Morašice vs Sezemice

Po sérii tří proher (zbytečná, mrzutá a vlastenecká) jsme uprostřed října přivítali dalšího soupeře, poprvé u nás hráli o mistrovské body muži Sezemic, se kterými naše historie pamatuje jediné přátelské utkání (sezóna 2004/2005, 1:1, střelec Pavel Kuta). Bratr našeho jediného střelce nám minulý domácí zápas proti Rváčovu vyprošoval milost přímo u svatého stolce, ale po této bohulibé pauze byl opět nachystaný za mikrofonem, po delší době dostal příležitost v základu na hrotu Huryta, a po ještě delší době byl Sokol pasován do role špílmachra. Hned zkraje druhé minuty jsme mohli ochutnat brzké vedení, které jsme už tolikrát v sezóně dopřáli našim soupeřům, ale Sokolův pokus byl na vápně zbržděn hned v zárodku čistým šprajcem, Vít v navazující akci po kličce ze stojáka napálil z hranice vápna pouze břevno a Hurytovi chyběl k dorážce šťastnější odskok míče. Na celé akci byla nejvíce mrzutá zpočátku nejméně nápadná věc, totiž Sokolův šprajc, kvůli kterému měl před sebou náš hráč posledních 43 podzimních minut. Po hříchu to byl na půl hodiny poslední moment, který mohl budit zdání, že první půle bude patřit domácím. Hosté nám záhy ukázali, že se k našemu vápnu umí dostat jednoduchou kombinací, nákopem přes vysoké útočníky i starým známým rychlonohým Klátem na křídle. My naproti tomu postrádali nabídku, rozvahu a přesnost v rozehrávce, a tak se hrálo téměř na jednu bránu. Několik pokusů dokázala obrana zablokovat, aby Rusnáka pokořila střela zpoza vápna, tak to už musí mít ligové parametry, což jeden z mála proniknuvších pokusů k jeho pravé tyči neměl a náš gólman ho dokázal vyrazit na roh. Poradil si i se samostatným nájezdem, ke kterému se hosté snadno dostali jednou vyhranou hlavou a jedním našim nepovedeným skluzem, stejně jako před týdnem ale zapnul náš gólman nějaký magnet nebo co, který útočníkovo zakončení neomylně přitáhl s velkou razancí na jeho plecko. Bezmocný byl poté, co se hosté dostali z levé strany kombinací až do nedůsledně pokrytého vápna, ale jejich zakončení zastavila tyč jeho brány. Dvojí hostující volání po penaltě sudí nevyslyšel, i když jsme si vůbec nebyli jistí, jestli sezemický kapitán při dobíhání nijak nebezpečného míče zakopl o sebe nebo ho lehce vychýlil nějaký nešikovný dotyk Lněničky. Do vytrvalé domácí převahy se vešel pouze dlouhý aut Lněničky, který přesně dle pokynů prodloužil Novák, kde podle pokynů měli být Sokol s Hurytou. Bohužel nebyli, ale těch bohuželů byla v naší hře celá řada. Po půl hodině hry ukázali bratři Štanclovi, že umí být nebezpeční i pro soupeřovu bránu, když Dominik podstoupil po Ondráčkově nákopu do vápna vzdušný souboj s dvojicí obránců i liknavým gólmanem, který míč upustil přímo k Václavovi, jehož zakončení levačkou by se přes holou hlavu na čáře stojícího stopera sneslo do sítě, nebýt jeho brankářského zákroku rukou. S falešnou vírou, že se na tuto ruku vztahuje pravidlo o dvojím trestu a spolu s penaltou nepřijde červená karta, tak hostům v podstatě odstřelil zápas, jak ukázal pozdější vývoj. A to navzdory tomu, že Válek z penaltového puntíku okamžitý dvojitý trest odmítl, protože si svým pokusem vylámal zuby na hostujícím gólmanovi (jeho momentální penaltová bilance je tak 16 z 21). Hosté i přes oslabení pokračovali v postupné rozehře od své brány, a mohlo se jim to zle nevyplatit, když jejich obránce na kraji vápna obral Vít, který ovšem z pozice volající po gólu nebo asistenci degradoval svou snahu nepřesnou nahrávkou na zadní. Oba naši ofenzivní hříšníci naštěstí dokázali své skutky napravit, když Vít poslal do vápna průnikovku, kterou stihl před hostujícím brankářem Válek akorátně a přesně přizvednout do opuštěné brány. Po gólu přímo z rohu, z penalty a z přímáku, tak rozšířil svoje letošní gólové portfolio první brankou ze hry, Vít se zároveň 33. asistencí dotáhl na druhém místě našich nahrávačů na Ondráčka. Přestože naše hra proti deseti nebyla bezchybná, jak dokládá fakt, že tři naši hráči nechali na soupeřově půlce rozběhnout Kláta a jen vynikající defenzivní práce Černohorského v souboji 1 na 1 zabránila větší šanci, mohli jsme do poločasu náš náskok ještě zvýšit, když D. Štancl vysunul Nováka, který odmítl přihrát před prázdnou bránu dvěma nabízejícím se spoluhráčům a šajtlí zblízka procedil míč skrz vybíhajícího gólmana pouze natolik, aby se dostal k balónu v těžkém úhlu, odkud už míč přes dobíhající obránce do brány neprotlačil.

Brzy po nástupu do druhé půle jsme si vypracovali sérii několika rohů, z nichž nejnebezpečněji vypadal ten poslední, při kterém Huryta nedoskočil na kroucený centr na zadní tyč. Následovala dvouminutovka hostů usídlených na naší polovině, ale ta skončila míčem v Rusnákově náruči. Ten, jako už několikrát, vyslal dlouhým nákopem do úniku Nováka, který snad z nejtěžší pozice, kterou mu podobnými výkopy náš gólman daroval, práskl u rohu vápna do skákavého balónu a jeho křižná dělovka zapadla přesně k zadní tyči. Pro našeho útočníka to byl 55. gól za muže, čímž dorovnal v historických tabulkách 19. Famfulíka, a zároveň tím konečně dopřál našemu brankáři asistenci (míněno z brány). Mírným polevením jsme oslabeným hostům záhy dovolili zakončení zpoza vápna, ale střela mířila naštěstí těsně vedle naší brány. Na druhé straně pro krásné Vítově individuální akci střílel střídající Pirkl uvnitř vápna vysoko nad. Uklidňující gól přišel v 65. minutě, když Válek společně s Novákem vytvořili tlak na obránce soupeře, po jejich spolupráci druhý jmenovaný našel na středu hřiště volného Hurytu, který zachoval chladnou hlavu a svůj nájezd celkově 30. gólem proměnil. Po zbytek zápasu jsme už soupeřovu bránu více neohrozili, díky výsledku i početní převaze jsme kontrolovali hru ze zadních řad, k nelibosti některých fanoušků, a ať ti to fanoušci věří, že i k nelibosti nás hráčů, se nám prostě nedařilo déle podržet míč na útočné polovině a vytvořit si vážnější akci. Oku lahodící tak byly snad pouze Ondráčkovy precizní „dračí“ skluzy a za zmínku stojí i nástup Skaly, který svým 415. zápasem v morašickém dresu vstoupil mezi TOP30 hráčů s nejvyšším počtem odehraných zápasů. Z čehož oči fanouška pochopitelně nemají vůbec nic. Hosté si ještě dokázali vytvořit pětiminutový tlak díky sérii autů, ale vytěžili z toho pouze střelu vytečovanou Rusnákem do břevna. V samotném závěru si pak náš gólman uhlídal druhou nulu sezóny zákrokem proti pravděpodobně ofsajdovému Klátovi, takže ho po zápase hřála jak bondovská bilance 001 (0 inkasovaných gólů, 0 vstřelených gólů, 1 asistence), tak konečné druhé místo v anketě o nejoblíbenějšího brankáře Svitavska, protože srdnatý boj naší úzké internetové základny ho dlouhou dobu děsil představou obsáhlého rozhovoru v češtině. U té příležitosti se sluší se poděkovat za podporu všem klikačům, stejně jako všem v neděli přítomným - rozhodčím za dobrý výkon, fanouškům za podporu, protože to od nás nebyl strhující výkon a soupeři za férový zápas, jakkoli je konečný výsledek do určité míry pro nás šťastný a pro hosty krutý. Příští týden nás čeká podzimní domácí derniéra proti papírově těžšímu kalibru, druhým Cholticím.