Morašice vs Boršov

Poslední kolo sezóny je specifické vždy, ale v sobotu 14.6. L.P. 2025 to bylo ještě o něco slavnostnější. Ke svému poslednímu mistrovskému zápasu nastoupil Martin Ropek, jedna z největších legend našeho oddílu. Až do této soboty za více než 37 let absolvoval napříč kategoriemi 1070 zápasů, z toho 884 za muže. K jeho smůle máme i jednoho většího vytrvalce, ale druhé místo v našich historických tabulkách působí stejně nedostižně jako Gretzkého body. Dosáhl na první místo s žáky v roce 1990, postoupil do kraje s dorostem v roce 1995, patřil do generace, která vykopala náš mužský fotbal z okresu až na třetí místo 1.A třídy v roce 2004. V tomto roce, stejně jako o dva roky dříve, byl i nejlepším střelcem áčka. Jako kapitán dovedl mužstvo k návratu do 1.A třídy v roce 2009 i k triumfům v okresním poháru v letech 2016 a 2017. V témže roce se ujal i trénování týmu, áčko provedl covidovými roky a na jeho lavičce vydržel přes 150 zápasů. Patří mezi deset nejlepších střelců v historii našeho oddílu, celkem za Morašice nastřílel 145 gólů, z toho 103 za muže a minimálně polovinu z toho hlavou, která jako magnet přitahovala všechny obranné i útočné míče. Kromě fotbalové činnosti je i naším dlouholetým funkcionářem, ekonomem, pořadatelem morašických čtvrtí i zábav, brigádníkem a vším, co je a bylo potřeba. Bobeš Kopecký by asi řekl, že je škoda, když musí z trávníku předčasně odejít tak mladý člověk, ale pro nás ostatní je obdivuhodná jak Maryho věková výdrž, tak i jeho zarputilost, touha neprohrát a obrovské morašické srdíčko, které mu za celou kariéru dovolilo pouze 5-zápasový odskok "domů" do Dolňáku, na ochutnání krajského přeboru. Nikdy se nemá říkat nikdy, ale když už jeho kyčel, rovněž legendární, dospěla do stavu, který sebere téměř všechnu radost z fotbalu, rozhodli jsme se na jeho přání to ukončit oficiálně a se všemi poctami, který jsme v našich skromných podmínkách schopni. To například znamená, že "jeho" šestku z provozních důvodů nebudeme slavnostně vyřazovat (nemáme náhradu) ani vyvěšovat (nemáme strop ani tribunu), ale potlesk na otevřené scéně a nějaká pozornost jsou to nejmenší, jak mu poděkovat za léta služeb a rozdané fotbalové radosti. Když se tak v režii spřízněného redaktora ČR Plus Martina Matějky stalo, šlo o to, nezkazit rozlučku špatným výsledkem, nehledě na to, že pořád bylo ve hře druhé místo.

Ale na začátku jsme zůstali duchem jaksi ve slavnostním módu, na hřišti jsme hledali klid v rozehrávce, protihráče k těsnému hlídání i pohyb při nabídce. Po pár minutách měl D. Štancl větší štěstí než jeho bratr proti Mladějovu, protože rozhodčí po toleranci s našimi ceremoniemi dokázal tolerovat i jeho smradlavý střet ve vápně s Vyhnánkem. O chvíli později se hosté nachomýtli k míči na malém vápně a vzhledem k prostoru, který při zakončení dostali, lze rovněž hovořit o štěstí, že se jim střela vůbec nepovedla. Rázně ukončit naše trápení mohl Pitra, který si z pravého wingbeka naběhl na Nádvorníkovu průnikovku, ale vyběhnuvší gólman stihl jeho zakončení vyrazit do strany. Tam mohl Huryta rázně ukončit souboj o našeho nejlepšího přeborového střelce, ale jeho slabé zakončení do odkryté brány zvládl vracející se obránce vykopnout. A protože náš celkově nejlepší střelec nedlouho poté hrubě přestřelil i z výborné pozice ve vápně, a ve zbytku zápasu už se do větší šance nedostal, zůstal v přeboru na 10 gólech společně s Burešem, toho času už půl roku objevujícího radosti a strasti Severní Ameriky. I přes zvýšené nebezpečí vůči soupeřově bráně náš výkon působil ledabyle, jeden z brejků hasil Černohorský suverénním uklizením míče k tyči naší brány, z vnější strany. S ohledem na přístup zasloužený trest pak přišel po rohu hostů, možné hned po tomto zákroku, když Pitra na přední tyči pouze prodloužil za sebe na penaltu, kde ho pohotově k tyči uklidil hlavou neobsazený Hanák. Bleskovou odpověď si ale nachystal náš dnešní oslavenec. Ten si v nezvyklé pozici útočníka naběhl na další průnikovku Nádvorníka, na hraně vápna si míč špičkou píchnul před hostujícím obráncem, sveřepě ho doběhl na souřadnicích cca 5 metrů od brankové čáry a 10 metrů od bližší tyče, a jal se z první lobovat proti němu špatně vykročivšího gólmana. Nekonečně se vlekoucí oblouček zapadl přesně k zadní tyči a námi připravované ceremonie tak dostaly tu nejlepší, ale námi nejméně ovlivnitelnou třešničku na dortu. Tu si Mary musel zařídit sám a povedlo se mu to vskutku náramně. Pro úplnost dodejme, že se 146.gólem osamostatnil od Karla Kuty na devátém místě v historickém střeleckém pořadí. Z další čtvrthodiny jsme přímé ohrožení soupeřovy brány nevytěžili, a tak se dalším klíčovým bodem stala až 39. minuta, kdy se jednak vcelku dojemně, zdlouhavě a pompézně naplnil Ropkův čas a jednak nadešel čas střídajícího Franka. Ten se ve 45.minutě důrazně protlačil k autu Lněničky (hrajícího 150.zápas) a nadvakrát, a celkově jubilejně podesáté, dostal míč do sítě, v čemž rozhodčí narozdíl od rozčilených hostů neviděl nic neregulérního.

Přestávkový program nám vyplnilo poločasové studio moderátora a oslavence, jeho necelý záznam najdete zde. Zkoušeli jsme to zachytit na dvou zařízeních, ale jedno nesepnulo a druhé se bohužel přehřálo. Komu to uteklo, aspoň se na příští Maryho rozlučku dostaví. A kdo si chce připomenout kariéru nejen Martina, ale i našich dalších legend, může tak učinit prostřednictvím 5 let starého, hluboce covidového rozhovoru zde. (pod každou částí rozhovoru je odkaz na pokračování - pozn. redakce)

V druhém poločasu se nám dařilo soupeře držet prakticky mimo dostřel Rusnákovy brány, v nejvážnější situaci stihl Černohorský zavčasu zakřižovat slibně se vyvíjející Zomberův nájezd. Z naší aktivity se nejvíce otvíral prostor Pitrovi na pravé straně, ale tomu nebylo dvakrát dopřáno gólové radosti, když už totiž prostřelil vybíhajícího brankáře mezi nohy, stihl hostující gólman patou vyrazit míč na roh. Jestli to byl právě tento nebo jiný roh je zastřeno hektickými večery a dny, ale nic to nemění na tom, že v 63. minutě Pitrův roh odvrátila hostující obrana pouze na velké vápno přímo k Nádvorníkovi, který se nerozpakoval a prostřelil obranný val přesnou ranou k tyči. Času ještě zbývalo dost, ale po tomto gólu bylo zřejmé, že hosté nemají síly na větší odpor. Vůči našemu fotbalu. Na odpor a slovní výpady proti rozhodčímu, který několika pochybnými a otočenými verdikty na obě strany začal ztrácet nad zápasem kontrolu, se v Boršově nějaká síla vždycky najde. To byla voda na náš mlýn a další ránu hostům zasadil z Kanárů se navrátivší Ondráček, kterému po centru Lněničky přiťukl míč Pitra a prvně jmenovaný už měl snadnou úlohu. Frustrace Boršova nakonec vedla ne k jedné, ale dokonce ke dvěma červeným kartám. Nejprve se poroučel do sprch po faulu na V. Štancla a druhé žluté kartě Matoušek, kterého o pár minut později následoval kapitán Vyhnánek, který na okresní poměry obdržel přísnou druhou žlutou za ironický potlesk, ale určitě by se v tom daly sečíst všechny předchozí výlevy. Tečku za tímto zápasem udělal Nádvorník, který po Sokolově dobrém pokrytí a přiťuknutí téměř ze stejné pozice jako při prvním gólu poslal míč k druhé tyči boršovské brány a pojistil si tak vítězství v našem kanadském bodování před druhým Hurytou. Tím jsme se rozloučili nejen s tímto zápasem a celou sezónou, kterou jsme díky zaváhání Mladějova na půdě hradeckého mistra zakončili na krásném 2. místě, ale i s naší legendou, které jsme mohli dopřát toto takřka snové zakončení povedené kariéry.