou pomocí rukou. Ani v jedenácti, natož v deseti lidech se soupeř na žádný nápor nezmohl, a tak jsme dokráčeli k relativně pohlídanému vítězství. Sice to nebyl tak pěkný fotbal jako ve čtvrtečním semifinále poháru, šancí bylo jako šafránu, ale i takové výhry se počítají.